Trenky nad Hradem

V sobotu v podvečer sundali členové skupiny Ztohoven ze střechy Pražského hradu oficiální standartu a nahradili ji zvětšeným kusem pánského spodního prádla. O čem tato akce vypovídá?

Členové skupiny Ztohoven se převlékli za kominíky, vyšplhali po lešení na střechu Pražského hradu, sundali oficiální standartu s nápisem "pravda vítězí" (podle jejich tvrzení ji přitom odvál vítr) a nahradili ji červenými trenýrkami evokujícími úbor předepsaný pro chlapce v dobách socialismu do hodin tělesné výchovy, barvu komunistické strany, rudou vlajku Číny či bývalého Sovětského svazu a poměrně dehonestující (je-li takto prezentována na veřejnosti) součást mužského oděvu. Chtěli tím vyjádřit svůj nesouhlas s chováním prezidenta Miloše Zemana, respektive muže, který se podle Ztohoven nestydí vůbec za nic.

Ostatně není to poprvé, co byla střecha Pražského hradu využita k instalaci uměleckého díla. Jako rozloučení s bývalým prezidentem Václavem Havlem zde bylo instalováno neonové srdce od Jiřího Davida, které - opět skupina Ztohoven - překryla tak, aby z něj vznikl otazník (2002). Není to ani poprvé, co se výtvarní umělci snaží nějakým způsobem reagovat na Zemanovu politiku: vzpomeňme na vztyčený prostředníček, sochu Davida Černého zobrazující fialovou ruku s anatomicky naddimenzovaným prostředním prstem, kterou umístil na ponton na Vltavě (2013).

Není to poprvé, co umělci nebo umělecké skupině hrozí v Česku za jejich čin stíhání policií. V tomto ohledu je nejlépe zapátrat opět v minulosti skupiny Ztohoven a připomenout si atomový výbuch, kterým se skupina nabourala do vysílání ČT (2007, úředníci po dvou letech nezjistili, že by šlo o přestupek), či zakládajícího člena skupiny Romana Týce, který vyměnil panáčka na pražských semaforech (2007, měsíc vězení). Není to ani poprvé, kdy umělci nějakým způsobem ve svém díle využívají státními symboly: práce s fotografiemi na občanských průkazech v rámci projektu Občan K (2012, opět Ztohoven), Rafaní Demonstrace demokracie: pálení černobílé vlajky (2002) či způsob, jakým s československou/českou vlajkou pracuje Dalibor Bača. Je tedy něčím současná akce Ztohoven výjimečná?

Jak z výše uvedeného vyplývá, pro skupinu Ztohoven jsou touha po prožitku a práce s veřejným prostorem prostředky, které se její členové rozhodli cíleně používat ke svým výstupům. Neméně důležitá však pro ně zůstává reakce okolí a zpětná analýza akce, performance či projektu. V tomto ohledu lze vyvěšení spodního prádla chápat zatím jako úspěšné, o čemž svědčí nejen okamžitý, poměrně očekávatelný ohlas v médiích, ale také reakce představitelů Hradu, kteří na oficiální rovině řešili pouze otázky, zda a jak byl Hrad zabezpečen a kdo z ochranky pochybil. Otázka Zemanova kulturního, sociálního a společenského působení na národ, jehož je představitelem, zůstala oficiálně nezodpovězena, reakci mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka na Twitteru "Pražská kavárna se fašizuje. Už se neštítí zneuctění státních symbolů a Hradu českých králů, československých a českých prezidentů." nelze chápat jako oficiální.

Kdo však opravdu státní symbol zneuctil, byl právě Miloš Zeman při odemykání státních klenotů, kdy byl pod vlivem alkoholu. Je to ostatně jeden ze Zemanových veřejných výstupů, které Ztohoven uvádějí jako důvod ke svému činu (kompletní seznam na jejich webových stránkách). Co mi mezi výčtem Zemanových "přestupků" formulovaných skupinou Ztohoven zásadně chybí, je způsob, jakým Zeman reaguje na současné dění týkající války v Sýrii, situace na Blízkém východě a vlny uprchlíků přicházejících do Evropy.

Za zásadní ovšem považuji otázku, zda a jak bude skupina Ztohoven, ale také média, občané a v neposlední řadě Miloš Zeman pracovat s otázkami, které akce vyvolává. Nebavme se o tom, za jakých okolností Ztohoven na střechu vylezli, proč trenýrky visely na půl žerdi, proč byly červené, proč to byly trenýrky. Pokud se Ztohoven nepodaří aktuálního potenciálu využít k debatě o současných problémech a nekompetentním přístupu českých politiků se Zemanem včele k jejich řešení, hrozí, že jejich akce zůstane podobným počinem jako šíření fotografie Miloše Zemana v trenýrkách, pardon v plavkách, při dovolené na rybníku, po sociálních sítích. Pokud se to podaří, bude to mnohem významnější počin, než slavné propašování atomového výbuchu do oficiálního vysílání televize, které kromě toho, že ukázalo, že to jde (podobně jako nyní se ukázalo, že jde vylézt na střechu Hradu), a že byla legrace někoho trochu postrašit, se k žádnému významnému kulturnímu, politickému nebo sociálnímu dění nevyjadřovalo.

Silvie Šeborová | Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. V letech 2005-2010 a 2016–2022 působila v Moravské galerii v Brně (v lektorském oddeělení a posléze jako náměstkyně pro vnější komunikaci). V roce 2008 založila Artalk.cz, který vedla do roku 2015. Působí jako kritička a kurátorka umění.