Atomy, které mají vědomí

Mívá se za to, že ornament a dekor jsou obsahově vyprázdněné a prezentují pouze samy sebe. Mohou však být i něčím více – vyjádřením lidské touhy po popření přírody a vyhranění lidské mysli vůči zákonům vesmíru. V Moravské galerii v Brně připravila unikátní výstavu Lada Hubatová-Vacková. „Po stopách moderny. Tiché revoluce uvnitř ornamentu. Experimenty dekorativního umění v letech 1880 – 1930“ přináší možnost vhledu do vývoje ornamentu a dekoru, potažmo do vývoje lidského myšlení a výtvarného uvažování a cítění. Výstava zaznamenává významné období rozvoje dekorativního umění, které bylo silně ovlivněno převládajícím dobovým názorem, podle něhož existovala silná vazba mezi užitkovou a estetickou formou a především mezi prostředím, v němž člověk existuje, a jeho duchovním rozvojem.

Ornament znamená pravidlo, vypovídá o inklinaci lidské mysli ke kategoriím, pořádku. Německý sémiolog Winfried Nöth říká: „porozumět znamená strukturovat“, což je jeden ze znaků naší mysli, která svět kolem sebe přizpůsobuje vlastnímu, více či méně omezenému vnímání. Ačkoliv ve světě kolem nás možná žádná pravidla neexistují, naše mysl zákonitosti potřebuje, a tak je okolnímu světu vtiskuje.

V první z šesti sekcí výstavy, nazvané „Ornament v prostoru“, se setkáváme s ornamentem, jehož funkcí bylo oživit „mrtvý prostor stěn“, vnést do prostoru „spirituální“ rozměr. Druhá část „Vitální síla rostlin“ představuje designérskou produkci Vojtěcha Preissiga, Kolomana Mosera, Richarda Riemerschmida a ředitele varnsdorfské řemeslnické školy Tomáše Weignera. Třetí sekce, „Krystalický ornament a zvířecí struktury“, představuje díla Martina Gerlacha, Hugo Hinterbergera a zásadní dílo Émila Beleta, Algues et Goemons (Řasy a chaluhy). Zajímavé jsou práce Theodora Zappeho, které pocházejí z jeho studijních let, díky čemuž máme možnost posoudit, jak se vyvíjel talent tohoto nadaného designéra. K porovnání jsou přiloženy práce studentů z třídy Václava Mařana. Ve vitrínách by návštěvník rozhodně neměl minout díla jedné z nejlepších československých designérek, Anny Suchardové-Boudové, která je zastoupena ukázkami užitkového designu. Objevují se zde i díla architekta Pavla Janáka a jeho dodekaedr − pravidelný dvanáctistěn inspirovaný prací jistého profesora chemie.

Čtvrtá část, „Volná škola, rozvoj fantazie a abstraktní ornament“ prezentuje J. M. Achentallera (Žáby, 1904), Kolomana Mosera, studijní vzorky tkanin ze Svitav, či práce Etiéna-Jules Mareyho a návrhy Alfonse Muchy. V předposlední části kurátorka správně zohlednila také teorii barev, která s prací dekoratérů úzce souvisí, a předvedla především práce Adélaide a Maurice Pillard-Verneuilových. Připomněla však pouze Goetheho barevný kruh, který je obecně považován za základ teorie barev. Je jen škoda, že v rámci výstavy nedostali prostor například Ostwald, jenž pracoval se čtyřmi základními barvami a zelenou, či Johannes Itten, žák olomouckého rodáka Adolfa Hölzla, který vytvořil naprosto unikátní teorii barev. Prvním teoriím barev předcházel staletý vývoj, jehož hierarchicky se střídající kritéria postupně vymezovalo náboženství, sociální, politické či technologické prostředí. Barva působí nezávisle na vědomí přímo na vegetativní nervový systém.

Pokud design a průmyslové výtvarnictví sledují užitkovou funkci předmětů, je pozoruhodné, jak se pozice ornamentu posunula z této užitkové sféry do sféry čistě estetické. Předměty, které měly v minulosti plnit roli užitkovou, a byly součástí našich obydlí, případně měly zpříjemňovat a zjednodušovat určité činnosti, se staly uměleckými díly, které naplnily galerie a muzea.

Mohlo by se zdát, že se vstupem florálního ornamentu do lidských příbytků (formou tapet, zdobeného nádobí a nástrojů denního užívání apod.) stává se příroda opět součástí lidského, umělého prostoru. Kurátorka tento jev vnímá jako vyjádření lidské touhy po návratu k přírodě. Ale lidský, kulturní prostor nechává do sebe přírodu vstoupit pouze za jistých podmínek, teprve tehdy, je-li příroda coby ornament, upravena, abstrahována a přizpůsobena naší mysli. Tato „podřízená příroda“ nás již neděsí, jako nás děsívala dříve. Ornament a dekor jsou vyjádřením dočasného lidského vítězství nad neznámými a temnými silami přírody. Vyjadřují ovládnutí rytmu, kterému člověk nerozuměl a nemohl jej změnit. Ornamentem, tím, že přírodu přizpůsobil svému uvažování a své křehkosti, její řád ovládl, zkrotil, a teprve zkrocenou přivedl ji do svých jeskyní/příbytků. Ornamentem člověk zkrotil svůj vlastní strach a bázeň z neznáma, samoty, prázdnoty . Osedlal koně horror vacui…

„Po stopách moderny“ považuji za jednu z nejlepších výstav, jakou Moravská galerie v Brně v posledních letech uspořádala, což je dáno především umírněnou kurátorskou koncepcí, která nerozšiřuje kontext výstavy do závratných až nedohledných dálav, ale drží se konkrétních a srozumitelných struktur. Koncept je jasný a srozumitelný, nenárokuje si vyslovení soudu nad možnými přesahy tématu do současnosti, aniž by však téma nechal nepříjemně otevřené. Ornament je součástí našeho vnímání světa, a dokud tomu tak bude, může být přínosné zamyslet se nad tím, proč v jeho chápání někdy převažuje cyklický řád viktoriánů a jindy neuspořádaný chaos baroka.

Jistě není náhodou, že pro tuto výstavu zvolila Moravská galerie ze všech svých výstavních prostor právě sály Uměleckoprůmyslového muzea, do jehož pomyslného jádra (geometrického centra v podlaze) je vsazena ornamentální mozaika. Život jí v souvislosti s konáním výstavy vdechla světelná projekce, která odkazuje k užití kaleidoskopů mnohými dekoratéry a umělci. Laserové paprsky opisují linie původního ornamentu, rozkládají ho na jednotlivé tvary, které se objevují a mizí v překvapivých formacích. Poselství výstavy je tak shrnutu do jediného aktu: inspirace je všude kolem nás v množství variant a faset.

______________________________________________________________

Po stopách moderny. Tiché revoluce uvnitř ornamentu. Experimenty dekorativního umění v letech 1880 – 1930. / kurátorka: Lada Hubatová-Vacková / Moravská galerie v Brně: Uměleckoprůmyslové muzeum / Brno / 30. 11. 2012 – 24. 3. 2013

______________________________________________________________

foto: archiv MG