Významový rozměr bílé krychle
6. 5. 2014Recenze
Společná výstava Evy Koťátkové a Denisy Lehocké v pražské galerii Hunt Kastner nastoluje otázky, jež jsou v tvorbě obou autorek dlouhodobě přítomny. Sdílený prostor a nutnost vyrovnat se s prezencí jiného názoru je však obohacuje o nový rozměr. Zájem o prostor Denisy Lehocké se v tvůrčí konfrontaci se zkoumáním způsobů společenského omezování Evy Koťátkové stává východiskem výstavy, jejíž ambice daleko přesahují pouhou prezentaci aktuální práce obou umělkyň.
Namísto toho se výstava stává místem s osobitým charakterem, překvapivými rysy a především místem, kde je divák nejen trpěným vetřelcem, ale přímo nutnou součástí dění. Pouze díky jeho přítomnosti, pohledu a pohybu se uplatní důvěrný prostor celé instalace. Ve spojení s omezeným využitím výstavní architektury a naopak silným důrazem na kvality samotné výstavní síně tak vzniká přehlídka, jež vede dialog s modernistickými konvencemi vystavování, které přežívají i po letech důkladné kritiky.
Zdánlivě improvizované rozmístění děl navozuje atmosféru místa zasvěceného práci a definovaného nedokončeností. Jedná se však jen o iluzi. Ta je založena nejen na hlubokém zájmu Denisy Lehocké o pojetí výstavy coby soudržné a komplexní instalace, nýbrž i na hravém zacházení Evy Koťátkové s nástroji omezování, jež jim však nijak neubírá na účinnosti. Instalace tak sice dovoluje těsné přiblížení a intimní prožitek vystavených uměleckých děl, zároveň však nenápadně, leč důrazně usměrňuje pohyb skrze celek výstavy. Ležérně opřené rámy, pootočené sokly a artefakty visící na tenkých nitkách proměňují galerii na místo zkoumání a zkušenosti. Pečlivě vybrané a rozmístěné atributy tradičního výstavního prostoru zde tak skrze konfrontaci s díly prezentovanými méně běžnými způsoby odhalují svou úlohu strážců řádu.
Právě řád modernistické prezentace uměleckých děl se stává cílem zevrubného průzkumu. Posuny konvencí bílé krychle však nejsou vedeny pouze zamyšlením nad formálními kvalitami podobného výstavního prostoru. Neméně podstatným aspektem jsou i úvahy nad významem. Nejnápadnější prvky zdánlivě neutrálního prostoru si obě autorky přivlastnily osobitým způsobem a obohatily je o zjevné obsahy. Denisa Lehocká přetvořila bílý prostor, od nějž se mají artefakty pouze odrážet a na jehož pozadí mají emanovat krásu, na svébytnou součást své instalace. Stejně jako na její prezentaci ve Slovenské národní galerii se oslňující bílá stává dominantním barevným tónem celé výstavy. Jako plnohodnotná barva rovněž díky svým symbolickým významům vede zajímavý dialog s kolážemi, kresbami a objekty Evy Koťátkové zkoumající limity dětskosti a nevinnosti.
Nenucené přivlastnění, s nímž obě autorky přistupují k výstavnímu prostoru, však není samoúčelné. Stejně jako nenápadné bílé vlákno, jež se vine po podlaze, spojuje a zároveň odděluje práci obou umělkyň, slouží jako orientační bod a nápověda. Proměna stávajícího a práce se surovým materiálem ve výstavě Denisy Lehocké a Evy Koťátkové není omezena pouze na jednotlivá vystavená díla. Totožným způsobem je tvarován i celý galerijní prostor. I jednotlivé artefakty jsou podrobeny logice celku; například texty, jež jsou součástí archivů Evy Koťátkové, stejně jako skryté kresby Denisy Lehocké, kromě vlastních estetických kvalit přispívají díky svému nároku na aktivitu vnímání i k provázanosti celé výstavy. Naplňují tak procesualitu, na niž upozorňuje instalace, a tematizují časovost prožitku vystavených uměleckých děl.
Výstavu v galerii Hunt Kastner je tak možné číst mnoha způsoby, jako dialog dvou autorek, jako přehodnocení výstavních konvencí, či jak navrhuje Tereza Stejskalová v průvodním textu, jako otevřený experiment s nejasným koncem. V každém případě se ale jedná o výstavní počin, který si zaslouží pozornost.
______________________________________________________
Eva Koťátková, Denisa Lehocká / Hunt Kastner Artworks / Praha / 26. 3. - 25. 5. 2014
______________________________________________________
foto: archiv Hunt Kastner Artworks
Jitka Šosová | Narozena 1986, vystudovala dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, v současné době je studentkou navazujícího teoretického studia na UMPRUM. Působí v lektorském oddělení Sbírky moderního a současného umění Národní galerie a v galerii K4. Publikuje v tištěných (Art&Antiques, Atelier) i elektronických médiích (Artalk, Film a video).