David do Benátek

IMG_7313

Národní galerie dnes vyhlásila na narychlo svolané tiskové konferenci vítěze soutěže o návrh Československého pavilonu pro 56. ročník uměleckého bienále v Benátkách. Vítězem je projekt vizuálního umělce Jiřího Davida nazvaný Apoteozá, s podtitulem Kde domov můj, připravený v kurátorské spolupráci s Katarínou Rusnákovou a konzultovaný s profesorem Jiřím Přibáněm.

Projekt byl vybrán na základě dvoudenního setkání komise s mezinárodním složením ve vícekolovém hlasování. V srpnu přitom nový ředitel Národní galerie překvapil svým gestem, když posunul deadline odevzdání přihlášek, a to až po vypršení původního termínu. Jako důvod k tomuto rozhodnutí uváděl právě změnu původního složení komise, jejíž členové byli známí a chybělo v ní více zahraničních zástupců, na komisi mezinárodní, jejíž obsazení bylo oficiálně až dodneška drženo v tajnosti.

Přestože Jiří David důrazně upozornil na fakt, že svoji práci nerad verbalizuje před jejím samotným realizováním, protože považuje za mnohem zásadnější samotnou živost vývoje projektu, v průběhu více než hodinu a půl trvající tiskové konference referoval společně s kurátorkou Katarínou Rusnákovou do mnohých detailů o výsledné tváři Československého pavilonu na nadcházejícím bienále, které připadá na jubilejní 120. výročí jeho prvního konání.

Adam Budak i Jiří Fajt pochválili celkovou úroveň 38 přihlášených návrhů, Budak zmínil, že komise v poslední instanci vybírala z pěti projektů umělců Stanislava Kolíbala, umělecké dvojice Gažiová & Klyuykov, Krištofa Kintery, Magdaleny Jetelové a Jiřího Davida, na jehož volbě se jednohlasně shodla.

David neopomenul upozornit, že jakmile se scéna dozví o jeho volbě, okamžitě dojde k vlně jejího zpochybnění a různých spikleneckých teorií. Upozornil však, že s nikým z komise dosud neměl žádné profesní vazby, až na Zbyňka Baladrána, svého bývalého studenta, kterého však ostře kritizoval v rámci svých reakcí na poslední ročník benátského bienále. Je však obecně známa silná vazba mezi novým vedením Národní galerie (tzv. NNG, tedy Nové Národní Galerie, jak se Jiří David nechal několikrát slyšet) a umělcem, který již dlouhé měsíce hovoří o dvojici Jiří Fajt a Adam Budak jako o svých blízkých přátelích, jimž radí, kterak se vztáhnout k problematice české výtvarné scény, v jejíchž drobných nuancích na rozdíl od něj nejsou natolik zběhlí. Kuloáry se po odsunutém deadlinu dokonce vznášela vlna jistě nadsazených a v humoru míněných tvrzení, že právě jedním z důvodů k tak náhlé změně termínu odevzdání přihlášek je i fakt, že Jiří David nestihl svůj projekt včas odevzdat. Byl to také David, který často zmiňoval, o kolik lepší bude nová komise v době, kdy její členové byli v oficiálním utajení. Tolik jen k jedné z možných linií spikleneckého pozdvižení, na které by mohlo teoreticky dojít.

IMG_7319

Samotný projekt Apoteóza pracuje s transformací pojmů národ, lid a vlast na základě apropriace a reinterpretace slavného stejnojmenného obrazu Alfonse Muchy z cyklu Slovanská epopej. Dle slov kurátorky referuje tento odkaz o celkové problematice slovanství napříč 20. stoletím, respektive od momentu dokončení obrazu v roce 1926 až do dneška. Tato stoletá historie je zároveň historií samotného Československého pavilonu postaveného ve stejné době. Právě kontrast mezi historizujícím formátem Muchova obrazu a funkcionalistickou architekturou pavilonu slouží jako další referenční rámec pro vnímání modelů národní reprezentace. Vzhledem ke všem těmto lokalizovaným odkazům pak s podivem opačně vyznělo prohlášení členky komise Marie Klimešové o tom, že Davidův projekt je jako jeden z mála oproštěn od lokalizované sebereference a zcela směřuje do mezinárodního pole. Patrně měla spíše na mysli druhou část projektu, a sice mezinárodní interdisciplinární sympózium, které se v pavilonu má uskutečnit s renomovanými filozofy, sociology, historiky a teoretiky umění.

Silně při tiskové konferenci také rezonovalo téma financování pavilonu, dosavadní částka vyčleněná ministerstvem kultury je 1, 5 milionu korun na celou realizaci. Tato částka se za poslední roky navzdory inflaci nezměnila, navíc je – dle slov Michala Kolečka – rovnocenná se sumou, která je vyplácena „pouze“ jako honorář pro umělce a kurátora za participaci na bienále například v Německu. V Česku umělec za přípravu projektu pro Československý pavilon žádný honorář nezíská, což je vysloveně stanoveno v propozicích účasti na bienále. Pro vyjádření absurdity této částky bylo také zmíněno, že celou její čtvrtinu zabere prostý transport z letiště u Benátek k prostoru pavilonu. Na změně této situace plánuje dle slov Jiřího Fajta Národní galerie intenzivně pracovat. Jiří David zmínil, že je nezbytné hledat zdroje mimo státní sektor. Kromě změny financování je dle Budaka také třeba přesně definovat parametry soutěže jako takové, které jsou dosud v očích současného vedení velice vágní. Nová pravidla se mají aplikovat již v nadcházejícím ročníku architektonického bienále v Benátkách, které NG taktéž spravuje.

Co se týče zbývajících přihlášených projektů a jejich zveřejnění, sdělil Jiří Fajt, že si velice přál možnost jejich výstavní prezentace, nicméně jejich různorodost a odlišnost přístupu jejich překladatelů ke zveřejnění to bohužel letos neumožňuje. Pro příště již bude NG počítat s otázkou prezentovatelnosti hned při vyhlášení soutěže.

členové komise:

Marta Gili, předsedkyně komise, ředitelka pařížské galerie Jeu de Paume

Adam Budak, místopředseda komise, šéfkurátor Národní galerie v Praze

Michal Koleček, děkan Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem

Marie Klimešová, historička umění a kurátorka působící na Ústavu pro dějiny umění na Filosofické fakultě UK v Praze

Tomáš Vaněk, vizuální umělec a rektor Akademie výtvarných umění v Praze

Rainer Fuchs, ředitel a kurátor vídeňského MUMOKu a víceletý člen poroty Ceny Jindřicha Chalupeckého

Aleksandra Kusá, generální ředitelka Slovenské národní galerie

Zbyněk Baladrán, vizuální umělec a jeden z vítězů soutěže pro 55. výtvarné bienále v Benátkách

Petr Svojanovský, zástupce Ministerstva kultury ČR

—————————–

foto: Jen Kratochvil