K budoucnosti Bienále Brno

Autoři předešlých ročníků Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně – Tomáš Celizna, Radim Peško, Adam Macháček – zaslali do redakce Artalku svůj komentář k aktuálnímu stavu přehlídky. Kromě kritických poznámek k současné situaci nabízejí také řešení, jak by bylo možné v budoucnu k organizaci bienále přistupovat.

K budoucnosti Bienále Brno

28. mezinárodní bienále grafického designu v Brně právě skončilo, a mohla by se tak nabízet možnost bilance a uvažování o dalším směřování této významné akce, jejíž historie sahá až do roku 1963.

Coby autorům několika předešlých ročníků nám jeho budoucnost nikdy nebyla lhostejná, máme však vážné obavy o jeho dlouhodobé směřování a kurz, který s právě skončeným ročníkem nastolilo současné vedení organizátora, Moravské galerie v Brně.

Následující text si klade za cíl vznést některé důležité otázky související s budoucností Bienále Brno, osvětlit, v jaké situaci se aktuálně nachází, zveřejnit naše dosavadní kroky v této věci a nabídnout možná řešení.

Úvod

V letech 2012–2016 jsme se jako autorský tým podíleli na třech ročnících Mezinárodního bienále grafického designu Brno. Nejdříve jako součást tzv. organizačního výboru, poté jako jeho kurátoři, což je institut, který jsme založili a který od roku 2014 Bienále Brno (BB) utváří.

K této zásadní změně nás vedla snaha vymanit Bienále Brno z otupující setrvačnosti formátu a procesuálních ceremonií, které od jeho založení prakticky nedoznaly změn. Šlo zároveň o koncepční transformaci; namísto oborové sebechvály se bienále mohlo zaměřit na konkrétní témata, a reflektovat tak vývoj, proměny oboru a dobu, ve které vzniká.

V průběhu roku 2016 jsme si uvědomili, že náš odchod z bienále je s ohledem na přístup a praktiky současného vedení Moravské galerie v Brně (MG) nevyhnutelný. I přesto nám však jeho další osud a vývoj – jak z profesní, tak z osobní roviny – není lhostejný. Z této pozice jsme se obrátili přímo na Ministerstvo kultury České republiky (MKČR), zřizovatele a spolupořadatele Bienále Brno. Hledali jsme způsob, jak dokončit změny, které jsme za našeho působení započali a které z našeho pohledu BB nutně potřebuje.

Cílem našich dosavadních apelů je vyvolání změn ve způsobu organizace Bienále Brno a jeho vedení. Chceme prosadit zásadní revizi statutu BB (dokumentu vydaného MKČR, rámcově upravujícího povahu a organizaci Bienále Brno) tak, aby definoval a zaručoval alespoň základní a především transparentní principy při přípravách každého ročníku. Je to právě zastaralá podoba statutu, která svým vágním vyzněním neposkytuje jasný organizační rámec pro Moravskou galerii ani nedefinuje poslání či mezinárodní charakter bienále samotného.

Své dosavadní kroky jsme se tímto rozhodli zveřejnit. Současně s nimi předkládáme návrh možné budoucnosti Bienále Brno. Netvrdíme, že jde o návrh kompletní či dokonalý, jeho cílem je však podnítit takovou diskuzi o BB, která by vedla ke konkrétním výsledkům odpovídajícím možnostem tak významné akce, jakou bienále bezesporu je.

Zkraje dovolte ujištění o tom, že autoři tohoto textu si zde nevyřizují žádné osobní účty a nejsou ani hnáni ambicemi v podobě návratu do Bienále Brno. Jednají pouze na základě svých zkušeností, znalostí, odvedené práce a zejména z přesvědčení o potenciálu BB, kterým je v současnosti mrháno.

Historie

Současná podoba Bienále Brno je přímo odvozena od jeho počátků v šedesátých letech. Politická situace a později společenské či technologické změny mu dávaly důvod k existenci samotné (60. léta), udržovaly jeho status quo (70. a 80. léta) či dodávaly novou energii, potřebnou k tomu, aby dohnalo svět (90. léta).

Toto nastavení a okolnosti prakticky zamezovaly tomu, aby se bienále hlouběji zaobíralo tím, jakou akcí je a jaký je jeho vztah k oboru, který prezentuje. V základě si vystačilo s („hlavní“, „soutěžní“, „mezinárodní“) výstavou představující („nejzajímavější“, „nejlepší“) výběr prací do ní zaslaných. Grafický design představovalo veřejnosti optikou dvou alternujících kategorií (kniha/plakát), doplňovanou postupně o přednáškový cyklus a doprovodné výstavy. Společenské změny devadesátých let se promítly do vnitřní struktury bienále, i když jazyk – často maskující skutečnost výrazně banálnější – se mnoho nezměnil: bienále stále mělo své výbory, poroty, předsedy, místopředsedy, později dokonce i prezidenty…

S koncem nultých let bylo zřejmé, že se tradiční cyklický model, ve kterém Bienále Brno padesát let fungovalo, vyčerpal. Pojetí grafického designu se rozšířilo natolik, že jej dvě kategorie již nebyly schopny pojmout. Prezentace toho nejlepšího z odeslaných prací (z podstaty nevyhnutelně zaměřena na povrch, akcentující zejména kvantitu a geografickou reprezentativnost) jen obtížně konkurovala záplavě ukázek dostupných na internetu. S klesajícími náklady na dopravu se začala vytvářet silná konkurence bienalového sympozia v podobě řady obdobných akcí po celém světě. I když se bienále snažilo ukazovat veřejnosti (alespoň té místní), že grafický design je pro společnost důležitý, poroty i sympozia představovaly převážně tradiční „osobnosti z oboru“. Grafičtí designéři sobě a o sobě.

Moravská galerie v Brně

Bienále však v sobě během padesáti let své existence nasbíralo obrovskou zkušenost. Je prakticky jedinou akcí na světě, která se soustavně a v takovéto šíři zabývá grafickým designem. Nikdy nebylo pod komerčním tlakem, je úzce spojené s kulturou a díky své mateřské instituci rovněž se světem umění. Moravská galerie má díky němu ve svých sbírkách množství exponátů, které se ve svém oboru rozsahem i kvalitou vyrovnají nejlepším světovým institucím. Od jeho založení prošla Bienále Brno řada autorů a prací; Moravskou galerii protíná bohatá síť kontaktů a vazeb.

Současná situace, kdy se organizace takovéto akce řídí vágním „statutem“, jenž nebyl již více než deset let aktualizován, a kdy je bienále pod nevyhnutelným tlakem okolností na svou proměnu, je neudržitelná. Jak jsme poznali i my sami, na změny v podobě jednotlivých ročníku bienále není však Moravská galerie v Brně nijak připravená. Pořádající instituce nejenže doposud nevybudovala prakticky žádnou infrastrukturu, která by existenci bienále do budoucna alespoň spolehlivě zajistila (o jeho rozvoji nemluvě), ale ani nepředstavila vlastní vizi, jak v Bienále Brno pokračovat.

Zmíněný přechod na kurátorský model je sice příslibem mnohých příležitostí, bohužel však postkytl prostor současnému vedení MG převzít veškerou rozhodovací moc do vlastních rukou. Po skončení 27. Bienále Brno 2016 byli postupně a programově z Organizačního výboru (poradního orgánu Bienále Brno, složeného ze zástupců odborné veřejnosti a spolupořadatelů) nejprve odvoláni nepohodlní (rozuměj kritičtí) zástupci odborné veřejnosti, načež byl tento ředitelem MG rozpuštěn a nahrazen výborem novým, v němž není jediný člen z řad grafických designérů. I při dalších přípravách právě skončeného 28. Bienále Brno postupovala MG podobně netransparentně a amatérsky. Jako příklad je možné uvést proces výběru kurátorského týmu, který proběhl bez ustanoveného Organizační výboru, nebo negativní ohlasy mezinárodní komunity nad šokující genderovou nevyvážeností minulého ročníku.

Je třeba dodat, že ani další záměry současného vedení nejsou s ohledem na skladbu (orientace na místní publikum) i na rozsah (postupná redukce programu) právě skončeného ročníku příliš čitelné.

Bienále, designéři a česká odborná veřejnost

Bienále vždy bylo a je součástí prostředí, z něhož vychází. Žádný jednotlivý ročník by bez aktivní účasti odborné veřejnosti nevznikl. Nakonec i založení Bienále Brno bylo iniciováno designérem. A je to právě tato scéna, v níž vyrůstaly a vyrůstají další generace tvůrců a potenciálních kurátorů bienále, která vytváří jeho užší kontext.

Pro pochopení celkové situace doporučujeme články, ohlasy a recenze, které byly k uplynulým ročníkům BB publikovány. Jejich souhrn jsme vydali ve dvou sbornících (viz odkazy na konci článku). Těm českým je společný zejména cynismus („Jsme v Brně, v Moravské galerii, kde se od 60. let koná tahle schizofrenní přehlídka…“) či lhostejnost („Mají podobné akce ještě smysl?“), s jakou k bienále přistupují.

Svým způsobem to není překvapivé. Bienále Brno bylo dlouhodobě (hovoříme zde o desítkách let) v rukou úzké skupiny spřátelených grafických designérů, která jej doslova vyrvala z rukou předchozí skupině spřátelených. Každá ze skupin si přitom na bienále činila nárok ze svých vlastních důvodů. V tomto režimu byla příležitost podílet se na bienále omezená a mohla se naskytnout víceméně jen dvěma způsoby: buďto jste se v orbitu toho kterého „klanu“ ocitli i vy (pak jste mohli být přizváni do tzv. organizačního výboru), a nebo jste mohli být vyzváni k účasti na soutěži o grafickou podobu plakátů a katalogů (vizuální identity) jednoho z ročníků.

Samotný fakt, že transformační ročníky 2014 a 2016 vyprovokovaly tolik reakcí a článků, je – i s ohledem na výše popsané skutečnosti – hoden pozornosti.

Nejbližší budoucnost Bienále Brno

Domníváme se, že úspěch bienále se odvíjí od způsobu jeho vedení a jeho organizace. Neexistuje-li vize a plán její realizace, obměny autorů či kurátorských týmů mnoho neřeší.

Jsme přesvědčeni, že výchozí konfiguraci bienále – tedy jeho příslušnost ke druhé největší galerii v ČR a jeho neziskovost – je třeba z důvodů, jež se pokusíme ozřejmit níže, zachovat.

Je však nutno změnit prostředí, v němž bienále vzniká, a vytvořit podmínky pro jeho budoucí vývoj. Tedy aby se 1) organizace bienále orientovala s výhledem na delší časový horizont, 2) Bienále Brno otevřelo a vytvořilo transparentní příležitosti pro ty, kdo se na něm chtějí podílet, 3) zúročilo to, co může nabídnout v podobně svých sbírek a své historie. V neposlední řadě, 4) bude třeba pracovat s rozpočtem tak, aby odpovídal nárokům bienále.

1) Dlouhodobá péče o BB

K tomu, abychom mohli hovořit o vizi a budoucnosti, musí se samotným Bienále Brno někdo dlouhodobě zabývat, rozvíjet jej, budovat o něm povědomí, hledat pro něj příležitosti.

Péče o bienále byla historicky rozdělena mezi vedením MG, sekretariátem Bienále Brno, kurátory sbírky grafického designu MG a částečně suplována nadšenci z řad odborné veřejnosti zapojenými do něj v rámci organizačního výboru. Z této věty je také okamžitě zřejmé, že to byli „všichni a nikdo“. Nelze popřít, že diskuze o budoucnosti bienále je v řadách odborné veřejnosti latentně přítomna již řadu let, nepodařilo se nám však nalézt důkaz o tom, že by se jí někdo pokusil seriózně zformulovat a prosazovat.

Shoda nad budoucností BB by bezesporu měla vzejít z dialogu mezi MG, MKČR a odbornou veřejností. Starost o její naplňování, koncepční i praktické, a o celkový rozvoj BB by měla být svěřena do rukou užšího týmu (oddělení) při Moravské galerii v Brně, navazujícího na práci současného sekretariátu BB. Tento tým by měl svým personálním zastoupením vyjadřovat podstatu BB: spolupráci galerijní instituce a odborné veřejnosti na mezinárodní úrovni.

Konkrétní pracovní náplní tohoto týmu by mělo být budování povědomí o Bienále Brno (např. formou přednášek či výstav), navazování spolupráce s dalšími kulturními či vzdělávacími institucemi, starost o propojení bienále s programem i zázemím MG (sbírky, knihovna, studovna, …), péče o průběh realizace jednotlivých ročníků a dohled nad procesem výběru kurátorských týmů.

Příležitostí, jak navázat na síť kontaktů vytvořenou v rámci Bienále Brno, je – jak jsme se sami při přípravě jeho tří ročníků přesvědčili – nespočet. BB se svým otevřením a tematizací stává zajímavým pro širší spektrum návštěvníků a nezřídka jsme se setkali se zájmem se na něm nějakým způsobem podílet či na něj navázat v rámci dalších kulturních či vzdělávacích institucí v ČR i zahraničí.

2) Výběr kurátorského týmu

Na základě osobní zkušenosti se domníváme, že kurátorský model je pro Bienále Brno ten správný.

Ačkoliv je přítomnost zástupců oboru v organizačním výboru naprosto zásadní (a měla by být ve statutu bienále jasně zakotvena) návrat k samotnému rozhodování o obsahu každého jednoho ročníku BB v rámci organizačního výboru je, z důvodů které popisujeme v první části našeho textu, nemyslitelný. Přizvaní členové sice mohou dodat více či méně čerstvé kontakty na možné autory (do této role jsme byli postaveni při přípravách ročníku 2012), k posunu bienále však nemohou příliš přispět, jelikož nemají příležitost zabývat se formou a vyzněním celku. I přes fundovanost jsou v takové organizační struktuře pouze přihlížejícími, protože rozhodovací moc a poslední slovo o podobě ročníku jsou (podle stávajícího statutu) vyhrazeny pouze řediteli Bienále Brno.

Kurátorský model dává příležitost (a zodpovědnost) kurátorům bienále kriticky adresovat témata spojená s grafickým designem a vizuální komunikací skrze médium Bienále Brno. Jednotlivé ročníky tak mohou být ve výsledku pro návštěvníky čitelnější – nejsou pouhou přehlídkou, nýbrž mají svá zaměření, skrze něž k nim lze přistupovat. Mohou generovat otázky, na které lze navazovat a dále je rozvíjet. Nutí přemýšlet. Jsou generativní, ne (re)prezentační. Jsou kritické, ne oslavné.

Výběr kurátorského týmu je klíčem k úspěchu každého jednotlivého ročníku. Měl by probíhat transparentně a včas (příkladů v zahraničí je k dispozici dostatek). Podmínky by měly být dopředu známy (např. při skončení aktuálního bienále), a to jak co se týče požadavků na potenciální kurátory, tak co se týče skutečných podmínek pro realizaci ročníku (honoráře, rozpočet, prostory, harmonogram). O výběru by měla rozhodovat heterogenní porota, rovnoměrně složená ze zástupců pořadatele (MG, MKČR), zástupců odborné veřejnosti z ČR a zástupců odborné veřejnosti ze zahraničí.

Ambicí bienále a jeho pořádající instituce by mělo být, aby se kurátorství mohl zhostit i subjekt ze zahraničí. Bezesporu by to zvýšilo prestiž Bienále Brno i Moravské galerie. Vzhledem k tomu, že bienále samo sebe označuje za mezinárodní akci, je tento krok logický.

Svou kontinuitou a důsledností by tento proces měl budovat pověst BB jakožto jedinečné kurátorské příležitosti v oboru grafického designu a vizuální komunikace.

3) Kontinuita, historie a sbírky grafického designu

Bienále Brno má bohatou historii a pestrý archiv prací ve sbírce grafického designu MG. Většina informací o BB však není přístupná – a tak pro propagaci BB lze jen donekonečna opakovat větu „Bienále Brno již více než pět desetiletí tvoří významnou mezinárodní platformu pro výstavy, diskuze a doprovodné programy o dynamicky se rozvíjejícím grafickém designu a jeho významu pro utváření současné vizuální kultury.“

Základním nástrojem budování povědomí o Bienále Brno ve veřejném prostoru, který má zároveň nejširší dosah, by měl být jeho samostatný web. Ten by měl poskytnout nejen informace o aktuálním ročníku, ale také kompletní přehled celé historie bienále. Výstavy, témata, práce, publikace, přednášky, texty; v kvalitě a důslednosti hodné veřejné kulturní instituce. Na tento web by měl navázat online archiv Bienále Brno s pečlivě digitalizovanou sbírkou grafického designu MG.

Vznik obou částí může být časově rozložen, vytvořen ve spolupráci se vzdělávacími institucemi, archiv se může stát samostatným tématem atp.

4) Financování

Diskuzi o existenci Bienále Brno nelze ukončit bez zmínky o jeho financování.

Celkový rozpočet každého ročníku bienále byl v době našeho působení přibližně 3,5 mil. Kč (z veřejně dostupných výročních zpráv MG se nám konkrétní částky nepodařilo vyčíst). Z toho cca 1,5 mil Kč poskytuje MKČR, zbytek ze svých fondů dodává MG, popř. další zdroje, mj. město Brno.

Tento rozpočet je mnoho let víceméně beze změny a je – i v porovnání s akcemi podobného rozsahu – dlouhodobě neudržitelný. Zejména protože ode všech, kteří se na vzniku bienále podílejí, vyžaduje nemalou osobní investici. To vše je ve své podstatě (a s ohledem na neziskový charakter této akce) pochopitelné, avšak nelze to brát jako samozřejmost. Osobní investice takového roszahu nelze opakovat ani o ně opakovaně žádat – zejména je-li ambicí vnímat Bienále Brno v celosvětovém kontextu. Takový model je ve výsledku kontraproduktivní.

Domníváme se, že Bienále Brno se postupně podařilo nalézt adekvátní rozsah, který je na jednu stranu organizačně zvládnutelný, souzní s městem Brnem a zároveň je dostatečně pestrý pro jeho návštěvníky i široký pro to, aby v něm bylo možno rozvinout a mapovat konkrétní témata. Zásadnější redukcí by Bienále Brno přišlo o svou podstatu a identitu – bylo by degradováno na úroveň jednoho z nepřeberných a v podstatě zaměnitelných design festivalů.

Problémem není jen samotný nedostatek prostředků, ale zejména skutečnost, že se ekonomickým hospodařením bienále v delším časovém horizontu nikdo nezabývá. Je třeba aktivně hledat další zdroje financování. Ve spolupráci s MKČR, městem Brnem, krajem či dalšími partnery v ČR i zahraničí.

Vize Bienále Brno

Formulovat vizi pro Bienále Brno, které se aktuálně potýká se základními otázkami své organizace a nejbližší budoucnosti, není snadné. Nabízíme alespoň základní teze, vycházející ze vztahu bienále ke grafickému designu, k jeho autorům, odborné i široké veřejnosti. Též považujeme za důležité zdůraznit jeho význam pro pořádající instituci i pro Českou republiku.

Bienále Brno vnímá design jako promyšlenou aktivitu, jíž formujeme prostředí, ve kterém žijeme. Využívá svých přirozených vazeb na ostatní obory lidské činnosti a poukazuje na to, jaké pozice může designér v současném světě zastávat.

Bienále Brno je svým vlastním formátem. Problematičnost vystavování grafického designu bere jako výzvu k soustavnému a kritickému zkoumání oboru, který je všudypřítomný a zároveň obtížně uchopitelný. Vytváří příležitosti pro ty, kteří mají zájem se na něm podílet.

Bienále Brno je vzdělávací institucí, grafický design vnímá jakožto součást kultury. Je sociálně i geograficky otevřené – ve svém programu, ke svým divákům, ve sdílení a poskytování materiálů i vědomostí. Nabízí svou historii ke kontextualizaci současnosti a poskytuje pravidelnou reflexi vizuální komunikace, která s rostoucí rolí vizuality v našem světě nabývá na důležitosti.

Pro Moravskou galerii v Brně je bienále zásadní akcí, která se prolíná jejím programem. Jejím posláním je vnímat Bienále Brno jako naše kulturní dědictví, pečovat o ně a dále jej rozvíjet. Díky bienále má jeho mateřská instituce nejen zaručenou širokou a pestrou návštěvnickou základnu (jak dokazují čísla z posledních ročníků), ale buduje si díky němu i silnou pozici na poli kulturních institucí – a to jak v domácím, tak i zahraničním kontextu.

Bienále Brno je evropské a mezinárodní, a to nejen deklarativně, ale také svou podstatou a charakterem. Je současné nejen obsahem, ale i svým celkovým pojetím. Česká republika je díky své poloze, historii a velikosti ideálním místem, které se může skrze Bienále Brno věnovat podpoře designu a vizuální kultury (viz Holandsko, Švýcarsko). Bienále dává České republice příležitost vybudovat si na tomto poli světově jedinečnou pozici a mít v bienále příklad mezinárodně úspěšné akce spojené s veřejnou institucí.

Aktuální stav

Za Moravskou galerii v Brně leží zodpovědnost za Bienále Brno v rukou ředitele MG Jana Presse, který je také ředitelem Bienále Brno. Za Ministerstvo kultury České republiky náleží péče o Bienále Brno Odboru muzeí a jeho řediteli Mgr. Pavlu Hlubučekovi. Organizační výbor je poradním orgánem pořadatelů bienále, výkonným orgánem je předsednictvo organizačního výboru (viz webové stránky bienále).

Po zkušenostech s přípravami Bienále Brno v rámci Moravské galerie jsme na MKČR opakovaně vznesli „Výzvu k odvolání Jana Presse z postu ředitele Mezinárodního bienále grafického designu Brno, ke změnám v jeho organizaci a k znovuustavení externího odborného hlasu v jeho vedení“.

Po osobní schůzce v listopadu 2017 v Praze jsme MKČR dodali návrh základních obrysů možného způsobu výběru kurátorů příštích bienále, podpořený 45 hlasy z řad odborné veřejnosti (pro úplnost: z celkem 88 oslovených návrh 5 nepodpořilo a 38 na něj nereagovalo).

Ředitel odboru muzeí Mgr. Hlubuček následně přislíbil ustanovit pracovní skupinu při MKČR, která by se budoucností Bienále Brno zabývala. K účasti v ní jsme byli přizváni, její složení ani datum ustavující schůzky zatím neznáme.

Závěr

Smyslem tohoto textu a našich kroků popsaných výše je snaha napomoci tomu, aby se Bienále Brno mohlo stát akcí, která bude pro svůj obor i pro okolní svět relevantní. A to i nad rámec oborové výseče. Událostí, která svými ambicemi vytvoří protipól ledabylosti a lhostejnosti. Platformou, která poskytne hlas těm, kdo chtějí a mají co říci.

Nebude-li mít Bienále Brno jasnou představu o své budoucnosti, Česká republika v něm ztratí jednu ze svých nejvýznamnějších a vpravdě mezinárodních kulturních akcí.

Pokud ani vám není budoucnost Bienále Brno lhostejná a rádi byste se připojili ke snaze o jeho proměnu, ozvěte se prosím na naši emailovou adresu [bbbbbrno@gmail.com], požadujte informace od Moravské galerie, veřejné instituce a organizátora Bienále Brno [info@bienalebrno.org, jan.press@moravska-galerie.cz], a nebo vzneste apel na Ministerstvo kultury České republiky – Odbor muzeí [epodatelna@mkcr.cz].

Reference

26. bienále Brno 2014, Grafický design, vzdělávání a školy

27. bienále Brno 2016, Klíčové pojmy v současném grafickém designu

Reakce 26. BB

Reakce 27. BB

Artalk, Jana Kořínková, Kurátoři Bienále Brno: „Galerii chybí vize.“

Bienále Brno. Závěrečná zpráva

Výběr z korespondence s MKČR ve věci Bienále Brno k 12. září 2018

Rekapitulace

Tomáš Celizna, Radim Peško a Adam Macháček

Tomáš Celizna (*1977) je grafický designér. Žije a pracuje v Amsterodamu. Jeho praxe je zaměřena především na návrh a vývoj digitálních platforem pro kulturní, architektonické a vzdělávací instituce (Museum for Contemporary Art Chicago, OASE Journal for Architecture, Sandberg Institute Amsterdam a další). Jako spolukurátor se podílel na vzniku tří ročníků Bienále Brno (2012–2016). Od roku 2011 působí jako lektor grafického designu na amsterodamské Gerrit Rietveld Academie.

Radim Peško je grafický designér zaměřující se především na tvorbu písem, publikací a vizuálních identit. Je také iniciátorem výstavních projektů spojených s grafickým designem. V roce 2010 založil digitální písmolijnu RP Digital Type Foundry, kterou vede s Tomášem Celiznou. Jeho písma v současné době používá řada jednotlivců a institucí po celém světě (časopis Frieze, britský Art Fund, documenta 2017, módní firma Paco Rabanne atd.). Podílel se mimo jiné na identitách Museum Boymans Van Beunningen v Rotterdamu, Stedelijk Museum v Amsterdamu, Aspen Art Museum, Fridericianum v Kasselu či Berlin Biennale 8. Byl spolukurátorem tří po sobě jdoucích ročníků Mezinárodního bienále grafického designu Brno. Působí jako hostující pedagog na univerzitě ÉCAL v Lausanne a na Royal College of Art v Londýně.

Adam Macháček (*1980) je grafický designér. Po studiích na VŠUP, Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu a ÉCAL v Lausanne spoluzaložil v roce 2004 studio Welcometo.as, od roku 2011 je zakládajícím členem 20YY Designers. Zabývá se především navrhováním knih a publikací, identit a ilustrací. Spolupracoval mimo jiné s Théâtre de Vevey (sezóny 2003–2012), Národní galerií v Praze, Galerií Rudolfinum, San Francisco Museum of Modern Art, Chronicle Books, California College of the Arts a dalšími. Pro Bienále Brno inicioval a připravil výstavy Work from Switzerland (2004) a From Mars (2006, spolu s Radimem Peškem). V letech 2012–2016 se jako spolukurátor podílel na vzniku 25., 26. a 27. ročníku bienále. Žije a pracuje v Berkeley.