Ambiciózní projekt na úpatí moravských vinic

13. 1. 2012Monika MažárováRecenze

Vernisáž výstava Dalibora Chatrného a Radka Kratiny otevřela na sklonku loňského roku novou galerii. Ta se svou koncepcí blíží pražským výstavním síním, nachází se však v centru Mikulova.

Něco končí a něco nového zase začíná. Tento koloběh života se promítl v posledních dnech i do kulturního dění v moravském Mikulově. Městská galerie zde ustoupila soukromým výstavním aktivitám místních obyvatel, z nichž se nyní bezesporu nejvíce hovoří o nové galerii Vladimíry Brucháčkové Závodné. Kde našla Galerie Závodný svou výstavní síň? Jaká je její vize? A jakou výstavou vchází na scénu?

Nová architektura v historickém centru

Galerie Závodný je novostavbou v historickém jádru města a takovýto zásah stále zůstává nelehkým úkolem pro architekta i samotnou památkovou péči. V tomto případě se však v roli stavebníka a stavitele setkali místní rodáci, historička umění Vladimíra Brucháčková Závodná a architekt Štěpán Děnge s generálním stavitelem Milanem Richterem. Společně, ovlivněni geniem loci a s touhou zachovat svému městu jeho tradiční ráz, ale zároveň mu dodat i kvalitní zastoupení architektury jednadvacátého století, neustoupili počátečním negativním reakcím občanů na Děngeho návrh. Podařilo se tak zrealizovat budovu plně respektující své okolí, aniž by tím utrpěl její svébytný výraz podtržený vápencovým opláštěním, které pokrývá i Pálavu a zdejší Svatý kopeček. Při bližším pozorování v něm můžeme rozpoznat otisky prehistorických forem života. Krom této stopy historie na novodobé architektuře spojuje přítomnost s minulostí i interiér galerie, kde návštěvník pozoruje hned vedle děl současné umělecké produkce i vrcholné projevy kultury minulosti zarámované v okenních rámech.

Mimo propojení minulosti s přítomností dbá nová mikulovská galerie také na odraz regionálních tradic a hodnot – stavbu navrhoval místní architekt, provedla ji místní firma, v kavárně vás pohostí dezerty z místních surovin, stejně jako vínem od místního vinaře. Rozhodně však v galerii nehledejte místní umělce. Snahou Galerie Závodný je přinášet (nejen) mikulovskému publiku kvalitní současné umění, ať už české či zahraniční provenience. Jednou z vizí do budoucnosti se rovněž stala spolupráce se soukromými galeriemi v Německu, Rakousku, Maďarsku i Slovensku, k níž ji předurčuje především příhraniční poloha Mikulova.

Tematický program

Konkrétní představu o galerii pak také dokresluje její výstavní program koncipovaný každoročně pod určitým tématem. Nadcházející rok ovládá Geometrická abstrakce, kterou od ledna 2013 vystřídají Vlny v kruzích. Galerie Závodný tak nabídne setkání s díly autorů zvučných jmen, jakými bezesporu jsou Eduard Ovčáček, Hugo Demartini, František Kyncl, Jiří Valenta, ze zahraničních autorů jmenujme alespoň Leo Erba a Klause Staudta. Ani hudební produkce nezůstává v programu galerie opomenuta díky spříznění s Kruhem přátel hudby. Nutno ocenit rovněž poskytování periodik a publikací ze světa umění v rámci kavárny, jež jsou na menším městě obvykle téměř nesehnatelné.

Galerie Závodný se představuje až do 20. ledna výstavou Dalibora Chatrného a Radka Kratiny pod kurátorskou taktovkou samotné galeristky. V přízemí uvítá návštěvníka Kratina zastoupený díly mapujícími vývoj jeho uměleckého projevu: od dřevěných variabilních reliéfů přes změnu materiálu v kov až k odtržení variabilů od plochy na volné objekty tryskajících kovových prutů. Naopak téměř sakrální prostor v patře decentně doplňují díla Chatrného zabývající se prostorem samotným a jeho trojrozměrným znázorněním v ploše. Obě výstavní patra, tvorbu autorů i celou výstavu pak propojuje lesk kovových objektů, které se nenásilně zmocňují daných prostor.

Přednosti a nedostatky

Pestrá barevnost a tvarová zajímavost Kratinových variabilů u vstupu poutá pozornost návštěvníka a vyzývá ho k bližšímu nahlédnutí, proti tomu téměř monochromatické obrazy Chatrného až pietně dávají vyniknout působivému výstavnímu prostoru, který se umění chtivým zájemcům nově nabízí. Snad právě meditace v oné příjemné atmosféře s výhledem na Kozí hrádek, hradební zdi zámku i věž kostela sv. Václava dává zapomenout na drobné nedostatky: Především méně zainteresovaný návštěvník zde postrádá panel s informacemi o výstavě, jejím tvůrčím týmu a autorech samotných. Částečně jej nahrazuje kvalitně zpracovaný katalog odpovídající výstavě svým rozsahem i cenou.

Nicméně by jistě bylo vhodné doplnit obě výstavní místnosti alespoň nápisy se jmény autorů a jejich životními daty. Na dveřích sice visí dva menší plakáty, avšak jakmile člověk přikročí blíže, aby si plakát přečetl, dveře se automaticky otevřou. Příliš informací o výstavě neposkytne ani internet, neboť galerie neměla pět dní od svého otevření ještě v provozu webové stránky a chybí také zastoupení na sociální síti.

To vše ale lehce vynahradí neodolatelné dezerty, okouzlující atmosféra podtržená pohostinností a přátelskostí jižní Moravy a nezapomenutelný dojem, který si návštěvník s sebou odnáší a který ho jisto jistě přiměje se vrátit zpět. A tak si i přes menší výhrady Galerie Závodný nasadila laťku poměrně vysoko a na pole kulturní scény vstoupila velmi podařenou výstavou. Zdali tento kvalitní standard budeme moci očekávat od galerie i nadále se ukáže 26. ledna, kdy galerie představí Mikulovu tvorbu Eduarda Ovčáčka a Miloše Urbáska.