TZ: Zahájení sezónních výstav v Mezinárodním muzeu keramiky Bechyně

Zahájení sezónních výstav v Mezinárodním muzeu keramiky Bechyně / Bechyně / 3. 6. 2017 v 15h

Po stopách českých prvorepublikových architektů

Výstava Národního zemědělského muzea a Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně je jedním ze závěrečných výstupů projektu Zahradně-architektonická tvorba v kontextu realizace cílů národního obrození během 1. Československé republiky (DF 13P01OVV003).  Projekt je financován z programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity ministerstva kultury. Svým zaměřením odpovídá aplikovanému výzkumu v oboru umění, architektura, kulturní dědictví a naplňuje tematické priority nemovité kulturní dědictví a území s kulturně historickými hodnotami. Cíle projektu jsou postupně naplňovány v rozmezí let 2012 až 2017.

Výstava se zaměřuje na profesní život nejvýznamnějších českých zahradních architektů tvořících na území nynější České a Slovenské republiky přibližně v 1. polovině 20. století. Členění výstavy do tří základních celků tematicky vystihuje bohatost tehdejší zahradně-architektonické tvorby, kterou prezentují díla Františka Thomayera, Josefa Kumpána, Josefa Minibergra, Josefa Vaňka a Otokara Fierlingera. Ukázky desítek reprodukcí dobových zahradních výkresů jsou instalovány v úvodu expozice, která návštěvníka seznamuje s výtvarným umem jednotlivých osobností oboru. Zahradní výkresy v podobě půdorysných plánů, ptačích perspektiv a cílových vizualizací jsou vytištěny ve velikostech originálů, čímž dovolují učinit si reálnou představu o schopnostech architektů plánovat prostor za využité kreslířských technik vysoké úrovně.

Na výstavních panelech v hlavním sále je postupně představena tvorba jednotlivých zahradních architektů prostřednictvím interpretace četných dobových fotografií, leteckých snímků, výkresů, plánů a projektů. Pozornost je věnována zejména jejich nejvýznamnějším projektům a realizacím z tehdejšího Československa. Jmenované osobnosti se totiž nezřídka podíleli na úpravách zahrad a parků, které si dnes běžně spojujeme s pojmy jako je Československá a posléze Česká státnost.  Někteří z nich pracovali přímo pro kancelář prezidenta ČSR a podíleli se na úpravách zahrad Pražského hradu, jiní byli aktivní při úpravách zahrad zámku v Lánech, který si za své letní sídlo zvolil již T. G. Masaryk, anebo působili při úpravách zahrad československých státníků v Sezimově Ústí. Zmíněna je také životní pouť architektů uvedením základních milníků z jejich rodinného, studentského a profesního života.

Instalace využívající originálních výtvarných prvků z prvorepublikových zahrad a parků je rozložena v prostoru hlavního sálu. Šest tematicky zaměřených horizontálních a vertikálních panelů zprostředkovává výběr ze skladebních prvků typických pro tvorbu tehdejších zahrad a parku – zahradní nábytek, výtvarná díla, květinový záhon, technické prvky a okrasný bazén doplňuje ukázka úpravy hrobového pole, poukazující na nebývalý rozvoj zakládání nových hřbitovů a urnových hájů v meziválečném období. Pro zvýšení vizuálního vjemu je každý z horizontálních panelů aranžérsky zvýrazněn ve vztahu k představovanému skladebnímu prvku.Nejmladší návštěvníci mohou využít dětský kout, ve kterém jsou stolní hry a stavebnice podporující v dětech zájem o zahradní umění. Na výstavě je možné zakoupit doposud vydané knihy věnované prvorepublikovým osobnostem oboru – Život a dílo Josefa Kumpána, Život a dílo Josefa Minibergra a Vilové zahrady Otokara Fierlingera.

Šárka Steinová, NZM

Josef a Ondřej Vajce / Malé připomenutí

Josef a Ondřej Vajce náleží mezi autory, kteří byli během života mnohem známější než dnes. Malířský talent Josefova syna Ondřeje se nemohl kvůli náhlému úmrtí plně rozvinout, zatímco Josefův případ ukazuje, jak se může nad nepochybně jedním z nejzajímavějších sochařů české výtvarné scény zavřít hlubina zapomnění. Tento fakt vystoupí do popředí při vědomí Vajceho nedožitých osmdesátých narozenin, které by oslavil tento rok. Přitom to byl Josef Vajce, který v pomníku Tycha de Brahe a Johannese Keplera na pražském Pohořelci vytvořil ve své době progresivní sousoší a ukázal možnosti, jakým se může rozvíjet tradiční figurální plastika ve veřejném prostoru. Přetrvávající zapomnění je o to zajímavější, uvědomí-li si divák, že tento pomník patří k nejlépe hodnoceným veřejným dílům vzniklých v Československu ve druhé polovině 20. století.

Raná tvorba Josefa Vajceho je determinována umělcovým školením u Vincence Makovského na pražské akademii, jemuž byl v letech 1967–1969 asistentem. Především v časných dílech Vajce přehodnocuje a navazuje na Makovského formou až klasických drobných bronzů, v nichž lze spatřit reakci na některé surrealistické kompozice svého učitele. Podobný vliv měl na umělce i Karel Lidický, u něhož realizoval svoji aspiranturu. Především Vajceho portréty vykazují obdobné umělecké strategie v modelaci a ve snaze postiženíideálního výrazu. Jeho svébytná figurální tvorba vrcholí ve zmíněném sousoší Tycha de Brahe a Johannese Keplera pro Prahu.

Z dalších realizací můžeme zmínit pomník Jana Amose Komenského pro Berlín, Tomáše G. Masaryka pro Užhorod nebo pomník československých parašutistů ve skotském Arisaigu. Vajceho tvorbu charakterizuje plastické vyznění při použití subtilnosti stylizovaných postav, které mnohdy míří k hravému a bytostně poetickému abstrahování. V jeho dílech se souběžně objevují jak realistické projevy, tak čistě abstraktní realizace, které nicméně rozvíjel především v druhé části své umělecké kariéry. Zatímco Josef Vajce stihl svoji tvorbu úspěšně zakončit vyspělými kompozicemi, dílo jeho syna zůstalo torzem, které dává tušit velký talent inklinující ke kolorismu. Pro malířskou tvorbu Ondřeje Vajceho bylo určující studium v Itálii, díky němuž se mohl seznámit se vzory klasického italského umění, které na něj měly zjevný vliv. Podobně jako jeho otec prokázal, že moderní výraz může vycházet z tradice.

Josef Vajce (1937, Klatovy – 2011, Praha) se vyučil nejdříve kamenosochařem (1951–1954). V letech 1954–1959 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Vyšší vzdělání získal na pražské akademii ve speciálce Vincence Makovského, jemuž byl od roku 1967 do roku 1969 asistentem. Vytvořil četné sochařské realizace v Čechách i zahraničí. Kromě volné tvorby je autorem několika pomníkových realizací a portrétů.

Ondřej Vajce (1971, Praha – 1993, Praha) vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu na pražském Žižkově v roce 1989. V letech 1990–1991 studoval na Academia di Belle Arti v Benátkách. Zemřel náhle v říjnu 1993.

Adam Hnojil a David Kubec, autoři a kurátoři výstavy

Kouzlo hlíny / Poklady z depozitáře bechyňské keramické školy

Stálá výstava bechyňské pobočky Alšovy jihočeské galerie, která představuje to nejlepší z pokladů depozitáře bechyňské keramické školy. Zhlédnout můžete artefakty od 90. let 19. století, až po současnost. Dozvíte se, jaký význam měla Střední umělecko-průmyslová škola Bechyně na keramický průmysl v tomto městě a samozřejmě i na umění.

Návštěvníci mohou obdivovat precizní práce z doby doznívajících historických slohů (konec 19. století), krásný soubor secesních váz, talířů, ale i zoomorfních plastik a bust, velmi kvalitní minimalistické tvary a dekory meziválečné (art-deco, geometrická abstrakce), figurální plastiky z 20. – 30. let, vázy s krystalickými a stékavými glazurami. Velmi zajímavý je soubor figurálních plastik s pracovními motivy z 50. let – socialistický realismus se zde spojuje s půvabnými žánrovými figurkami. 60. léta jsou reprezentována především nádobím pestrých barev a vycizelovaných tvarů pobruselského stylu, léta sedmdesátá zastupují především figurální a zvířecí plastiky. Produkci od konce 80. let do současnosti jsme vybrali tak, aby pokud možno ukázala co nejvíce možností, které ve svém zpracování keramika umožňuje.

PaedDr. Jiří Novotný, ředitel SUPŠ Bechyně