Já jsem úchyl, ty jsi úchyl, on je úchyl

Mark Ther momentálně vystavuje na třech místech. V pražské Nau Gallery představuje osm sítotiskových kreseb, v Alšově jihočeské galerii 22 perokreseb a videofilm Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička), který získal Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 2011. Do třetice v galerii Off/Format v Brně vystavuje tři perokresby a prozatím nejdelší videofilm s názvem Enkel/Vnuk 2013. Všechny tři výstavy se jmenují Franz Schmelz feat Mark Ther.

Může to být bráno jako provokativní akt, závidění hodná shoda náhod nebo čistě jen jako fakta vyplývající z galerijní praxe. Osobně jsem navštívila výstavu v galerii Off/Format, a to hned dvakrát. Poprvé v průběhu vernisáže, kdy jsem měla i možnost nezávazně pohovořit s autorem a vidět (z pracovních důvodů až pozdější) ze dvou plánovaných projekcí. Galerijní prostor byl přímo narván diváky a špitalo se, že po prvním promítání někdo teatrálně odešel. Všichni jsme čekali jen na „play“. Příběh o matce a dospělé dceři, která zabije své jedenáctileté dítě, mohl začít.

Specifické prostorové dispozice galerie přesně nabízejí to, co takové promítání potřebuje. Stěna procházející přímo uprostřed jediného výstavního prostoru rozděluje místnost na dvě části. Ze zadní části se stal klubový kinosál zahalený do tmy, v přední jsou umístěny tři nasvícené perokresby. Struktura samotného videofilmu Enkel je nápadně blízká Bergmanovmu snímku Persona (1966), který je označován za temný film na pozadí zvláštní obrazové básně plné asociací. Bergmanova mlčící, záhadná pacientka je vyměněná za ležící matku a zdánlivě silná zdravotní sestra pracující v psychiatrické léčebně, která jediná mluví (například o potratu dítěte), je v Therově videofilmu nahrazena dcerou. Zvláštní dcera staré, ležící matky v domě po rodičích chladnokrevně mluvící o vraždě nechtěného syna/vnuka. Bergman film ukončuje slavnou scénou spojení tváří dvou žen v jednu. Ther jakoby nahrazuje tuto scénu cynickými asociativními obrazy, kde dcera hlavou nebo lokty naráží do lůna matky. Vyprávění příběhu o vraždě je protkáno krásnými romantickými, zdlouhavými scénami se zvukovým podbarvením. To, že skutečně posloucháme lineární příběh o vraždě synka, není spojeno obrazem, ale zvláštními pozdravy, kde dcera vybízí paralyzovanou matku, aby jí popřála dobré ráno nebo dobrý večer, kdy dcera odchází z místnosti. Vyprávění temného příběhu, v mrtvém sudetském dialektu s českými titulky, je údajně založeno na skutečnosti. Narativní historizující scenérie romantické krajiny, krásně barevné kompozice, které jste možná už někde viděli, zvuk ptáčka, který spíš připomíná troubení dětské trubky, cinkání náušnic, nebo spíš kovu, a mnoho jiných detailů, které vás vtáhnou do obrazu.

Čím temnější a nejasnější je minulost, tím lépe se s ní pracuje. Kontroverzní příběhy minulosti, které si autor píše a které se nakonec se skutečnou minulostí jednoznačně nevylučují, doplňuje Ther obrazy. Současná technika, práce s profesionálními herci, kameramanem a následná postprodukce napomáhá vytvořit technicky dokonalý obraz. Zdá se, že obraz je formálně již vyprázdněný, chladný, avšak zůstává vizuálním skvostem pro oko. Tato technicky dokonalá estetizace pak jakémukoliv kontroverznímu příběhu dodává něco znepokojivého. Zůstává jen na samotném divákovi, jak se s tématem vyrovná. Témata pedofilie, vražd, homosexuality mezi nacisty, které autor ve svých dílech zpracovává, jsou stále kontroverzní a čím je snímek estetičtější, tím je příběh hororovější.

Jak jsem již zmínila, projekt v Off/Formatu je jedním ze tří aktuálních Therových prezentací. První vernisáž a výstava, která dala název i ostatním dvěma, se konala v Praze. Vystavěné sítotisky pro Nau gallery umělec vytvořil překreslováním obrázku Franze Schmelze. Franz, který kreslil přírodu, byl bratr umělcovy prababičky, pocházející z Broumovska, následně žijící v Berlíně, kde umřel. Ther Franze ani prababičku nikdy nepoznal. Podle umělcova domnění vzdálený strýc kreslit neuměl. Obrázky z okolí Broumovska, kompozičně podobné pohlednicím, Ther záměrně překresluje, některé části vynechá, jiné detailně rozpracuje. Fragmenty kdysi kreslených krajin, které se opět překreslují, jiným způsobem asociují to, co je implementováno v Therových videofilmech. Je to příběh. Příběh, který opravdu byl převyprávěný dalším vypravěčem, může být bez problému interpretovaný úplně jinak. Záleží jen na formě.

Zahájení poslední výstavy pak probíhalo v Českých Budějovicích, a to den po vernisáži v Brně. Obsahem videofilmu Putující hvězdička je vyprávění staré paní, rovněž v sudetoněmeckém dialektu, o mizejících dětech a opět o zmizelém chlapečkovi, který je pedofilně znásilněn a pak ho pohltí příroda do zapomnění. Sám autor již po dokončení tohoto videofilmu vyprávěl o chystaném novém scénáři o vztahu dvou žen, matky a dcery. Zdá se, že oba filmy z předválečných dob mají hodně společného. Jednoho chlapečka po znásilnění pohltí příroda, druhý umírá rukou matky s borůvkami nacpanými v ústech. Příběhy, o kterých předpokládáme, že se asi děly a stále dějí, které však nemusíme a ani nechceme vidět, nám autor servíruje do krásné realistické vizuální formy a zdá se, že si v tom libuje.

Mark Ther již pracuje na novém scénáři a storyboardu k novému videofilmu. Prý bude ze současnosti a měl by být celovečerní. Hlavní postavy v něm mají ztvárnit matka a syn z okolí Bratislavy. Možná bude mluven slovensky, maďarsky, německy nebo romsky. Bude příběh opět s titulky, nebo ne? Jaký vztah vytvoří mezi matkou a synem? Bude se řešit oidipovský komplex? Možná to bude příběh o dalším Therově příbuzném, nebo se dovíme o nějakých komplexech samotného autora. Necháme se překvapit, hlavně ať se vypráví.

______________________________________________________________

Mark Ther: Mark Ther feat Franz Schmelz / Off/Format / Brno /  11. 2. - 10. 3. 2015

______________________________________________________________

foto: archiv Off/Format

______________________________________________________________

rozhovor s Markem Therem zde