Artalk.cz

TZ: Sváry zření

Sváry zření / Fazety modernity na přelomu 19. a 20. století / 1890-1918, Galerie výtvarného umění v Ostravě, 3. 12. 2008 – 28. 2. 2009
Dvojnik / 1911
Bohumil Kubišta: Dvojník / 1911

„Tato výstava je nejnáročnějším a nejrozsáhlejším projektem (vystaveno bude přes 400 děl) v historii Galerie výtvarného umění v Ostravě. Na uskutečnění výstavy se podílelo 50 dílčích subjektů, byla zapotřebí spolupráce mnoha významných galerií a muzeí České republiky a také pomoc soukromých sběratelů.
Sváry zření se tak letos stanou nejdůležitější výstavní událostí českého moderního umění v rámci zimní sezóny. Doufám, že tento projekt napomůže emancipaci Galerie výtvarného umění v Ostravě v rámci českého galerijnictví.“
Jiří Jůza, ředitel GVUO

 

Výstava Sváry zření1890-1918, která má podtitul Fasety modernity na přelomu 19. a 20. století, se zaměřuje na mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění přelomu 19. a 20. století, který byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem. V poměrně krátkém období vedle sebe souběžně pracovalo několik generací, jež se urychleně musely vyrovnat s přicházejícími zahraničními podněty a zároveň se vůči nim vymezit a nalézt si vlastní svébytnost. V „kotli“ nabitém mimořádnou energií se tak v rychlém sledu střídaly hlavní tendence, jejichž defilé se na scéně evropského umění rozložilo do mnoha desetiletí: impresionismus a symbolismus, dekadence a expresionismus, kubismus a civilismus. V Čechách se protagonisty svérázně přijímaných směrů stali umělci tzv. generace devadesátých let, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes (Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Jan Preisler, František Bílek) nebo byli spojeni s okruhem Moderní revue (např. Karel Hlaváček), dále na počátku dvacátého století představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Václav Špála, Josef Čapek) či uměleckého sdružení Sursum, navazujícího programově na předcházející generaci (např. Josef Váchal, Jan Zrzavý). Výstava končí připomínkou skupiny Tvrdošíjní, která jako jediná navázala krátce před skončením prvé světové války na výdobytky moderního umění, prosazené předválečnou generací.
Neprávem však do okruhu těchto výrazných autorů nebyli dlouhá léta zařazováni českoněmečtí umělci, kteří do místního prostředí vnášeli osobitý kolorit, ať už byli příslušníky avantgardních seskupení jako byla Osma či výraznými solitéry (např. Eugen von Kahler, Wenzel Hablik, August Brömse, Jan Autengruber). Na výstavě budou prezentováni i čeští umělci, žijící dlouhodobě či krátkodobě v Paříži, například zakladatel abstraktního malířství František Kupka, nebo Alois Bílek, který se s Kupkou v Paříži setkal a jako jeden z vůbec prvých autorů se v sérii akvarelů chopil jeho myšlenek.
Výstava Sváry zření, jejíž název vystihuje vnitřní rozpory a konflikty, vyplývající na přelomu století z napětí nejen v umělecké, ale i kulturní a společenské sféře, představí práce více než čtyřiceti autorů. Vlastní umělecké dílo a jeho prezentace budou zdůrazněny na úkor uměleckohistorických koncepcí a školometské didaktičnosti. Jedenáct oddílů představí umělecké osobnosti bez ohledu na jejich generační či skupinovou příslušnost. Výstava chce tímto členěním poukázat na skryté souvislosti, jež často unikaly dobovým reflexím, avšak s odstupem téměř sta let se zdají být čím dále více očividnější. Z mnohých zastoupených umělců se během doby staly pilíře českého moderního umění. Jsou proto zastoupeni obsáhlými soubory, čítajícími někdy i více než patnáct příkladů (např. Antonín Slavíček, Emil Filla, Otto Gutfreund, Bohumil Kubišta).
Výstavní vrcholy: ostravský divák bude moci poznat jedny z nejvýznamnějších děl českého moderního malířství. Uvidí panoramatický obraz Antonína Slavíčka Pohled od Ládví (1908), jedno z vrcholných děl Slavíčkovy osobité verze impresionismu. Seznámí se s přípravnými studiemi a definitivním obrazem Pískaři na Seině (1907) od Františka Kupky, jímž se vyrovnával s fauvismem. Obraz měl ve svém vlastnictví dlouhou dobu president Edvard Beneš. Představeno mu bude rozměrné Koupáním mužů (1911) od Bohumila Kubišty, které je jedním z nejkrásnějších figurálních obrazů českého moderního malířství vůbec. Zároveň bude divák moci ocenit sugestivní atmosféru noční scény Luna s konvalinkami (1912) od Jana Zrzavého. Návštěvník výstavy bude mít rovněž příležitost být zasvěcen do osobitého způsobu vyrovnání se s kubismem v dílech Emila Filly, vzniklých v nucené Holandské emigraci a vrcholících v Zátiší s mapou (1914), a zejména v Zátiší se zlatými rybičkami (1916) vydraženém za jednu z nejvyšších částek českých aukcí. Pohledem bude moci spočinout na dvou vrcholných obrazech s motivem Koupání od Václava Špály z let 1918-1919.
V rámci výstavy Sváry zření bude české umění let 1890-1918 představeno jako pluralitní, mnohotvárný, dynamicky se prorůstající a křížící útvar, který je přínosný svou vnitřní názorovou bohatostí, jež položila dosud nepřekonané základy nejen českého umění celého následujícího dvacátého století, ale soudě podle zájmu o toto období, který stále trvá, i dnešní kultury. Bez odkazu umělců, které výstava velkoryse představí, by si nebylo možné představit přítomnost.
Marie Rakušanová, Karel Srp

Komentáře

Comments are closed.