TZ: Národní galerie v Praze oslaví 221. výročí volným vstupem

Národní galerie v Praze oslaví 221. výročí volným vstupem / Praha / 4. a 5. 2. 2017

Národní galerie v Praze oslaví 221. výročí volným vstupem

O víkendu 4. a 5. února se všech šest budov Národní galerie v Praze otevře veřejnosti zdarma. Galerie volným vstupem a bohatým doprovodným programem slaví 221 let od svého založení. Zahájení nové výstavní sezóny pak letos proběhne v březnu a dubnu otevřením výstav Františka Skály, Aj Wej-weje, Magdaleny Jetelové či Gerharda Richtera.

5. února 1796 byla založena Společnost vlasteneckých přátel umění, jejíž Obrazárna se stala předchůdkyní dnešní Národní galerie. Ta o výročním víkendu otevírá zdarma všech šest sbírkových expozic (Šternberský, Schwarzenberský, Salmovský, Veletržní palác, Klášter sv. Anežky České a palác Kinských) i aktuální výstavy, včetně prodlouženého projektu Jiřího Kovandy. Doprovodný program, přístupný rovněž zdarma, se zaměří na nejvýznamnější díla sbírek, ale nabídne také výtvarné dílny určené dětem i široké veřejnosti.

Galerie zdarma

„Volný vstup při příležitosti výročí je, stejně jako ve významné sváteční dny, v Národní galerii tradicí a doplňuje celoroční volný vstup do sbírkových expozic pro děti a studenty,“  říká generální ředitel Národní galerie v Praze Jiří Fajt. Bezplatný vstup pro děti, mládež do 18 let a studenty do 26 let zavedla galerie před téměř dvěma lety díky spolupráci s Komerční bankou. Letos se zaměří mimo jiné na zahraniční studenty žijící v Praze, pro které připraví pravidelné komentované prohlídky sbírkovými expozicemi.

Výstavní sezóna začne již brzy

První výstavu letošního roku zahájí Národní galerie již 24. února. Expozici středověkého umění v Anežském klášteře doplní výstava Očím skryté, která nahlédne pod povrch vzácných deskových obrazů. Oficiální zahájení výstavní sezóny letos proběhne ale až v březnu a to hned trojicí vernisáží. Název výstavy Příběh Charty v Salmovském paláci hovoří sám o sobě – galerie ji pořádá při příležitosti výročí Charty 77. Rozsáhlý projekt Jízdárna představí ve Valdštejnské jízdárně netradiční způsobem dílo Františka Skály.

Sérii vernisáží završí 16. března již tradiční Grand Opening Veletržního paláce s projekty Aj Wej-weje a Magdaleny Jetelové šitými na míru prostorám Velké a Malé dvorany. Novinkou ve výstavním plánu jsou výstavy Otisky vědění. Řeč keramiky a Epos 257. Retroreflexe. První z nich představí keramická díla umělců, jako jsou Joan Miró, Kazimir Malevič, Pablo Picasso nebo Lynda Benglis, přičemž kurátorsky i umělecky se na přípravě výstavy podíleli Aj Wej-wej a Edmund de Waal. Druhá novinka objeví pro Veletržní palác umění pracující s prostředím města – Epos 257, přední představitel českého street artu, vytvoří v korzu Veletržního paláce pomyslné okno ze světa ulice do prostoru galerie.

Výběr výstavních projektů 2017

Očím skryté. Podkresba na deskových obrazech 14.–16. století ze sbírek Národní galerie v Praze

Klášter sv. Anežky České – výstavní prostory expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1250–1550

24. 2. 2017 – 17. 9. 2017

Očím na odiv. Výzdobné techniky v malířství a sochařství 14.–16. století: prosinec 2017 –  květen 2018

Kurátoři: Štěpánka Chlumská, Helena Dáňová

Výstava Očím skryté. Podkresba na deskových obrazech 14.–16. století ze sbírek Národní galerie v Praze je v pořadí první ze dvou výstav, připravených v rámci jedné dramaturgické řady s podtitulem „Umění a přírodní vědy“ do prostor expozice v Klášteře sv. Anežky České. Na sklonku roku na ní naváže výstava Očím na odiv. Výzdobné techniky v malířství a sochařství 14.–16. století. Obě výstavy jsou svou koncepcí netradiční, neboť nabídnou atraktivní formou přímo v prostorách sbírkové expozice výsledky komplexního průzkumu jednotlivých špičkových děl v přímé konfrontaci s originály. Návštěvníci tak budou moci nově nahlédnout na známá díla, všímat si skrytých detailů a seznámit se s dílenskými postupy středověkých malířů a sochařů. V případě výstavy podkreseb se návštěvníkům nabízí jedinečná možnost spatřit skrytý přípravný rozvrh kompozice i technologií vzniku vybraných děl. Nedílnou součástí obou výstav budou obsáhlé monografie i řada doprovodných programů, včetně nabídky pro nejmladší návštěvníky. Obě výstavy jsou realizovány v rámci grantového projektu „Historické technologie a moderní metody průzkumu. Interpretační možnosti specializovaných metod průzkumu děl středověkého umění s využitím inovativních technologií“ (poskytovatel Ministerstvo kultury ČR, program NAKI).

Příběh Charty

Salmovský palác

14. 3. 2017 – 19. 1. 2019

Autoři výstavy: Zuzana Brikcius, Eugen Brikcius, Ondřej Kohout, Eva Kohout-Voneš, Petr Blažek, Veronika Tuckerová

Partneři: Libri Prohibiti, Knihovna Václava Havla, Archiv Jana Patočky

Kurátor: Irena Nývltová

Výstava Příběh Charty je připomínkou čtyřicátého výročí Charty 77, neformální občanské iniciativy, kritizující nedodržování lidských a občanských práv. Na příběhu Ivana Jirouse – básníka, výtvarného kritika, představitele českého undergroundu – dokumentovaném fotografiemi, písemnostmi i osobními věcmi, autoři výstavy představují, společně s historickým zhodnocením Petra Blažka a Veroniky Tuckerové, životní osudy lidí z různých společenských okruhů, jejichž spojnicí bylo souznění s duchem textu Charty a kteří byli jejími signatáři. V rámci výstavy budou představeny také fotografie Jiřího Bednáře, Jaroslava Brabce, Michaela Duse, Bohdana Holomíčka, Jana Kašpara, Jaroslava Kukala, Ivana Kyncla, Ondřeje Němce, Viktora Stoilova, Oldřicha Škáchy i dalších fotografů, které zachycují dobovou atmosféru a dění v tzv. neoficiální kultuře.

František Skála

Valdštejnská jízdárna

10. 3. – 3. 9. 2017

Kurátor: Tomáš Pospiszyl

Výstava Františka Skály představí převážně práce vzniklé od roku 2004 do současnosti. V autorské architektonické a výstavní koncepci, vycházející z prostoru Valdštejnské jízdárny, chce umělec připravit divákovi komplexní zážitek. Instalace bude pracovat s výstavním prostorem jako celkem, jeho světelnou atmosférou, a bude obsahovat jak rozličné výstavní pavilony, tak solitérní monumentální díla, světelné instalace i práce vytvořené přímo pro prostor Jízdárny. Výstavu bude možné chápat jako přehlídku několika autorových tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou, stejně jako zaběhnutý obraz o autorově práci. Celek však vyjeví skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu a zkoumání, které chce autor prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat. Základním prezentačním i instalačním principem výstavy bude uskupení uměleckého materiálu do několika autorsky pojatých pavilonů – „muzeí v muzeu“. Autor využije jazyka vystavování jako takového, rozehraje různé druhy a roviny dialogu mezi divákem a uměleckým dílem. Jednotícím aspektem výstavy bude světlo, které autor zkoumá a užívá ve všech jeho kvalitativních podobách. V praktické rovině umožňuje pozorovat exponáty, ale je i nástrojem jejich pochopení, umožňuje prosvícení materiálu a přeneseně osvícení diváka. Většina prostoru bude nasvícena umělým světlem, někdy imitujícím proměnlivý sluneční svit. V některých případech divák vstoupí do prostoru osvětleného přirozeným slunečním světlem nezatemněných oken Jízdárny s výhledem do Valdštejnské zahrady.

Aj Wej-wej. Zákon cesty

Veletržní palác – Velká dvorana

17. 3. 2017 – 7. 1. 2018

Kurátor: Jiří Fajt ve spolupráci s Adamem Budakem

Národní galerie v Praze představila v roce 2016 ve veřejném prostoru Aj Wej-wejovu přelomovou plastiku Zvěrokruh a nyní na tuto spolupráci naváže zbrusu novou monumentální instalací, kterou slavný čínský umělec vytvořil speciálně pro působivý interiér Velké dvorany Veletržního paláce jako první z plánované série děl vyjadřujících postoje konkrétních umělců. Aj Wej-wej proslul propracovanými skulpturálními instalacemi, které vstupují do dialogu s daným místem a korespondují s jeho dimenzemi a architektonickým charakterem. Klasickým příkladem takového díla jsou Slunečnicová semínka – velkoplošná instalace vystavená v Turbínové hale londýnské Tate Modern. Mezi další doklady Aj Wej-wejova architektonického cítění patří instalace Kola navždy či plastika Lustr z kol. S umělcovým zájmem o estetické zážitky vysoké kvality jde vždy ruku v ruce zaměření na důležité otázky politické a společensko-kulturní povahy. Aj Wej-wejovo uvažování i vlastní umělecká praxe se nevyhýbá kritice současného světa a kritickému přehodnocování minulosti. Projekt, který Aj Wej-wej připravil pro Velkou dvoranu, bude bez pochyby odrážet naléhavé problémy dnešního světa rozpolceného politickou a ekonomickou krizí i inflací hodnot a morálním úpadkem a současně zohlední velkorysou plochu a jedinečné dimenze Velké dvorany.

Magdalena Jetelová – Dotek doby

Veletržní palác – Malá dvorana a mezanin

17. 3. – 31. 8. 2017

Kurátor: Milena Kalinovská

Instalace Magdaleny Jetelové, připravená speciálně pro Národní galerii v Praze, promění Malou dvoranu Veletržního paláce v rozšířené pole, které návštěvníkovi galerie umožní bezprostřední setkání s autorčiným způsobem myšlení a práce. Prostor galerie se stává místem umění, limity klasických kategorií sochy, instalace či fotografie zanikají. Prezentovaná instalace intervenuje a vede dialog s architekturou Veletržního paláce, jakoby připomínala zničenou krajinu, která je reflektovaná a vzbuzuje pocit nestability. Jejím cílem je připomenout návštěvníkovi právě nestabilitu a křehkost globální socio-politické situace. Kdo je vůdčí osobností tohoto světa? Kdo má v rukou moc? Jak reagovat, když krajina, na kterou se pouze pasivně díváme, už nadále nevypadá idylicky? Krajina je nositelem historie, která je skrytě vepsána do jejího povrchu. Člověk kráčející krajinou se zároveň prochází kolektivní pamětí. Celá instalace zpochybňuje prostorové omezení a přítomnost lidí, stejně jako nastoluje nedefinovatelnost zřejmého, rozšiřuje horizonty a ztěžuje koordinaci při dezorientovanosti.

Magdalena Jetelová začala v raných 80. letech vytvářet monumentální instalace a sochy, které se zaměřují na otázku moci, politického vykořisťování a povinnosti nezapomínat. V roce 1981 vystavovala spolu s dalšími umělci v politicky utlačovaném prostředí svá díla na významné akci Malostranské dvorky. Její práce byly od poloviny 80. let prezentované v mnoha zahraničních institucích a na uměleckých přehlídkách včetně Tate, Bienále v Sydney, documenta 8 a na samostatných výstavách v londýnských Riverside Studios či newyorské MoMA.

Otisky vědění. Řeč keramiky

Veletržní palác

17. 3. – 27. 8. 2017

Kurátor: Peter Pakesch

Národní galerie v Praze představuje výstavu Řeč keramiky připravenou společně s umělci Aj Wej-wejem a Edmundem de Waalem, která se zaměřuje na materiál dlouho považovaný pouze za jedno z odvětví uměleckořemeslné tvorby. Dělo se tak neprávem, neboť i keramika pracuje s poznáním shromažďovaným po tisíce let a úzce provázaným s dějinami umění, jež tvůrci v průběhu věků znovu a znovu zasazují do nových souvislostí.

Keramiku najdeme mezi nejstaršími uměleckými díly. V moderní době byla Evropa posedlá touhou po čínském porcelánu a jeho cena rostla do závratných výšin. Nádoby pro každodenní použití i umělecká díla z keramiky od nepaměti putovaly světem a spojovaly civilizace, které toho o sobě jinak mnoho nevěděly. Přestože byla na různých místech světa dlouho považována za vysoké umění, v moderní éře ji čekaly těžké časy a dočkala se odsunutí na druhořadé místo mezi umělecká řemesla.

V dnešní době, kdy narůstá zájem o současné asijské umění, a umělecké tvorbě se otevírají nové obzory, se s keramikou setkáváme čím dál častěji. Výstava Otisky poznání zaměřuje pozornost na proměny tohoto technologicky náročného materiálu, který představuje výzvu pro naši představivost od nejstarších dob po moderní období.

Na přípravě výstavy se kurátorsky a umělecky podíleli dva význační současní umělci, kteří věnují keramice ve své tvorbě velkou pozornost – Aj Wej-wej a Edmund de Waal.  S kurátorem Peterem Pakeschem vedli dialog o funkci a podobách keramiky v různých obdobích a kulturách. Součástí výstavy jsou jejich vlastní práce stejně jako významná historická díla, z nichž ve své tvorbě vycházejí a na která odkazují.

Vedle Aj Wej-weje a Edmunda de Waala tak výstava představí umělce, jako jsou Lynda Benglis, Alison Britton, Hans Coper, Lucio Fontana, Asger Jorn, Kazimir Malevič, Fausto Melotti, Joan Miró, Isamu Noguči, Pablo Picasso, Lucie Rie, Marit Tingleff, Peter Voulkos a další.

Epos 257. Retroreflexe

Veletržní palác

17. 3. ­– 4. 6. 2017

Kurátoři: Jiří Ptáček, František Teplý

Epos 257 (1982) je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, pracujícím s urbanistickým prostředím a ikonografií města. Ve své práci reflektuje svůj pohled na veřejný prostor a jeho obecné využití. Dříve se věnoval graffiti a svou intervencí do veřejného prostoru přesahuje rozměry estetického chápání. Svoje dílo skládá do komplexně promyšleného kontextu a mnohdy naráží na sociální a společenská témata. Umělec reaguje na polemizovanou hranici toho, co je a není veřejné, a vytváří dialog s městem jako médiem.

Pro Národní galerii v Praze připravil Epos 257 projekt s názvem Retroreflexe, který propojuje veřejný prostor s prostorem galerijním. Pro kolemjdoucího chodce se otevře prostor korza Veletržního paláce a vznikne pomyslné okno ze světa ulice do prostoru galerie. Výstava vychází z monumentální instalace složené z dopravních značek, která byla od května roku 2016 k vidění na pražském Smíchově. Výstava dále nabídne retrospektivní pohled na vznik instalace, představí rozsáhlou dokumentaci a mimo jiné i autorský výstup prezentující zpětný pohled na několikaletý příběh, ve kterém zkoumá rozsáhlé spektrum témat od lidské morálky a logiky po funkci byrokratického aparátu a legislativy. Značky jsou kondenzací zákonů, které nás omezují, ale také by měly určovat správný směr. Společnost aktuálně řeší kudy a kam se vydat, a proto je třeba se neustále ptát, zda systém (jedno jaký) stále funguje.

Introducing Pavla Dundálková: Když zavřu okno, neslyším hluk ulice

Veletržní palác

17. 3. – 11. 9. 2017

Kurátor: Pavlína Morganová

Pavla Dundálková (1990, Zlín) je čerstvou absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze, sochařského ateliéru Lukáše Rittsteina. Během studia absolvovala stáže v ateliéru nových médií Anny Daučíkové a v ateliéru sochařství Dominika Langa a Edith Jeřábkové. Za sebou má již několik skupinových a samostatných výstav, v roce 2015 se stala finalistkou EXIT AWARD. Ve své práci přirozeně kombinuje video, prostorovou instalaci, sochařský objekt, volné a užité umění. Pro Prezidentský salonek připravila mnohovrstevnatou instalaci reagující na komplikovanou společenskou a politickou situaci dneška. Komentuje v ní eskapistické tendence současnosti i minulosti, využívá k tomu iluzivní instalaci, koláž, keramické objekty, ale i video.

Pavlína Morganová je historička umění a kurátorka. Působí na Akademii výtvarných umění v Praze, kde přednáší dějiny umění a vede Vědecko-výzkumné pracoviště. Je autorkou knih Procházka akční Prahou / Akce, performance, happeningy 1939‒1989, Czech Action Art / Happenings, Actions, Events, Land Art, Body Art and Performance Art Behind the Iron Curtain, vycházející z české knihy Akční umění; je spolueditorkou antologie České umění 1939‒1989 / Programy, kritické texty, dokumenty a České umění 1980‒2010 / Texty a dokumenty (VVP AVU 2012). Je rovněž autorkou výstav: Někdy v sukni / Umění 90. let (Moravská galerie v Brně a GHMP 2014), Začátek století (Západočeská galerie v Plzni 2012, Galerie výtvarného umění Ostrava 2013), Insiders / Nenápadná generace 2. poloviny 90. let (Dům umění města Brna 2004, Futura, Praha 2005).

Gerhard Richter

Palác Kinských

26. 4. – 3. 9. 2017

Kurátoři: Jiří Fajt a Milena Kalinovská ve spolupráci s Gerhardem Richterem a jeho studiem

Národní galerie v Praze ve spolupráci s Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze a Goethe-Institutem v Praze představí retrospektivní výstavu německého umělce Gerharda Richtera. Půjde o  jeho první retrospektivní výstavu ve střední Evropě. Bude se skládat z výběru děl z posledních šedesáti let umělcovy činnosti. Více než padesátka vybraných prací provede diváka Richterovým dílem, které se pohybuje v několika žánrech: od realismu k naturalismu, pop artu, konceptuálnímu umění až po abstrakci. Výstava chce upozornit na Richterovy styly malby, v jejímž centru stojí předmět „historie“ – nejen historie Německa, ale i historie umělcovy rodiny a historie umění samotného. Téma historie propojuje známé, často osobní fotorealistické obrazy až po díla, která se soustředí na historii umění se zájmem vyjádřit to, co slova nedokážou.

Výstava bude pojata chronologicky, v každé části s důrazem na „nově“ vstupující téma, kterým se umělec zabýval. Gerhard Richter absorbuje mnohé směry, myšlenky i soudobé události, a vždy demonstruje touhu posunout umění a jeho schopnost dotknout se diváka. Richter neustále experimentuje a hledá nový slovník stylistického vyjadřování. Poslední část výstavy seznámí diváka také s novými pracemi – realistickými obrazy, zátišími, objekty, abstrakcí i podněty, které umělce zajímají nyní. Výstava se uskuteční v rámci Česko-německého kulturního jara 2017 při příležitosti 20. výročí podepsání Česko-německé deklarace.

Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský.

Renesanční vladař a mecenáš mezi Prahou a Innsbruckem

Valdštejnská jízdárna

3. 11. 2017 – 25. 2. 2018

Kurátor: Blanka Kubíková

Národní galerie v Praze připravuje ve spolupráci s Kunsthistorisches Museum ve Vídni a Ústavem dějin umění AV ČR výstavní projekt věnovaný osobnosti arcivévody Ferdinanda II. Habsburského (1529–1595). Druhorozený syn císaře a českého krále Ferdinanda I. prožil dětství a mládí ve společnosti staršího bratra Maxmiliána, který byl předurčen stát se následníkem trůnu. Ferdinand pobýval od roku 1547 v českých zemích, kde jej otec určil svým zástupcem. Arcivévoda tak již od mladého věku zastával důležitou úlohu v politickém a společenském životě českých zemí. Významným úkolem byla též obnova královského sídla – Pražského hradu, kterou prováděl pod otcovým dohledem. Arcivévoda Ferdinand se zapsal do dějin i jako architekt návrhem stavby letohrádku Hvězda a jako vášnivý sběratel, jež vybudoval jednu z největších knihoven ve střední Evropě tehdejší doby i rozsáhlou kunstkomoru podle vzoru italských velmožů. Vlastnil rovněž vynikající sbírku zbrojí slavných mužů. Otec odkázal ve své závěti arcivévodovi vládu nad Tyrolskem, kam přesídlil v roce 1567.  Domovem se mu stal zámek Ambras poblíž Innsbrucku, z něhož vybudoval výstavní sídlo, kde umístil své rozsáhlé sbírky. Řada vzácných předmětů se na tomto místě nachází dodnes. Ambras náleží k prvním muzeím v Záalpí a jediným, které se dochovalo na svém místě dodnes. Arcivévodův příklad byl inspirativní pro mnohé české aristokraty, a též pro jeho synovce, budoucího císaře Rudolfa II., s nímž sdílel podobné zájmy. Kontakty s českou aristokracií pokračovaly i po arcivévodově přestěhování – Innsbruck se stával častou zastávkou představitelů naší šlechty při jejich cestách do Rakous, Itálie či cíleně do Tyrolska.

Výstava bude představena nejprve na zámku Ambras (15. 6 – 8. 10. 2017) a následně v Praze, ve Valdštejnské jízdárně. Obě výstavy budou mít společný koncepční základ, který bude v rakouské expozici prohlouben v aspektu Ferdinandovy vlády v Tyrolsku a v Praze rozšířen v oblasti jeho působení v českých zemích. Výstavní koncept zahrnuje kolem tří set exponátů různého charakteru, od obrazů přes vzácné předměty uměleckého řemesla, renesanční zbroje, cenné listiny včetně vlastnoručního dopisu arcivévody, po přírodniny a kuriozity z jeho sbírek. Více než polovina exponátů bude zapůjčena ze zahraničních sbírek. Cílem expozice je představit arcivévodu jako historickou osobnost dlouhodobě spjatou s osudem českých zemí a uměním období renesance, i jako člověka s osobními vazbami a zájmy. Arcivévoda Ferdinand byl milovník lovů a dvorských slavností, do kterých se často zapojoval také jako herec a zpěvák.