Artalk.cz

Hledání lektorské identity

Konference Pro koho to děláš?, která se 28. listopadu odehrála v pražském Tranzitdisplay, byla anoncována jako událost zaměřená na význam, podobu a v neposlední řadě i na problémy vzdělávacích a doprovodných programů. Vlastním tématem celého setkání se ale staly spíše možnosti práce, které má edukační odborník k dispozici, a především jeho místo v kontextu galerie či muzea umění.

td

Nesporným kladem celé konference byl výběr pozvaných hostů, mezi nimiž byli kurátoři, galerijní pedagové i odborníci, jejichž působení není spjato s konkrétní institucí. Přítomnost širokého spektra pozic v rámci výstavního provozu tak nedávala zapomenout na fakt, že lektorská činnost není pouze zanedbatelnou fazetou fungování galerie, ale je těsně spojena s její základní fukncí, totiž se zprostřekováním uměleckých děl. Na totéž upozorňovaly i výsledky ankety, jejíž výstup měli účastníci konference k dispozici a která zkoumala právě zapojení vzdělávacích pořadů do struktury galerie.

Její respondenti se ve svých odpovědích na poněkud nihilisticky formulované otázky shodli, že doprovodné programy obecně nepochybně smysl mají. Účastníci diskuze v Tranzitdisplay ovšem s toutéž jednomyslností vytyčili limity doprovodných pořadů, které se často díky své druhotnosti vůči kurátorskému záměru stávají jeho rukojmím. Lektor je tak postaven do situace, kdy má za úkol  otevřít výstavu divákům, zvednout návštěvnost a vůbec zachránit, co se dá. Právě v této souvislosti silně vyvstala potřeba hlubší, automatické a systematické spolupráce mezi jednotlivými složkami galerie, především mezi kurátory a  odborníky na vzdělávací aktivity.

Široký záběr diskuze poněkud rozmělnil původní směřování celé události. Upozornil však na absenci dialogu mezi zúčastněnými stranami. Otázky z publika tak byly pokládány velmi naléhavým tónem a často se odchylovaly od diskutovaného problému. Jedním z výsledků konference Pro koho to děláš? je proto i zdánlivě banální vědomí, že jakákoli plodná debata se nutně nesmí omezovat jen na galerijní půdu a na pohled těch, kteří vzdělávací programy připravují.

I přes lehce matoucí šíři naznačených a probíraných témat však konference Pro koho to děláš? uspěla v řadě podstatných ohledů. Jejím tvůrcům i účastníkům se podařilo pojmenovat současnou situaci a izolovat podstatné problémy, kterým vzdělávací pořady čelí. Těmi však nejsou pouze strukturální slabiny galerijního provozu, jako je například už zmíněná potřeba součinnosti kurátorského a lektorského pohledu během přípravy výstavního projektu. Výsledkem konference je i konstatování, že v českém prostředí se už podařilo etablovat tradiční formáty doprovodných pořadů. Dalším krokem by tak měla být jistá forma revize. O teoretických nástrojích této kritiky ve svém závěrečném příspěvku hovořila Karina Kottová v souvislosti se vzdělávacím obratem.

„Pro koho to děláš?“ zůstává sice otázkou, jež nebyla plně zodpovězena, ale možná podstatnější je fakt, že se tvůrci i adresáti vzdělávacích programů shodli na odpovědi na otázku „proč to děláš?“.

______________________________________________________________

Pro koho to děláš? / konferecne o smyslu a problémech galerijních doprovodných programů / autoři: Ondřej Horák, Anežka Bartlová / moderátoři: Anežka Bartlová, Jen Kratochvil / diskutující: Ondřej Chrobák, Karina Kottová, Denisa Václavová, David Kašpar, Michaela Matysová, Ondřej Horák, Silvie Šeborová / Tranzitdisplay / Praha / 28. 11. 2013

______________________________________________________________

Video záznam z konference

______________________________________________________________

Odpovědi oslovených teoretiků na následující otázky:

1.Jak vidíte ideální zapojení doprovodných a edukačních programů do struktury instituce? Vnímáte je jako „nadstandard“, „přidanou hodnotu“ nebo „nutnost, bez níž dnes nelze fungovat“?

2.Jak vnímáte status autorů doprovodných a edukačních programů či obecně pracovníky lektorských oddělení v muzeích a galeriích? Jaké vlastnosti a schopnosti od nich očekáváte?

3.Jsou konkrétní výsledky edukační práce pro chod galerijní instituce vůbec důležité? Nebo jde o z podstaty „sisyfovskou“ práci, jejíž dopad není dohledatelný? A je pak akceptovatelné ve státních institucích provozovat programy bez návštěvnické odezvy?

4.Jaké způsoby získávání návštěvníků a veřejnosti v rámci doprovodných programů vás v posledních letech zaujaly a proč? Jaké formáty doprovodných a edukačních programů preferujete, jaké nedoporučujete a proč?

Milana Bartlová
Andrea Demek
Marcel Fišer
Vít Havránek
Radek Horáček
Ondřej Horák
Ondřej Chrobák
David Kašpar
Karina Pfeiffer Kottová
Lenka Lindaurová
Michaela Matysová
Zuzana Palicová
Tomáš Pospiszyl
Andrea Průchová
Vanda Skálová
Monika Sybolová
Silvie Šeborová
Michal Škoda
Jitka Šosová

______________________________________________________________

Ke konferenci vychází v těchto dnech publikace se stejnojmenným názvem: Pro koho to děláš? Publikace k dostání v Tranzitdisplay.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *