Standuino: Bude to fakt diskotéka!
14. 5. 2012Rozhovor
Projekt Standuino zanedlouho oslaví jeden rok od svého vzniku během loňského ročníku festivalu Multiplace. Ten byl věnován projektu Remake, jenž si za hlavní cíl kladl lépe zmapovat některé oblasti dějin mediálního umění skrze tvorbu současných umělců. Otcové Standuina Václav Peloušek a Ondřej Merta navázali na tradici českého kutilství a zejména na tvorbu hudebníka a pedagoga Stanislava Filipa. Vytvořili klon open-sourcové hardwarové platformy Arduino, který usnadňuje ruční výrobu elektronických hudebních nástrojů a dalších zařízení využitelných (nejen) pro uměleckou tvorbu. Standuino prezentují hlavně na workshopech, kde se kromě výrábění nástrojů vedou rozhovory o umění, bastlení a historii. Začátkem dubna projekt spolu se Stanislavem Filipem, Martinem Baarem a Ondřejem Homolou představili v Galerii architektury 4AM, kde se odehrála část závěrečné výstavy projektu Remake. Výstavou však jejich působení v tomto prostoru nekončí: ve 4AM byl otevřen první brněnský mediaLab, v němž se nejen budou vyvíjet prototypy Standuina, ale který bude přístupný i veřejnosti. Na otázky odpovídal Václav Peloušek.
V rámci projektu Remake jste navázali na svého pedagoga Stanislava Filipa, čímž poukazujete na lokální kutilskou tradici (tzv.bastlení) a zároveň rekonstruujete část dosud nezmapované historie mediálního umění u nás. Chcete v rámci projektu kromě vlastní umělecké tvorby pokračovat také v této jeho teoretické rovině a dál odkrývat historii? Ano, chtěli bychom v tom pokračovat, ale chceme tento výzkum předat teoretikům, kteří se tomu věnují profesionálně a jsou na to metodologicky vybaveni. V rámci výstavy jsme se například setkali s lidmi z akademického prostředí, se kterými bychom chtěli začít mapovat fenomén bastlení. Je trochu zavádějící o tom mluvit jako o mediálním umění, protože šlo spíš o určitou formu lidové tvořivosti, která byla pěstována přirozeně v rámci společnosti a nebyla kontextualizována jako umělecká tvorba. Přijde nám zajímavé na tuto tradici navazovat, ale možná pro ni nelze používat bežný slovník umělecké toerie.
Standuino považujete za umělecký projekt. V jakém smyslu? V současnosti jsou jednou z vašich hlavních aktivit workshopy. Do jaké míry je vnímáte jako čistě edukační, nebo uměleckou činnost? Standuino považujeme za umělecký projekt hlavně proto, aby si to někdo nespletl s nějakým komerčním projektem. Naším hlavním cílem rozhodně není generovat zisk, ale určitý druh osvěty a působení na myšlení lidí, kteří chodí na naše workshopy. Tím, že s nimi vyrábíme nějaké nástroje, jim ukazujeme, kolik je za takovým produktem práce, což je docela důležité právě v dnešní době, kdy nic nejde opravit a vše se vyhazuje.To ale asi každému dojde, to není třeba vysvětlovat. Abych pravdu řekl, tak mluvíme hodně právě o umění. Porovnáváme tuto tvořivost 70. a 80. let s oficiálním uměním té doby i s undergroundovým uměním, které je dnes oficiálním a zastínilo všechno ostatní, co tehdy vznikalo. Z našeho pohledu nejsou nejzajímavější ti undergoundoví umělci, kteří jsou dnes obecně uznávaní, prodávají a učí na vysokých uměleckých školách. Pořád potkáváme lidi, kteří mají k našim tématům co říct, ať už jsou to tátové, strýčkové, nebo jejich děti, a na workshopech prezentujeme naše nejnovější poznatky. K workshopům taky přistupujeme jako k určitému druhu celodenní hudební kompozice, v níž se střídají různé módy a aktivity jako je pájení, povídání si, naše vyprávění a závěrečný koncert. Myslím, že si z toho každý odnese i něco jiného, než jen nástroj. Workshopy jsou každopádně nejdůležitější součástí našeho projektu.
Vyvíjíte prototypy hudebních nástrojů. Hudba vás zajímá a věnujete se jí, vaším podílem na Remaku však byla výstava v galerii. Je pro vás důležité být součástí galerijní scény zaměřené na vizuální umění? Výstava, kterou jsme se prezentovali, se odehrávala v galerii a současně v novém mediaLabu. Když tam člověk přišel, uviděl jakousi dílnu, ve které mohl objevovat artefakty, které komunikují jazykem uměleckých děl. Studujeme na výtvarných školách a pohybujeme se hlavně v tomto prostředí, proto nás většinou zvou na worskhopy a prezentace do uměleckých institucí. Je to možná tím, že hudební instituce se často zabývají výhradně organizováním koncertů. Odstup cítíme ale i od různých hackerspaceových aktivit, i když děláme podobné věci. Myslím, že je to tím, že jsme se naučili komunikovat jazykem, kterému rozumí hlavně lidé okolo výtvarného umění.
A když odhlédneme od workshopů a prezentací projektu? Kam byste rádi směřovali v rámci vlastní umělecké tvorby? Já bych se chtěl věnovat hudbě, ale není na to moc času. Součástí galerijní výtvarné scény ale být chceme, protože je nejotevřenější a nakonec jako studenti si ani nemůžeme dovolit odmítat výstavy. Myslím, že tam vždycky budeme patřit, chceme ale fungovat i na hudební scéně. Zatím vyvíjíme prototypy nástrojů, rozšiřujeme rejstřík možností a těším se, až jich budeme mít víc. Časem to bude fakt diskotéka.
Kdybyste vystudovali JAMU, tak je to asi o něčem jiném... No, kdybychom vystudovali JAMU, tak asi neděláme to, co děláme. Já jsem na JAMU studoval a neměl jsem pocit, že by šlo tuto školu s tímto druhem hudební tvorby vystudovat. Všechny naše výstupy mají určité konceptuální pozadí. Napříkald John Cage je na JAMU oceňován pro své hudební kompozice, ne tolik pro sociálně-výtvarné akce. Když jde člověk na koncert Cage na JAMU, tak je tam ten cageovský odkaz zřídka kdy cítit, je to hrozná nuda. My ho tam, tak jak ho chápeme, máme možná trochu víc.
Jaké jsou vaše ambice co se týče rozšíření projektu do zahraniční a čeho jste již v tomto směru dosáhli? Je i jinde tak silná DIY tradice, jako u nás? Chtěli bychom to nějakým způsobem exportovat. Web máme zatím jen v angličtině, do češtiny jsme ho ještě nepřeložili, což možná naznačuje, jak o tom přemýšlíme. Jedním z největších úspěchů bylo zatím pozvání na sympozium Handmade Electronic Music, které pořádala prestižní instituce STEIM v Amsterodamu. Osobně jsem tam nebyl, byl tam Ondřej Merta. Nemluvili tam moc o nástrojích, ale hlavně o tom pozadí, což mělo za následek to, že organizátor sympozia Peter Kirn napsal článek o Standovi Filipovi. Hned pochopil, že i v komunistické izolaci se odehrávaly zajímavé věci. Co se týče DIY scény u nás a v zahraničí, tak nemáme zprávy o tom, že by někde měla tak silnou tradici jako u nás, ani na Slovensku. K DIY fenoménu jsme se ale dostali ze zahraničních webů, protože když jsme hledali na internetu zdroje informací jak co udělat, nic českého jsme nenašli. Až když jsem ukázal tátovi svůj video-synťák, tak mi řekl, že to stejné dělal před 30 lety. A možná líp. To byl možná jeden z těch zlomových momentů, kdy jsme se začali zajímat o to, co máme přímo tady pod nosem. Když člověk například otevře časopis Amatérské rádio, najde tam plno úžasných hudebních věcí. A pak samozřejme Standa Filip...Zatím se workshopy všude líbily, příběhy i nástroje. Myslím ale, že i bez toho povídání by to stálo za to.
Standuino má populární image, přitažlivý grafický design a osobitý humor. Koho tímto oslovujete? Lze to chápat jako propojení experimentální tvorby s populární kulturou? Oslovit chceme asi co nejširší veřenost, hlavně mladé lidi. V tom, jak naše prototypy vypadají, se spojuje – no přesně – experimentální hudební nástroj s designovým objektem. Nejsem si jistý, jak moc to funguje vyloženě popkulturně, design nicméně určitě otvírá svět elektroniky i lidem, kteří se k němu běžně nedostanou a přemýšlí spíš vizuálně. Myslím, že design našich nástrojů je v této oblasti unikátní, je funkční a zároveň pěkný.
S koncem výstavy Standuina byl v Galerii architektury 4AM otevřen nový mediaLab. Jak bude fungovat a k čemu bude sloužit? Prostor mediaLabu bude sloužit jako zázemí k workshopům, přednáškám a k vývoji kreativních technologií. Ideově ale mediaLab už nějakou dobu funguje a v jeho rámci proběhlo už mnoho akcí – např. některé akce festivalu Multiplace, workshop s Balászem Kovácsem a jeho studenty z Maďarska... MediaLab byl takový nomádský a přesouvat se bude ještě v rámci galerie. Taky bychom chtěli, aby fungoval jako otevřená platforma pro lidi se stejnými zájmy. Zatím zvažujeme, jakým způsobem ho otevřeme – určitě budou nějaké otevírací hodiny. Mimo jiné bude mediaLab sloužit jako vývojové středisko Standuina a měl by být také součástí sítě dalších mediaLabů, se kterými bychom chtěli spolupracovat.
Jaká témata vás zajímají, co se týká technologie a využití elektronických médií v umění? Asi právě to samotné využití elektroniky jako uměleckého média. Na Standuinu jsme kromě nástrojů s jasnou funkcí vytvořili zařízení, která reflektují sebe sama, to, jak fungují. Pracujeme s digitální technologií, kterou nese elektronika, zajímá nás vztah těch dvou entit a jejich charakteristické vlastnosti.
Kteří umělci, vědci nebo pedagogové vás nejvíce inspirují a jaké formy současného umění považujete za zajímavé? Určitě nás inspirují západní bastlíři jako little-scale, Gijs Giskes nebo dr. Bleep, i když mají na tento druh tvořivosti jiný pohled než my. Co se týče vizuálních uměleců, kteří vystavují i v galeriích, tak jsou to rozhodně Carsten Nicolai/Alva Noto, Ryoji Ikeda, a další takoví, kteří pracují se striktní digitalitou. Hodně důležitý je pro mě taky můj pedagog ve Vídni Bernd Kräftner, který pracuje na poli medicíny způsobem, který je neobhajitelný v lékařském nebo vědeckém kontextu, ale má své opodstatnění v souvislosti s určitou formou aktivismu. Takže se prezentuje v rámci výstav a výtvarné kutlury - pod pojem současného umění se dá totiž zařadit i různá jinak nezařaditelná tvořivost. Taky mě zajímá, jak fungují různé aktivistické skupiny jako Žít Brno nebo Fórum pro architekturu a média 4AM, které tím, že jsou aktivní a dělají dobré věci, přetváří prostředí, v němž žijí. Z muzikantů nás inspiruje například Nicolas Collins nebo David Tudor a hnutí Composers Inside Electronics. Všechno jsou to hudebníci z okruhu Johna Cage, takže tam to asi začíná...
______________________________________________________________
foto: Standuino, Barbora Linková
______________________________________________________________
www.standuino.eu www.forum4am.cz
Klára Peloušková | Narozena 1991, absolvovala bakalářské studium dějin umění a teorie interaktivních médií na FF MU v Brně a magisterské studium teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM v Praze, kde nyní pokračuje v doktorském programu. V letech 2013–2014 byla koordinátorkou rezidenčního programu studios das weisse haus při organizaci pro současné umění das weisse haus ve Vídni a v letech 2016–2018 působila jako šéfredaktorka Artalk.cz. Nyní pracuje jako metodička na Katedře designu UMPRUM a zabývá se současnou teorií designu. Je laureátkou Ceny Věry Jirousové pro mladé kritiky výtvarného umění do 28 let.