Artalk.cz

Metakritika aneb kritizování kritiky

Po záštitou Spolku Skutek vzniklo první číslo sborníku (níže jeho pdf), jež se zabývá kritikou periodik, které přinášejí texty o výtvarném umění. Číslo se zaměřilo na sedm konkrétních tištěných novin a časopisů, způsob, jakým redakce naplňují své cíle, a na konkrétní texty publikované v těchto médiích.

Meta

Sborník metakritických textů

____________________________________________________________

V poslední době se stále častěji setkáváme se snahami nějakým způsobem reflektovat českou výtvarnou kritiku, pojmenovat její problémy, poukázat na osobnosti, které se jí zabývají, a na obecné rovině ji posunout k něčemu, co by se skutečně dalo nazývat kritikou. Jednou z nejviditelnějších aktivit na tomto poli je udílení Ceny Věry Jirousové, které letos dospělo ke svému třetímu ročníku, a doprovodné programy, jež tým sdružený kolem ceny organizuje.

K těmto aktivitám se aktuálně přidal Spolek Skutek, který podpořil vydání Sborníku metakritických textů. Jeho autoři (Alžběta Bačíková, Radim Langer, Marek Meduna, Martin Prudil, Lucie Rosenfeldová a Milan Salák) se zaměřili na sedm tištěných médií (Respekt, Reflex, A2, Nový Prostor, Ateliér, Flash Art a Lidové noviny). Prostudovali texty týkající se výtvarného umění, které byly v těchto periodikách za zvolené období (první čtvrtletí roku 2015) publikovány, a jak celé médium, tak jednotlivé texty podrobili důkladné analýze. Sami svůj počin prezentují slovy: „Nenabízíme žádný recept na psaní o umění. Naše zkoumání mají spíše charakter případových sond, obohacených o pokusy vyvodit
 z pozorovaného sem tam obecnější závěr či požadavek.“

V úvodu sborníku nalezneme shrnutí výsledků celého počinu, které se týká výtvarné kritiky publikované ve zvolených novinách a časopisech obecně. Jako jedna z hlavních výtek zde zaznívá, že dramaturgie výběru témat velmi často nekoresponduje s profilem média, že texty nebývají příliš výstižné a že jejich autoři jsou příliš loajální ke kurátorské interpretaci.

Asi nejlépe z hodnocení sborníku vychází Nový Prostor, ve kterém je kontinuálně publikována rubrika Jiřího Ptáčka, zaměřená na současné umění. U ostatních periodik autoři trefně vystihují Achillovy paty jednotlivých médií: texty v A2 neodpovídají levicovému zaměření čtrnáctideníku, ve Flash Artu chybí texty, které by měly trvalejší výpovědní hodnotu, Lidové noviny přinášejí vesměs reflexe prověřených počinů. Autorům se také podařilo vystihnout již dlouhodobě probíranou, avšak dříve snad nikde jasně písemně neformulovanou problematiku časopisu Ateliér, který je příliš informativní, nekritický a často v něm lze jen velmi obtížně rozlišit přetištěné verze kurátorských textů či textů lidí organizačně spjatých s výstavou od skutečných recenzí. Asi nejhůře však dopadl Reflex: „Výběr zpovídaných osob a taktéž styl, záběr a smysl článků dohromady prozrazují mentální ustrnutí, apatii, skoro až odpor vůči umění. Vždyť ono vlastně za žádné zamyšlení nestojí.“

I když bylo – jak předpokládám – hlavním záměrem autorů sborníku reagovat na současnou situaci z pozice umělců, kterým chybí kvalitní reflexe výstav opřené o pádné argumenty, doplněné kritikovými názory a úvahami (jak ostatně vyplývá z úvodu sborníku: „Jsme z větší části umělci, a proto máme osobní zkušenost s nedostatkem či nedostatečností kritické reflexe naší práce. Rozhodli jsme se zkrátka kritizovat, abychom mohli být v důsledku sami relevantně kritizováni.“), sborník může velmi dobře fungovat i jako archivní materiál a odraz současné situace pro kohokoli, kdo se v budoucnosti bude zajímat nejen o výtvarnou kritiku, ale i o hledání relevantních informací k danému umělci či tématu.

Autoři slibují, že se jedná o první číslo a že další, zaměřené na jiná média, by mohlo vyjít někdy počátkem roku 2016. Můžeme tak doufat, že metakritice bude jednou podroben i Artalk.

Komentáře

  1. Skvelý projekt, ktorý sa naštastie dotýka aj tzv. kritiky na Slovensku. Držím palce ďalšiemu číslu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *