Dilema NG: Co dál s Cenou 333?

Náměstek generálního ředitele NG Nikolaj Savický reaguje na výtky Samuela Pauča týkající se letošního ročníku Ceny 333 (Lidové noviny 10. 1. 2012).

Doplnění 13. 1. 2012: V pátek 13. ledna večer se Nikolaj Savický ohradil proti tomu, že jsem jeho článek přetiskli bez jeho souhlasu. Vzhledem k tomu, jak bouřlivou diskusi text Samuela Pauča vyvolal, chtěli jsme, aby byl hlas Národní galerie rovněž slyšet. Je však pravda, že s autorem jsme to nekonzultovali, za což se omlouváme. Lidové noviny prý text pana Savického redakčně upravily a autor by preferoval, abychom publikovali původní text, který nám slíbil poskytnout v pondělí (připojen níže). Do té doby článek stahujeme, byť na naše stránky v této věci odkazuje i facebook Národní galerie.

Pan Savický se rovněž ohradil proti tomu, že k jeho textu byl jako ilustrace připojen níže reprodukovaný inzerát vydaný Národní galerií 31. srpna a zejména proti, podle jeho slov, ironické popisce. Ve svém textu v Lidových novinách sice napsal: "Zásadní problém Ceny 333 za rok 2011 tkvěl v tom, že nový management převzal tuto akci dlouho po jejím vyhlášení. Nemohl měnit propozice ani harmonogram a nemohl ani zasáhnout do jejího realizačního týmu." Podle pana Savického však šlo z naší strany o nevhodný redakční zásah, neboť v době vydání inkriminovaného inzerátu ještě nebyl členem managementu Národní galerie. Zaměstnancem galerie je až od prosince 2011.

Vladimír Rösel byl generálním ředitelem Národní galerie jmenován k 1. červnu 2011. Pracovní poměr Milana Knížáka ukončil k 31. srpnu 2011.

Nikolaj Savický: Dilema Národní galerie: co s Cenou 333?

Ve čtvrtek 15. prosince 2011 kolem desáté hodiny večer vládla v malé dvoraně Veletržního paláce v Praze uvolněná atmosféra. Uplynulo několik hodin od vyhlášení výsledků loňské Ceny 333. Vernisáž výstavy i tisková konference skončily a jen několik nejvytrvalejších aktérů předchozích událostí setrvávalo v rozhovoru o tom, co se kolem Ceny 333 odehrálo a co je třeba změnit, aby si uchovala místo v kalendáři českých výtvarníků a uměnímilovného publika.

Jako interpunkční znaménka debaty několika členů poroty, kurátorů a výtvarníků s generálním ředitelem Národní galerie v Praze působily příchody a odchody mladého slovenského malíře Samuela Pauča. V krátkých intervalech se vynořoval odkudsi z přítmí, bez ohledu na ostatní diskutující pronesl důraznou kritiku instalace výstavy, obvinil přítomného ředitele NG z nečinnosti a opět zmizel v temnotách. Škoda, že alespoň chvílemi neposlouchal, o čem hovoří jiní. Možná by pak jeho text, který LN 30. prosince 2011 přinesly pod titulkem „Ignorance v Národní galerii,“ vyzněl jinak.

Samuel Paučo se vlamuje do otevřených dveří

Instalace a katalog výstavy finalistů loňské Ceny 333 mají k dokonalosti daleko. O tom nikdo z přítomných nepochyboval. Celkový koncept výstavy finalistů jako jednorázové akce bez další návaznosti na dění v průběhu roku je přežilý a nefunkční. O tom také nikdo nepolemizoval. Zásadní problém Ceny 333 za rok 2011 tkvěl v tom, že nový management převzal tuto akci dlouho po jejím vyhlášení. Nemohl měnit propozice ani harmonogram a nemohl ani podstatným způsobem zasáhnout do jejího realizačního týmu.

Navzdory nedostatkům Cena 333 překvapivě prokázala svou životnost. Kvalifikovaná odborná porota vybírala ve finále z velmi kvalitních děl. Navíc byli finalisté přítomni na vernisáži a vítěz nechyběl ani na tiskové konferenci, což v Čechách nebývá vždy zvykem. Mnohem podstatnější ovšem je, že loňský ročník Ceny 333 nečekaně vnesl do současného českého výtvarného dění důležitý aspekt, který se může stát klíčem k její budoucnosti.

Ukázalo se, že se Cena 333 může vyprofilovat způsobem podstatně odlišným od Ceny Jindřicha Chalupeckého. Pokud totiž Cena Jindřicha Chalupeckého delší dobu inklinovala k zdůraznění role konceptuálního umění, pak Cena 333, zdá se, vede k rehabilitaci významu malby a plastiky. To je v současné době skutečnost mimořádně důležitá pro celé české výtvarné umění. Pokud se Cena 333 takto vyhraní i do budoucna, zbaví se stigmatu „trucpodniku“ a získá lepší opodstatnění než dosud. Vytratí se i její ostře konkurenční vztah k Ceně Jindřicha Chaloupeckého.

Cena 333: podmínky přežití

Cena 333 zatím působí jako polotovar. NG ji nevyužívá ani zdaleka tak, jak by mohla a měla. Je nutné ji radikálně změnit, má-li si tato přehlídka tvorby mladých výtvarníků udržet smysl. Proto Národní galerie začala okamžitě po vyhlášení loňské Ceny 333 vyjednávat s jejím vítězem o monografické výstavě, jejíž termín je v této chvíli předmětem diskuse. Zároveň padlo rozhodnutí změnit již pro letošní ročník propozice tak, aby vlastní vyhlášení cen a následná výstava finalistů představovaly vyvrcholení několikaměsíčních akcí s cenou spojených. Do budoucna plánuje také bilanční výstavu, která nabídne ohlédnutí za dosavadní historií této ceny.

Další příčinou neuspokojivé instalace výstavy a stavu katalogu je nedostatečné kurátorské zázemí. Národní galerie proto plánuje zapojení externích kurátorů do jednotlivých fází přípravy Ceny 333. Od tohoto postupu si slibuje výrazné zlepšení kvality jak samotné výstavy finalistů, tak jejího katalogu. Získat podporu odborné veřejnosti pro Cenu 333 má pro Národní galerii zásadní význam. Na výstavní program totiž nemá žádné státní finanční prostředky a musí si je opatřit od sponzorů. Na nedůvěryhodný projekt peníze prostě nezíská. Proto jsou zásadní změny v zajištění Ceny 333 podmínkou její další existence.