Re/formace Jana Stolína
14. 5. 2014Recenze
V galerii Via Art vystavuje Jan Stolín instalaci Re/formace. Jedná se o kompozici z jednoduchých prvků – standardizovaných tyčí (profilů z pozinkovaného plechu používaných ve stavebnictví), označených číselnými kódy a opatřených nápisy, citáty z děl význačných myslitelů a reformátorů.
Instalace se z hlediska celkové koncepce soustřeďuje na vybudování dramatické kompozice z minimalistických prvků. Byl z nich sestaven vizuálně nestabilní, dynamicky působící oblouk diagonálně členící celý prostor galerie. Ve své podstatě jde až o architektonickou, dekonstruktivisticky působící prostorovou intervenci, jež neustále balancuje na hranici svého zřícení. Součástí instalace jsou i svého druhu galerijní sokly, doplněné ventilátory umístěnými uvnitř, jež se pomocí senzorů zapínají v reakci na pohyb návštěvníků.
Jestliže z hlediska vnější podoby instalace Jan Stolín pracuje s konkrétními a minimalisticky pojatými prvky, z hlediska konceptuální strukturace se v ní prolíná několik významových rovin. Jednak je zde rozehráno jisté uměřené napětí mezi galerijním prostorem a kovovými tyčemi, labilně rozmístěnými i ještě provizorně svázanými do rozvolněných balíků, jež bychom stejně jako sokly/ventilátory hledali spíše ve skladu se stavebním materiálem. Především však je zde rozvinuta poměrně komplikovaná významová hra. Jednotlivé tyče jsou označeny číselným kódem a opatřeny nápisy – citáty z děl významných náboženských, společenských, ekonomických a etických myslitelů a reformátorů.
Z tohoto motivu můžeme odvodit důvod názvu celé výstavy Re/formace i použití standardizovaných prvků: soubor reformátorů a myslitelů, reprezentovaný vybranými citáty, systematizovaný pomocí číselné kodifikace a proměnlivě uspořádaný v prostoru vytváří svého druhu soubor „morálních měr“. Zároveň je však tato výchozí pracovní idea relativizována a ironizována. Vedle nezpochybňovaných autorit se tu objevují i postavy rozporné a problematické. Evangelický zpěvník (kód 1.1.), Niccolo Machiavelli (kód 1.2.), Jan Hus (kód 1.3.), markýz de Sade (kód 1.4.), Guy Debord (kód 1.5.), V. I. Lenin (kód 1.6.), Frank Knight (kód 1.7.) netvoří žádný koherentní soubor a jen obtížně by bylo možno nalézt nějaká systémová kritéria pro tento výběr.
Jan Stolín se ovšem nesnaží tuto nekonsekventnost překonat, naopak ji koncepčně využívá a z tohoto místa rozehrává zajímavé napětí uvnitř významových a kompozičních prvků: protože soubor myslitelů re/formátorů nemůže být nikdy plně reprezentativní a nezpochybnitelně kanonický, neboť nakonec nejspíš vždy půjde o svého druhu estetickou kompozici vytvořenou z osob, názorů a postojů, je možné onu předpokládanou inkoherenci a specifickou „nahodilost“ danou osobní afinitou tematizovat a skupinu vybraných myslitelů záměrně vnitřně dynamizovat a toto napětí učinit jedním z kompozičních prvků „kanonického“ souboru.
Tím se navíc ještě z jiného úhlu pohledu ozřejmí a prohloubí význam oné výchozí lability a roztříštěnosti architektonické kompozice, neboť i ona dostává ideové vyznění. Prostorové uspořádávání tyčí, číselná kodifikace a sémantická komplexnost zvoleného nápisu (citátu), doplněná reflexním zdůrazněním některých slov či citátů, pak otevírají možnosti pro proměnlivou prostorovou i významovou kompozici/konstrukci. Způsoby uspořádávání a třídění jsou formální i ideové zároveň. Seskupování, různé možnosti překládání a přeskládávání jsou instančně architektonickou i konceptuálně jazykovou prací, v níž se může uplatnit formování, re/formování i de/formování. V celé instalaci se tak konstrukce, dekonstrukce, afirmace, ironie i paradox propojují do jednoho jen stěží rozlišitelného celku.
PS: A význam oněch soklů/ventilátorů? Co třeba třetí kapitola, verš osmý Janova evangelia: Vítr [resp. duch] vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje.
______________________________________________________________
Jan Stolín: Re/formace / Galerie Via Art / Praha / 7. 4. - 16. 5. 2014
______________________________________________________________
foto: archiv Jana Stolína
Kamil Nábělek | Narozen 1964, studoval dějiny umění, estetiku a filosofii na FF UK. Pracoval v Národní galerii v Praze, vyučoval na VŠUP, nyní působí na TUL v Liberci. Zabývá se moderním a současným uměním. Zajímají ho teoretické a metodologické otázky umění.