Leto vítá babí léto
10. 9. 2014Komentář
Manželská dvojice hudebníků Leto začátkem srpna vydala debutové album Zbytky ozářených ploch, které syntetizuje syrovost kytar s popovými prvky. Svou nevtíravou atmosférou je ideální pro přivítání podzimu, kdy slunce chladne a zapadá pod horizont, až se propadne do Slezska.
Hudebnice a vizuální umělkyně Palma a muzikant Indoš pocházejí ze slezského hudebního podhoubí, kde se lidé střídají v nástrojích i kapelách. Proto není velkým překvapením, že spolu už jeden hudební projekt jménem Boss a sekretářka mají. Proč tedy založili další kapelu? Částečně kvůli Indošově touze vrátit se ke hře na kytaru a jejímu čistému zvuku, částečně jako vyústění jeho tvorby, která se pro těžkopádnějšího Bosse a sekretářku příliš nehodila – některé motivy na debutu Leto jsou staré až 5 let.
Indoš s Palmou čekali na moment, kdy „pop nebude sprosté slovo“ a ony starší motivy budou moci poskládat do písničkového leporela. Sami přiznávají, že cestu k hravějším skladbám s využitím popových zvuků syntezátoru jim zametli především slezští soukmenovci Planety se svou předloňskou deskou Peklo, peklo, ráj. Konec konců, jejich člen Záclona je slyšet na Zbytku ozářených ploch za bicími a Orel si zahostoval ve skladbě Les. Dále, co se nástrojů týče, Leto používají automatického bubeníka, Indoš hraje na kytaru, Palma na klávesy a z 95 % stojí za mikrofonem. A také za texty, které v hudbě Leto hrají velkou roli.
Palma je vizuální umělkyně zabývající se grafickým designem, grafikou a kresbou a tyto činnosti plynule spojuje s hudbou – ať už tvorbou webů (např. původní web vydavatelství MMM, na kterém jim deska vyšla), tak plakáty lákajícími na hudební akce, VJingem nebo videoklipy (mimo jiné videoklip pro Planety). Pro svůj debut pak vytvořila obal s použitím linorytu.
Podle způsobu tvorby se dá říct, že vizuální stránku spojuje i se samotnými texty. Palma se v nich usilovně nesnaží o skryté významy ani v nich krypticky nekóduje tajuplné příběhy a šifry; jsou spíše plynulým sledem asociací, v představách vizuálním zhmotněním pocitů a nálad, které popisuje. Anebo, jak vysvětluje sama autorka - představí si situaci a tu jednoduše popíše. Jazykem se nezaobírá; důležitější pro ni je, co chce říct.
Ukázka textu z písně Domy: Ostré hrany řežou prostor Promyšlená pravidla Domy divných, přímých tvarů si přivlastňují svět
Nakonec i samotný název Zbytky ozářených ploch evokuje vizuální asociace stejně silně jako texty. Hudebně se Leto blíží spřízněným slezským projektům a také vlivům, které jmenuje: Pinback, Blonde Redhead nebo The Tall Ships. Mně osobně evokují i raný devadesátkový emocore jako Sunny Day Real Estate a začátek skladby Sekera pak indie rockové Granddaddy. Všechny vlivy jsou v hudbě Leto ale slyšet spíše jako vzpomínka než jako upocená snaha „znít jako někdo“. Pro jejich kytarovou hudbu střídající syntezátorové plochy a kytarové vyhrávky s příjemným zpěvem bez příkras je příznačná uvolněnost a nenucenost. Palmin zpěv deskou proudí ve stejném duchu. Má příjemný, chladivý hlas, kterému sluší echo, díky kterému někdy připomíná Bilindu Butcher z My Bloody Valentine (Ptáci nebo Hranice). A který někdy zní, jako by si zpívala sama pro sebe (refrén písně Domy).
Melodie a zvuky kláves jsou občas až dětsky hravé nebo teatrální (Tuny vzduchu), díky čemuž jinak melancholická hudba nabývá na lehkosti. Indošova kytarová složka je zručná, syrovější a vyváženě používá zvukové efekty – tu rozleje trochu delaye, tam si postaví menší hlukovou zeď, tady si zabrnká jako doma v obýváku. Živé bicí Záclony pak dodaly skladbám dynamiku a sílu, přestože Leto na koncertech používají výhradně automatického bubeníka. Celkově se i přes obavy autorů hudba z debutu Leto popu nepřibližuje natolik, aby se stala příliš předvídatelnou, co se rytmu, struktury skladeb nebo melodií týče, a maximálně zachovává autentický přístup dvojice.
Navíc má celé album konzistentní atmosféru a plyne jako nedělní odpoledne, zdánlivě pomalu, dokud si člověk neuvědomí, že už zapadá slunce a za chvíli se rozsvítí pouliční lampy. Leto na nic netlačí, a právě proto to funguje. Jak v jednom rozhovoru řekl sám Indoš: „Jednoduchost a tisíc piv – tak to mám rád.“ Já osobně také a proto vím, že toto příjemné překvapení budu letošní babí léto poslouchat ještě mnohokrát.
______________________________________________________________
Zuzana Friday Přikrylová | Narozena 1989, píše o hudbě převážně na volné noze od roku 2006. Její texty se objevily např. v HIS Voice, Tamto revue, Metropolis, Gagarin records fanzinu nebo na Denikreferendum.cz, Freemusic.cz, Rave.cz a Createdigitalmusic.com. Střídavě se věnuje všemu, co s hudbou souvisí, ať už se jedná o spoluorganizaci různých hudebních akcí a festivalu NewNew!, rozhlasu (pořad na Rádiu R, spolupráce na Parasol Elektroniczny), spolupráci na různorodých projektech s hudebníky i umělci (Ateliér Banka Luka, Yap Xap) nebo DJingu.