Kotrba neměl lehký úkol

Oproti argumentům v článku Směšný markrabě Jošt Moravský namířeným proti vítěznému návrhu Maria Kotrby se ohradila členka poroty Magdalena Juříková. V kontextu její reakce je třeba vyzdvihnout fakt, že návrh na jezdecký pomník je v současné sobě opravdu těžkým úkolem. Za pozornost stojí i postřeh Juříkové, proč návrh Michala Gabriela skončil až na třetím místě.

Vážená redakce,

jako člen poroty na Joštovu jezdeckou sochu, dovoluji si oponovat Vašemu názoru, že Kotrbův návrh je směšný. Ano, těch směšných bylo opravdu v soutěži mnoho, protože jezdecká socha je disciplína dávno zapomenutá a zasuta do hloubi dějin. To opravdu není na vrub účastníků, řada z nich se snažila o seriózní výkon, ale je to úkol nadmíru obtížný, když má navíc vyjadřovat také něco autentického, co by vneslo do takového historizujícího schématu nějaké dnešní znamení či poselství. A to se právě podařilo Kotrbovi, který v pomníku vybalancoval podle většiny členů odborné poroty současný výraz a historické schéma. Pokud se podíváte důkladně, zjistíte jaké monumentální kvality a dynamiku se podařilo Kotrbovi vtělit už do samotného návrhu. Také je třeba posuzovat celou věc v kontextu náměstí, které vyžaduje sochu pádnou a razantní, přitom jednoduše čitelnou v obryse, realizovanou v ušlechtilém materiálu, který snese konkurenci výjimečné kvality okolní architektury, jež pracuje s četnými dekory a barvami.

Stylizované,válcovitě souhrnné objemy, které jsou pro Kotrbu charakteristické, tu slouží jako výrazný formální prvek, který má prostorový důraz. Prosté tvary sice vyjadřují určitý nadhled k tématu i k pomníkovému zadání, v žádném případě jej nezesměšňují. Jsou právě onou potřebnou špetkou, která je oživením vážného úkolu, aniž by však došlo k jeho degradaci. Co se týče třetího místa Michala Gabriela, který jako jeden z mála odhadl typologii markraběte i celkový formát sochy velmi citlivě, zcela odpovídá kvalitě této práce. Jejím handicapem byl rastr, jenž sochař používá na svých sochách již tradičně. V tomto případě jej uplatnil částečně v rozporu s klasickým kánonem, který zvládl nejlépe, ale pak se ho jakoby zalekl a ukryl jej pod plastický dekor.

Názor veřejnosti, který vyplyne z hlasování na výstavě soutěžních návrhů bude jistě zajímavý. Domnívám se však, že při rozhodování o věcech umění žádné referendum ještě nikdy věci neprospělo. Navíc podle dosavadních reakcí nejvíc vadí to, že autor už jednu soutěž na stejné náměstí vyhrál (jedná se o sochu Spravedlnosti před budovou Nejvyššího správního soudu pozn. red.), a to se v Čechách ani na Moravě neodpouští.

Magdalena Juříková

_____________

původní článek Směšný markrabě Jošt Moravský