TZ: Stovku za hodinu

Zuzana Kleinerová, Nina Mikušková, Sára Peková, Klára Břicháčková, Markéta Polcarová, Petra Růžičková, Kateřina Olivová, Kateřina Horáčková, Barbora Trnková, Karolína Kohoutková, Pavla Kantorová, Lenka Klodová / Stovku za hodinu / Divus / Praha / 12. - 23. 5. 2011

DIVUS PRAGER KABARETT uvádí

STOVKU ZA HODINU

Zuzana Kleinerová, Nina Mikušková, Sára Peková, Klára Břicháčková, Markéta Polcarová, Petra Růžičková, Kateřina Olivová, Kateřina Horáčková, Barbora Trnková, Karolína Kohoutková, Pavla Kantorová, Lenka Klodová

začátek v 19 hodin tento čtvrtek 12. května 2011

Divus

Jižní křídlo / South Wing

Bubenská 1

Praha 7

http://maps.google.cz/maps?q=Bubensk%C3%A1+1,+Praha+7&oe=utf-8&rls=org.mozilla:en-US:official&client=firefox-a&um=1&ie=UTF-8&hq=&hnear=Bubensk%C3%A1+1477/1,+170+00+Praha+7-Hole%C5%A1ovice&gl=cz&ei=rKRiTaToFMvKswaQuPC1CA&sa=X&oi=geocode_result&ct=image&resnum=1&ved=0CBgQ8gEwAA

.............................................

Ateliér tělového designu by měl být výzkumným pracovištěm. A zkoumání tělesného člověka uměním hlavním řemeslem, který vyučuje. Má své metody a strategie, jejichž podstata je také v částečném ztotožnění objektu a subjektu. Tělo je pro ateliér hlavním objektem výzkumu a zároveň je jeho nástrojem. Neopomíjíme vlastní tělo, které uměleckou práci dělá. V tématu práce s modelkou jsou uviděla nejčistší smysl a nejzákladnější úlohu oboru tělového designu. Chtěla jsem, aby došlo k tělesnému zdvojení. Zvolily jsme modelku mladou a krásnou, jako jsme my samy, aby modelová situace mohla nastat. Ustavila se tak skupina mladých žen, z nichž jedna měla odlišné postavení. Ve svém životě je také studentkou, – žurnalistiky, – ale protože souhlasila i přijala peníze, je teď tématem a objektem ostatních mladých žen. Ty mladé ženy, studentky umění, dostaly úkol. Mají zájem školu vystudovat a tedy vůli úkol splnit. Mají se umělecky zabývat modelkou nebo modelovou situací, která byla navozena. Mohou modelku exploatovat fyzicky i psychicky, mohou získávat její podoby, fotografie, otisky, míry, slova, úsměvy, vůně, teplo, tvary, existenci. Překonávají několik bariér, jako je vůbec samotný pokyn zabývat se cizí ženou, cvičně ji studovat, dívat se na její odhalené tělo a přitom zapomínat na své vlastní. Nebylo by lepší stát na druhé straně? Ona k penězům získává ještě něco navíc - možnost být veřejně, nevinně nahá, zájem upřený na sebe, netradiční psychoanalytické sezení, někdo ji studuje, zabývá se jí a vymýšlí nové způsoby, jak ji poznat. „Když si jednou člověk na tu nahotu zvykne, je to jedna z nepřirozenějších věcí na světě“, říká naše modelka v malém rozhovoru, který jsme s ní vedly. Moci si tak nahá lehnout na polštáře! Jenže ti, kdo kolem mě a na mě pracují, ve skutečnosti nemyslí na mne. Myslí na umění, na umělecký projekt, který bude konzultován a hodnocen. Já zprostředkovávám instantní dějiny umění, zdroje akademismu i genderovou problematiku. Ale nenašel by se někdo, kdo by mne chtěl opravdu poznat? Možná pár odborníků by se za peníze zaměřilo na určité stránky. Třeba doktoři, psychoanalytici, terapeuti. Možná by si přece jen na mne někdo vyhradil čas a energii. Ale co by pak dělal s úplným poznáním mne? Totéž co s přečtenou knihou? Prostě by ji jen měl? Byl by pak můj přítel? Pak bych mu patřila? Patří čtenáři přečtená kniha? Nebyla by to špatná nová společenskovědní disciplína – studium člověka člověkem. Jeden na jednoho. Bez jakéhokoli dělení na jednotlivé složky a aspekty. Bez členění na anatomii, morfologii, fyziologii, duši a tělo. Jeden takový vědec by zvládl za kariéru prostudovat tak tři pět deset lidí? Trochu by to připomínalo běžný život.

Lenka Klodová