Cenu od Vladimíra Havlíka získal Jiří Surůvka

V rámci zahájení 14. ročníku Přehlídky animovaného filmu v Olomouci byl laureátem ocenění Umělec má cenu pro rok 2015 vyhlášen Jiří Surůvka. Porota ve složení Barbora Kleinhamplová, Anna Remešová, Štěpánka Sigmundová a Tereza Záchová vybírala z pětice finalistů, mezi nimiž byli také Zbyněk Baladrán, Milena Dopitová, Jaromír Novotný a Dušan Zahoranský.

Své rozhodnutí v hlavní kategorii členky poroty okomentovaly následovně:

„Samotná cena, předávaná od umělců a teoretiků do 35 let umělcům nad 35 let a letos pojmenovaná podle loňského laureáta Vladimíra Havlíka, podle nás představuje jakési symbolické gesto. Jejím účelem je poukázat na fakt, že na české scéně chybí umělecká cena pro etablované umělce. Takových umělců je ale zároveň tolik, že lze jen velmi obtížně ze všech nominovaných vybrat jednoho. Každý umělec či umělkyně z letošních pěti finalistů přináší české výtvarné scéně něco inspirativního, důležitého a míra jejich přínosů je vyvážená. Proto jsme se rozhodly, že každé osobnosti věnujeme krátký medailonek, ve kterém jsme se pokusily podchytit, za co si jí nebo jeho vážíme.

1. Zbyněk Baladrán je etablovaným autorem v mezinárodním kontextu, který je dnes rozhodně jednou z nejvýraznějších osobností české scény. Jeho díla nabízí, prostřednictvím promyšlených metod, vhled do aktuálních témat, úspěšně přitom propojuje teorii a formu. Je jedním z ikonických autorů pro současnou mladou generaci umělců. Svým progresivním působením jako architekt výstav zároveň ovlivnil podobu současného českého výstavnictví. V roce 2001 založil galerii Display, jež se stala důležitým aktérem v dialogu mezi zahraniční a českou scénou.

2. Milena Dopitová vyšla z Akademie výtvarných umění na přelomu 80. a 90. let, kde působila jako výrazná autorka, která se dokázala velmi inspirativním způsobem prosadit na poli tehdejší převážně mužské scény. Dopitová ve své tvorbě působila suverénně, nepotřebovala akcentovat svou pozici marginalizované ženy, její díla artikulují problematiku vlastní identity a životní zkušenosti bez nutnosti vyjadřovat se skrze ryze ženská témata. Se skupinou Pondělí se věnovala estetice nonspektakulárního umění. V letošním roce přebrala ateliér intermediální tvorby I. na AVU, v čemž ji chceme touto cestou vyjádřit naši podporu a důvěru.

3. Jaromír Novotný ve své tvorbě zkoumá inspirativním způsobem médium malby. Jeho obrazy  působí velmi soustředěně, až meditativně. Novotný přemýšlí o světle jako o materiálu, pomocí kterého proměňuje plochou malbu v objekt, jenž expanduje do prostoru. Vztah mezi dílem a prostorem zkoumá různými prostředky a přestože jeho obrazy neopouští tradiční charakter závěsného plátna, daří se mu ve své práci neustále otevírat nové a vzrušující možnosti přemýšlení v rámci tradičního média.

4. Jiří Surůvka ve své tvorbě pracuje se specifickým výrazem, kterým zásadním způsobem ovlivnil ostravskou scénu. Stal se výraznou osobností české výtvarné scény především v oblasti performance, jejíž tradici obohatil o svérázný humor a elementárnost. Jeho vliv však překročil i lokální ostravský kontext a to také díky tomu, že je stále aktivní v kulturním veřejném životě a v pedagogické činnosti. Založil galerii V Jámě, která v Ostravě dlouhodobě působí jako ojedinělá alternativa a svébytná opozice k oficiálním kulturním institucím. Zároveň stál u zrodu festivalu performance Malamut, čímž se zasloužil o živé pokračovaní tradice české akční tvorby.

5. Dušan Zahoranský působil společně s Michalem Pěchoučkem jako pedagog ateliéru, ze kterého vyšly zajímavé osobnosti nejmladší české výtvarné scény. Díky své pedagogické činnosti, v níž dnes pokračuje spolu s Pavlou Scerankovou na AVU, tak velkým dílem přispívá k pozoruhodnému vývoji na poli současného umění. Stejně jako Jaromír Novotný v malbě, zkoumá i Zahoranský hranice média (sochy), jeho vztah k textu a instituci. Zároveň promyšleným způsobem akcentuje prostor, se kterým skrze dílo komunikuje. Kromě pedagogické činnosti a vlastní tvorby se věnoval i organizaci výstav s výraznou kurátorskou vizí. Zároveň stál u zrodu Ceny Věry Jirousové pro mladé a etablované kritiky umění.

Přestože zastáváme názor, že by si všech pět umělců zasloužilo ocenění za svůj výjimečný přínos v různých oblastech, porota se nakonec rozhodla ze všech finalistů ocenit za mimořádný přínos pro svůj region Jiřího Surůvku."

Cena Umělec má cenu je od roku 2007 předávána jako gesto mladší generace tvůrců a teoretiků vůči generaci starších umělců. Jedná se zejména o uznání, které je zprostředkováno vybranému umělci, na jehož volbě se podílí více než 500 osob z celé České republiky, kterým v době hlasování není 35 let a nominují dva umělce nad 35 let. Ze součtu došlých hlasů vzniká skupina pěti až sedmi finalistů. V druhé fázi laureáta vybírá každý rok odlišná porota. Věková hranice "nominátorů" je zvolena intuitivně; charakter ceny se odvíjí od setkání každoročně obměňované poroty s finalisty v jejich ateliérech. (z webu ceny Umělec má cenu)

Porota udělila ocenění také v několika dalších kategoriích. Samostatnou výstavou roku se stala První retrospektiva Jána Mančušky v Galerii hlavního města Prahy, kterou připravil kurátor Vít Havránek, nejlepší skupinovou výstavou byl pak zvolen kurátorský počin Niny Michlovské s názvem Vzdálení pozorovatelé v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, na němž se podíleli umělci Alena Kotzmannová, Karolína Mikesková, Tomáš Moravec, Jan Pfeiffer, Anna Ročnová, Lucia Sceranková a Pavla Sceranková. Cenu v kategorii Dílo roku obdržela Eva Koťátková za divadelní představení Justiční vražda Jakuba Mohra, které se odehrálo v rámci výstavního projektu Dvouhlavý životopisec a muzeum představ v Psychiatrické nemocnici Bohnice.

_____________________________________________________

Foto: Zdeněk Sodoma