Drážďanský projekt současného umění

Současná umělecká scéna našich nejprostřednějších sousedů v Drážďanech o sobě nechává vědět již druhou ateliérovou výstavou pod jednoduchým názvem Studioausstellung II. Ta je součástí projektu mladých teoretiků umění a výtvarníků sdružených pod záštitou projektu Zehnpluszehn, který se pokouší o navázání blízké spolupráce mezi teorií a praxí a vytváří příležitosti pro setkávání a výměny pohledů na současnou uměleckou scénu.

V prostředí města historicky zbaveného své paměti, spálené nálety roku 1945, znovu vystavěné v druhé polovině 20. století, v prostředí konzervativní role zemského hlavního města Svobodného státu Sasko se zhruba půl milionem obyvatel, s atmosférou centra nikoli nepodobného Praze a při procházení si nových „starých“ kostelů či opery jen nelehce vyvstává na mysl otázka po současném umění v Drážďanech. Oproti například Berlínu s jeho mohutným příklonem k soudobému umění působí Drážďany tiše, nevinně a bez podobného zápalu pro současnou tvorbu.

Přesto se soudobou uměleckou tvorbu drážďanských umělců pokouší ukázat právě výstava s názvem Studioausstellung II, která byla otevřena 9. května 2015. Na této exhibici je patrný pokus o posunutí chápaní umění směrem do současnosti a je zde zjevná i snaha o boj s konzervatismem drážďanské umělecké i teoretické scény.

Jak název napovídá, jedná se o výstavu konanou v prostoru ateliéru, a to konkrétně jednoho z vystavujících umělců. Samotný ateliér se nachází v prostředí zčásti stále fungující továrny, ale jelikož nikoli všechny prostory jsou využívané, rozhodli se je majitelé pronajímat mladým umělcům pro účely jejich tvorby. Mohlo by se to zdát jako běžná praxe, ale najít v Drážďanech, dle vlastních slov umělců, ateliér s vhodnou polohou, prostorem a za přijatelnou cenu, je téměř nemožné. O to více je zajímavé chápat Studioausstellung II jako pro tamější klima novátorský jev i v kontextu spojení ateliérového a výstavního prostoru v ovzduší, které není nakloněno ani současnému umění, ale ani uvolňování místa pro současné umělce. Výstava také získává osobitý ráz zasažeností svým okolím fabriky drážďanského Neustadtu, v nepatrné blízkosti městské části oživené mladou generací.

Prostory výstavy jsou dle mého názoru jednou z nejsilnějších stránek exhibice. Vysoké stropy a patrné indexy umělecké práce malíře Martina Paul Müllera, kterému ateliér patří, dýchají živelnou energií, která je podobná jak jeho obrazům, tak jeho vlastní osobnosti. Na výstavě Studioausstellung II je k vidění velkoformátový obraz nesoucí se v hlubších tónech modré, ale při poznání Müllerovy další práce se, jak se domnívám, jedná o slabší dílo, které může mnohým asociovat Monetovy lekníny, které se v Müllerově případě nekoupají ve slunci, ale v romantizujících, večerních tónech.

Mezi dalšími vystavujícími umělci vyniká zejména dílo Ludwiga Kupfera. Na výstavě prezentovaná fotografie pracuje s pokusem o záznam nahodilého prostoru, který však působí jako naaranžované zátiší. To v sobě zároveň nese jistý druh prostorové narušenosti svým dvourozměrným sdělením, které němě přepočítává Kupferem zahlédnutou skutečnost. Avšak stejně jako u Müllera je i v tomto případě - dle mého soudu - představena slabší poloha Kupferovy jinak zajímavé tvorby.

Významné místo na výstavě zaujímají také drobné plastiky/sochy Martena Schecha. Ten ve vystavených pracích kombinuje neopracovaný pískovcový kámen, který je nastaven geometricky přísným sádrovým objektem. Současného mladého diváka se může nejvíce dotýkat videoartová instalace Tilmana Horninga, který vytvořil video v časové smyčce jedince virtuálně listujícího aplikací „Tinder“, která je zaměřena na seznamování mladých lidí. Způsob rychlého hodnocení náhodných žen z okruhu několika kilometrů je na jedné straně zábavný, na druhé straně popisující seznamovací zkušenosti většiny dnešních mladých lidí.

Práce se silně působícím prostorem je patrná v samotné kurátorské práci autorů výstavy, Nilse Hilkenbacha a Jonase Wietelmanna. Ti záměrně zvolili menší počet prezentovaných děl, ale nikoli pro absenci počtu kusů od jednotlivých umělců či z důvodu nedostatečného místa, ale právě kvůli pokusu o nepřehlcenost prostoru, který je zajímavý sám od sebe, jednotlivými díly. V podstatě tento záměr vyšel, ale například v případě keramického objektu Wilhelma Mundta se umělecké dílo zcela ztrácí právě pod výsostným postavením ateliérové místnosti.

Za výborný nápad autorů výstavy považuji upravení prostoru za průhlednou plentou, běžně pravděpodobně užívanou k uskladnění Müllerových děl, k možnosti prohlédnout si - v případě zájmu - další práce prezentovaných umělců. Bez dohledu a bez jakéhokoli kurátorského vkladu jsou tam jednotlivá díla položena tak, jak je umělci rozkládají ve svých ateliérech. To ve mě vyvolalo silný emotivní zážitek vnímaný v prostředí, kde obrazy vznikají, podpořený možností probírat se jednotlivými díly.

Studioausstellung II, i přes jisté výtky uvedené výše, dle mého názoru stojí za návštěvu, a to právě pro svou neuhlazenou a živelnou atmosféru současného umění a pokusu toto umění přivést do města, které se v očích mnohých již rozhodlo pouze pro „nové“ umění ve starých formách. Studiausstellung II je již druhým výkřikem proti této zakořeněnosti v minulém a v paměti. Výkřikem, který v drážďanské umělecké scéně začíná získávat svou rezonanci, jak ukazují například další vznikající projekty a galerie mladých umělců, kurátorů, teoretiků a studentů dějin umění, kteří chtějí být slyšet a hlavně vidět (za všechny lze jmenovat již zmíněný projekt autorů výstavy Zehnpluszehn či aktivity spolupořádajícího District Musea).

______________________________________________________________

Annedore Dietze, Tilman Hornig, Ludwig Kupfer, Wilhelm Mundt, Martin Paul Müller, Sergey Poteryaev, Heike Ruschmeyer, Marten Schech: Studioausstelung II / kurátoři: Nils Hilkenbach, Jonas Wietelmann / Atelier Martin Paul Müller / Lößnitzstraße 14, Dresden / 8. 5. – 7. 6. 2015

______________________________________________________________

foto: Julian Hoffmann