Artalk.cz

Stopy rtěnky

V brněnském divadle Reduta se budou po dobu letošního roku konat výstavy postavené na dialogu dvou svojí tvorbou spřízněných autorů. Tento cyklus odstartoval kurátor Miroslav Jiřele výstavou Právě tyto okamžiky: Margity Titlové-Ylovsky a Maud Kotasové.

recenze_01

Nepovažuji tolik za důležité, že spřízněnost těchto autorek určuje souřadnice pedagog–student, ve které se setkaly na Fakultě výtvarných umění v Brně. Na jejich střetnutí v Redutě jsou klíčová společná postmediální východiska tvorby. Mám tím na mysli, že obě tyto autorky-nomádky se nikdy nezabydlely v jednom médiu (které se tím pádem stává druhotným).

Titlová-Ylovsky prezentuje například instalaci svatebních šatů popsaných texty slavných umělkyň, Kotasová zase používá text ve formě výšivky do různých objektů každodenního užití. Její texty jsou ovšem nositelem osobního poselství, které má charakter deníkových záznamů. Podobný princip, blízký asociativnímu psaní, je přítomný i na velkoformátových kresbách Titlové-Ylovsky. Díky kurátorovi se rozhodla prezentovat odvrácené/rubové strany některých ze svých kreseb. Odhalily se tak uhrančivé trajektorie, osobní útržky myšlenek.

recenze_02

Představuji si Titlovou-Ylovsky a Kotasovou jak míří kamsi za obzor. Příliš zaměstnané rozpoložením vlastní mysli a observací okolního světa na to, aby byly schopné setrvat při jednom způsobu projevu. Nesklouznou tak nikdy k prázdné repetici. Zároveň za sebou občas mohou zanechat nakupeniny experimentů, jakási nakousnutá jablka poznání, podle kterých je jen těžké vystopovat jejich minulá počínání.

Tato situace je ovšem vlastní mnoha umělkyním. Jakoby se neustále koncentrovaly na přítomnost – PRÁVĚ NA TYTO OKAMŽIKY – a příliš se nestaraly o to, zda-li je zpráva o tvorbě, kterou za sebou zanechaly, celistvě a bezpečně uložená.

recenze_04

Vekoformátové kresby a fotografické záznamy, které Titlová-Ylovsky prezentuje v Redutě, doposud ležely „zakopané“ kdesi v autorčině ateliéru. Pokud již v dobách svého vzniku uchvacovaly diváka svou tělesností, nyní k nim přibyla další silná senzuální vlastnost – nefalšovaná historická patina. Ona vůně objeveného, ke které by si rád – s nadsázkou řečeno – přičichl alespoň jednou za život téměř každý kurátor. V eseji Cesta lopaty (The Way of the Shovel, 2008) Dieter Roalstaete popisuje tzv. archeologickou imaginaci, která ve velké míře ovládá současné umění. Projevuje se například objevováním zapomenutých historických souvislostí nebo scénováním artefaktů jako archeologických nálezů. Je tak zajímavé položit si otázku, zda by kresby Titlové fungovaly i v případě, že by se jednalo o aktuální výtvor (například čerstvého absolventa umělecké školy). Pravděpodobně nikoliv. Dokumentace performancí a velkoformátové kresby v Redutě zafungovaly díky své časoprostorové dimenzi, která existovala v 80. letech a která se nyní těší ze svého zaslouženého zhodnocení.

recenze_05

Kurátor Miroslav Jiřele dlouhodobě uskutečňuje výstavy, kde se na straně jedné představují absolventi uměleckých škol a na straně druhé připomínají konceptuální podoby tvorby 80. let. Tato kombinatorika však nebyla vždy úplně šťastná. Občas podávala jen vágní zprávu, nebo působila jako strategický manévr ke zviditelnění neznámých autorů. Avšak žádnou z těchto výtek nelze uplatnit na případ této výstavy. Podařilo se jí tematicky vyprofilovat. Nesklouzla ke “kurátorské exhibici” a nepůsobí ilustrativně (jako intelektuální vysvětlení určitého problému nebo trendu, kterým se současné umění zabývá).

Za šťastné považuji zejména to, že výstava přehnaně nezdůrazňuje moment autentické archeologie současného umění. Ten se podařilo kurátorovi překonat právě díky vyvážené kombinaci s tvorbou Maud Kotasové.

______________________________________________________________

Margita Titlová-Ylovsky, Maud Kotasová: Právě tyto okamžiky / kurátor: Miroslav Jiřele / Divadlo Reduta / Brno / 29. 1. – 13. 3. 2015

______________________________________________________________

foto: Kiva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *