Artalk.cz

TZ: Architektura je atentátem na dobrý vkus! / Středoevropské forum Olomouc V

Architektura je atentátem na dobrý vkus! Středoevropské forum Olomouc V / Muzeum umění Olomouc / Olomouc / 15. 1. – 22. 4. 2012 

Architektura je atentátem na dobrý vkus! / Středoevropské forum Olomouc V

Muzeum umění Olomouc

Muzeum moderního umění | Salon

12. 1. – 24. 2. 2012

VERNISÁŽ: 12. 1. 2012 | 18.30 hodin

POŘADATEL VÝSTAVY: Muzeum umění Olomouc | Muzeum moderního umění

AUTOŘI VÝSTAVY: Jakub Potůček, Jan Šépka

KURÁTOR: Jakub Potůček

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ: Jan Šépka

FOTOGRAFIE: Petr Šmídek

GRAFICKÉ ŘEŠENÍ: Petr Šmalec, Petr Kutra

Bunkr, kontejnery, obludárium, betonové monstrum – to jsou „nejúspěšnější“ přezdívky návrhu budovy Středoevropského fora Olomouc od architekta Jana Šépky, které mělo vzniknout v proluce v sousedství Muzea umění Olomouc. Negativní, agresivní i vulgární reakce na moderní architekturu však nejsou nic nového pod sluncem. Chrám rosniček, pozlacená zelná hlávka, kříženec skleníku a vysoké pece, skvrna na obrazu Vídně, atentát na dobrý vkus – takto například reagovali Vídeňané na přelomu 20. století na slavný a dnes opěvovaný pavilon Secese. Muzeum umění Olomouc se nyní k vášnivé diskusi kolem architektonické podoby SEFO vrací výstavou, která v názvu parafrázuje hodnocení pavilonu Secese – Architektura je atentátem na dobrý vkus! Přehlídka, která bude zahájena ve čtvrtek 12. ledna a potrvá do 22. dubna, nabídne divákům možnost srovnání: jak s podobnými evropskými stavbami muzeí a galerií od 60. let 20. století, tak s dobovými prohlášeními, jež realizaci v současnosti obdivovaných architektonických skvostů provázela.

Projekt budovy Středoevropského fora Olomouc od architekta Jana Šépky vyvolal po svém zveřejnění v roce 2009 řadu vášnivých, často i hysterických reakcí, i když architekt nikoho šokovat nezamýšlel. „Naopak, jako člověk dokonale znalý historie Olomouce, pojal své dílo s nebývalým citem a respektem. S respektem jednak vůči samotnému místu a širšímu kontextu, ale i k sousední budově Muzea umění, jehož smetanově zabarvenou omítkou, skrývající se pod dnešní fasádou, se inspiroval v barevném řešení novostavby,“ tvrdí kurátor výstavy a historik architektury Jakub Potůček. Šépkův lze návrh podle jeho názoru považovat za kontextuální architekturu dobře zapadající do organismu historického města. „Ctí nejen měřítko někdejší zástavby a její původem středověkou parcelaci, ale dokonce i členění, odkazující na pět měšťanských domů, které zde až do konce šedesátých let stávaly,“ argumentoval Potůček. Proč tedy Šépkova koncepce vyvolala a stále vyvolává v Olomouci takové zděšení? „Jednoznačná odpověď patrně neexistuje. Jeden z mnoha důvodů se ale zdá být nejzřetelnějším. Moderní architektura se pokusila – a nutno dodat, že s úspěchem – zbavit tradičních symbolů a zažitých významových rovin, až se stala takřka abstraktní a laické veřejnosti nesrozumitelnou. A právě v tom lze spatřovat důvod, proč se dnes jen málokdo se soudobou architekturou dokáže ztotožnit,“ míní historik architektury. Nejen v konkrétním Šépkově případě jsou abstrahované tvary, ačkoliv architekt pracoval s figurou tradičního domu, pro laika neuchopitelné. „Má-li jim porozumět, snaží se je pojmenovat nebo přirovnat k něčemu důvěrně známému, třeba k bunkru, jak se v případě budov Středoevropského fora stalo. Nemůžeme se potom divit, že budovy přirovnávané k vojenským objektům, které se nachází, jak jsme všichni uvykli, někde v lesích, se tolik místních nejen zaleklo, ale rovnou argumentovalo v její neprospěch,“ dodal Potůček. Současně však poukázal na historickou skutečnost, že povyk, který Šépka svou studí vyvolal, k moderní stavební kultuře neodmyslitelně patří nebo jí alespoň po více než jedno století doprovází. Podobným reakcím jako SEFO musela čelit celá řada vynikajících staveb, které dnes považujeme za skvosty moderní architektury. „Stačí uvést Eiffelovu věž v Paříži, Olbrichův vídeňský pavilon Secese nebo obchodní dům Goldmann a Salatsch, kterým jeho autor, architekt Adolf Loos způsobil ve Vídni opravdové pozdvižení. Tak například první z nich byla označena za hanbu Paříže, druhá přirovnána ke zlaté zelné hlávce a konečně poslední rovnou nazvána urážkou Vídně,“ vzpomněl Potůček. Výstava Architektura je atentátem na dobrý vkus! se proto snaží ukázat prostřednictvím nejvýznamnějších děl moderní architektury, které dobová kritika stejně jako hlas lidu nejvíce očernily, a především některých novostaveb galerií a muzeí, že kvalitní moderní architektury není třeba se obávat. „A to ani v případě, nachází-li se tak jako celá řada novostaveb kulturních institucí v historických centrech měst, do kterých neodmyslitelně patří a která významně oživují a obohacují,“ dodal kurátor.

V Muzeu moderního umění si tak návštěvníci od 12. ledna do 22. dubna mohou prohlédnout fotografie jedenácti evropských galerií, muzeí a jiných kulturních institucí, realizovaných od 60. let 20. století do současnosti, které v době vzniku vzbudily „pozdvižení“, a fotodokumentaci dalších bezmála dvaceti staveb moderní architektury od konce 19 století do poloviny 20. století, jejichž dobové přijetí veřejností bylo vesměs odmítavé. Na informativních panelech však najdou rovněž citáty z dobového tisku, komentáře slavných architektů i argumentaci architektů, kteří museli čelit útokům. Výstava Architektura je atentátem na dobrý vkus! je již pátým dílem dramaturgické řady mapující sbírky a osud ambiciózního projektu Středoevropského fora Olomouc, multifunkčního centra, jež mělo za 470 milionů korun z evropských fondů vzniknout rekonstrukcí stávajícího objektu muzea a jeho dostavbou v sousední proluce. Předcházely jí přehlídky sbírek českého, maďarského a slovenského umění i představení samostatné architektonické studie. Budoucnost studie a celého projektu SEFO je podle ředitele muzea Pavla Zatloukala po loňském neúspěchu žádosti o evropskou dotaci stále nejasná. „Projekt jsme ale ještě rozhodně nevzdali. Hledáme jiné možnosti financování, ovšem prioritou zůstává vyřešení majetkoprávních vztahů, tedy získání posledních dvou parcel v proluce,“ shrnul Zatloukal a upozornil, že i když projekt předpokládanou evropskou dotaci nezískal, SEFO se již v roce 2008 stalo součástí zřizovací listiny Muzea umění, tedy základního dokumentu, jímž se činnost instituce řídí. Proto také muzeum zřídilo odbor SEFO, jehož zaměstnanci spolupracují se zahraničními partnery, muzei a umělci. Výsledkem jejich práce je například loňská první česká retrospektiva světoznámé polské sochařky Magdaleny Abakanowicz.