Opulentní a efektní pastva pro divákovy smysly

Rozhovor s Šárkou Koudelovou, studentkou Ateliéru kresby AVU, která se na české scéně pohybuje v rovině pojmu umělkyně-kurátorka, protože vede galerii k.art.od v pražském Karlin Studios o přehlídce Pokoje #2.

Ateliér malby Jiřího Černického  / Vystavující Markéta Jáchimová, Filip Dvořák a Martin Kolárov / fotoarchiv: Markéta Jáchimová
Ateliér malby Jiřího Černického / Vystavující Markéta Jáchimová, Filip Dvořák a Martin Kolárov / fotoarchiv: Markéta Jáchimová

Přehlídka Pokoje #2, která proběhla v první polovině května v nevyužívaném paláci v Cihelné ulici na pražské Malé Straně pod patronací sdružení Containall, představila umělecké ateliéry napříč skoro všemi vysokými uměleckými školami v České republice. Zastoupeny byly VŠUP a AVU Praha, VUT Brno, ZČU Plzeň, FUD UJEP Ústí nad Labem, OU Ostrava, TU Liberec, UTB Zlín a Scholastika.

Nešlo se zbavit pocitu atmosféry klauzur, kdy se každoročně na konci letního a zimního semestru umělecké školy otevírají veřejnosti. Právě ona nedokončenost a nedotaženost studentských prací spolu s různorodostí od volného přes užité výtvarné umění tu byla patrná a přítomná. Je ale velmi složité jak také jednotlivé ateliéry prezentovat, když není na pozadí žádný kurátorský koncept či společné téma. Co ale bylo logickým impulsem této výstavy, byla přidaná hodnota samotného genia loci jednotlivých pokojů vybydleného paláce, které vybízely k site-specific projektům. Z těch mě nejvíce zaujala intervence Ateliéru malby Jiřího Černického na VŠUP v Praze s názvem Rekonstrukce 1m2, která byla studenty Markétou Jáchimovou, Filipem Dvořákem a Martinem Kolárovem vytvořena v intencích rekonstrukce fyzického i duchovního prostoru v podobě nostalgického sloupu minulých časů vedeného od základny metru čtverečního od podlahy až ke stropu. Tento zde asi nejtypičtější site-specific projekt mě upoutal svým citlivým přístupem k danému místu, především když si jej kupř. dáme do souvislosti s undergroundovou výstavou počátku osmdesátých let minulého století Malostranské dvorky 81, která k nám fenomén site-specific artu uvedla.

Pro svou roztříštěnost různých forem, způsobů či strategií nelze ani jednoduše celý projekt Pokojů #2 zhodnotit komplexně a tak jsem zvolila taktiku běžného diváka, který si většinou vybere své favority, kteří ho buď vizuálně či obsahově zaujmou. Po již zmíněném pokoji Ateliéru Malby Jiřího Černického mě v paměti utkvěla další prezentace –  Ateliér kresby s Pokojem pro Petrboka Měla totiž odlišnou koncepcí a to svým kurátorským výběrem, který byl demonstrován jak v textové části, tak v samotném kurátorském konceptu. A proto jsem oslovila a vedla rozhovor s jeho kurátorku a zároveň také studentku Ateliéru kresby Šárku Koudelovou.

Pokoj pro Petrboka, Ateliér kresby na AVU v Praze / Renata Cziroková,  Štěpán Dlouhý, Anna Krajčová, Šárka Koudelová, Kristina Láníková, Michal Drozen, Jozef Čižmár, Hana Süssová, Renata Cziroková, Andrea Lédlová / fotoarchiv: Šárka Koudelová
Pokoj pro Petrboka, Ateliér kresby na AVU v Praze /
Renata Cziroková, Štěpán Dlouhý, Anna Krajčová, Šárka Koudelová, Kristina Láníková, Michal Drozen, Jozef Čižmár, Hana Süssová, Renata Cziroková, Andrea Lédlová / fotoarchiv: Šárka Koudelová

Na prezentaci vysokých uměleckých škol Pokoje 2 mě zaujal Ateliér kresby s názvem Pokoj pro Petrboka a to tím, že byl kurátorsky připravený. Proč jste se tak rozhodli?

Toto rozhodnutí předznamenaly počáteční názory jednotlivých studentů ateliéru, které se velmi rozcházely v pohledu na výslednou prezentaci. Velký podíl na tom  mělo samozřejmě vedení ateliéru – vedoucí pedagog Jiří Petrbok a odb. as. Petr Vaňous, kteří mě určili jako kurátorku celé výstavy. Učinili tak vzhledem k mým zkušenostem s vedením galerie k.art.on (od října 2012) a psaním teoretických či kritických textů. Rozhodnutím připravit skutečnou výstavu, která bude kurátorsky vedená, jsme chtěli docílit uceleného obrazu ateliéru Kresby, jehož příprava ovšem nepřeruší přirozená myšlenková a tvůrčí stanoviska jednotlivých studentů.

Ve svém kurátorském textu zmiňujete, že jste nechtěli jen demonstraci gesta směřování ateliéru či vystavovat nevyhraněné studentské práce a to Vás vedlo k odvážnému kroku a to jít proti tomuto zjednodušujícímu a zaběhnutému způsobu prezentace ateliéru. Jak byste tento podle mne chytrý krok přiblížila – tedy svoji koncepci?

Kurátorská koncepce vycházela z přirozeně nastavených situačních mantinelů výstavy a zároveň bylo její hlavní osou smysluplné představení hodnot, které považujeme v Ateliéru kresby za důležité. Tou nejdůležitější je pravděpodobně formálně i mediálně neohraničená svoboda přístupů. Je pro nás překvapující a zajímavé, že diváci zvenčí často ani neskrývají překvapení nad aktuální podobou „akademické kresby“. Dalším faktorem výrazně ovlivňujícím „náladu“ ateliéru i této prezentace je neustálé přezkoumávání, ironizování a nové definování získávaných zkušeností. Proto bylo kurátorským záměrem zacházet s jednotlivými artefakty poněkud neklasicky a spíše je „používat“ jako zařízení pokoje, ve výsledku tedy jedno dílo popírá druhé, čímž ale vytváří prostor pro vznik nových, jindy těžko pravděpodobných vztahů. Tyto důvody vedly k poměrně riskantnímu „poskládání“ výstavy z výtvarných děl přirozeně vznikajících v ateliéru, doplněných o jednoduchá gesta reagující na situaci výstavy a dotvářející tak koncepční ideu celé instalace.

Pokoj pro Petrboka, Ateliér kresby na AVU v Praze  Anna Krajčová, Jiří Baštýř / fotoarchiv: Šárka Koudelová
Pokoj pro Petrboka, Ateliér kresby na AVU v Praze
Anna Krajčová, Jiří Baštýř / fotoarchiv: Šárka Koudelová

Jak píšete, dichotomii kresby jako studijního nástroje a kresby – nejintemnější zpovědní metody autora, lze na výstavě vašeho Pokoje vnímat. Jaká atmosféra panuje v Ateliéru kresby na AVU?

V Ateliéru kresby panuje jednoznačně atmosféra určitého názorového vyhranění studentů. Jak naznačuje výstava Pokoj pro Petrboka i kurátorský text, zcela přirozeně je možné studenty definovat právě v souladu s výše zmíněnou „dvojdomostí“ kresby jako takové. Vzhledem k hraničním polohám strategických i názorových přístupů studentů ateliéru, tedy jisté nevyrovnanosti, je atmosféra na v ateliéru svým způsobem katarzní a nezřídka vede k názorovým střetům, které ovšem urychlují vývoj tvůrčích strategií.

Jak hodnotíte celou akci Pokoje 2 z pozice diváka? Vnímáte zde kupř. střed klasických a nových médií? Podobnost s přehlídkou běžných klauzur atd.

Srovnáním s klauzurami se podobné přehlídky asi těžko vyhnou. Více než střet klasických a novomediálních přístupů mi připadala výraznější konfrontace „volných“ ateliérů s „užitými“. Prezentace těch volných často spíše reagovaly na konkrétní místo a myšlenkové pozadí celé situace, ty užité zhusta připravily opulentní a efektní pastvu pro divákovy smysly. Tento rozdíl jednoznačně potvrzuje předpokládané odlišnosti v základních přístupech – volně zaměřené ateliéry neopomínají vnitřní vztahy věcí, ty užité se soustředí na primární atraktivitu.