V Chalupeckého finále boduje Brody a Číňané

Soutěžní instalace z cizích děl, chatování po internetu nebo svázaní dobrovolníci - takto svérázné je letošní finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, které právě probíhá v Domě pánů z Kunštátu v Brně.

Tato cena pro umělce do 35 let je udělována každoročně a koná se střídavě v Praze a v Brně, kde ji pravidelně zaštiťuje Dům umění. Letošní finalisté byli vybráni mezinárodní porotou z rekordního počtu šedesáti dvou přihlášených umělců a narozdíl od předchozích ročníků, kdy třikrát zvítězily umělkyně, jde tentokrát o čistě mužskou záležitost.

Prvním vybraným je Ondřej Brody - umělec zaměřující se na video, akce a instalace. Jeho soutěžní dílo je ostrým připomenutím tvrdé čínské reality a zneklidňuje zvláště v konfrontaci s probíhající výstavou současné čínské malby v Rudolfinu. Brody využil služeb, jež nabízejí čínské malířské továrny a nechal pomocí zaslaných fotografií obětí vládního teroru vyhotovit sérii obrazů. Hotová díla vytvořená umělci z továrny mu byla zaslána poštou. Ve vitríně jsou instalovány vyobrazení zraněných, popálených a zdeformovaných částí lidského těla, zmrzačení jedinci či rodiny s jedním dítětem. Vše je doplněno o sérii obrazů vládních představitelů čínského umělce s pseudonymem Apple, který obrovské portréty vůdců různě deformuje, ničí a znehodnocuje. Patří k pronásledovaným umělcům, narozdíl od jiných jeho krajanů, kteří se zřekli takto explicitního protivládního vyjádření, prodávají své obrazy za horentní sumy a šíří tak zidealizovaný obraz uměnímilovné Číny.

Vedle této první silně emotivní Brodyho instalace je pro další umělce těžké diváka zaujmout. Tomáši Moravcovi se to s jeho jemnými fotografiemi pozměněné reality daří jen částečně. Instalace s názvem Nemoc bílého muže je tvořena meotary promítajícími na stěnu snímky, které zachycující umělcovy subtilní zásahy do veřejného prostoru.

Další dílo vytvořili společně Zbyněk Baladrán a Jiří Skála a skládá se ze dvou identických instalací. Jedná se o jakási čtecí zařízení umístěná na dřevěných konstrukcích, kam jsou v určitých intervalech promítány kapitoly umělci napsaného experimentálního románu s názvem Pokaždé se jí udělá špatně, když pomyslí na nekonečno. Aby si návštěvník mohl přečíst celý román, musí přijít do galerie celkem čtyřikrát. K tomu však zřejmě nedojde, vzhledem k tomu, že se umělcům nepodařilo i přes nepochybné kvality promítaného textu uceleným způsobem sdělit jasnou myšlenku.

Zajímavým příspěvkem do odkrývání možností současného umění byla vernisážová živá instalace Radima Labudy, který se zaměřuje na práci s videem. Pod názvem Tihle bylo představeno několik svázaných mužů ležících nehybně na žíněnkách, kteří se projektu dobrovolně zúčastnili. Na výstavě jsou jejich těla nahrazena obrazovkami ze záznamem jejich performance z vernisáže. Otázka vystavování živých bytostí a „pronájmu" času a lidského těla byla nastolena i další Labudovým vystaveným projektem. Umělec oslovil dvacetiletého studenta obchodní akademie z Filipín, který si přivydělává  poskytováním erotických služeb přes internet, aby dvě hodiny denně komunikoval pomocí Skypu a webkamery s návštěvníky galerie. Odměnou byly peníze na uhrazení školného a koupi vlastního počítače.

Poslední vystavené dílo, které vytvořil Evžen Šimera se odklání od znepokojujících sociálních témat k minimální práci s barvou a otázce míry přispění umělce na vzniku díla. Monument gravitace je obří klenba vytvořená z vylehčených kvádrů, po kterých nechal Šimera stékat kapky černé barvy vytvářející na bílém povrchu bez jeho dalších zásahů jemné linie.

Vítěz Chalupeckého ceny bude vybrán porotou, ve které zasedají čeští i zahraniční umělci, kurátoři a historici umění. Vyhlášení proběhne 4. listopadu v brněnském divadle Reduta. Vítěz získá šek na 50 000 Kč na další umělecký rozvoj, šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku a částku 100 000 Kč na realizaci výstavy, uměleckého projektu nebo katalogu. Soutěžní přehlídku, jejímž kurátorem je Tomáš Pospiszyl, můžete vidět v Domě pánů z Kunštátu do 23. listopadu 2008.

Petra Hlaváčková | Narozena 1981, je historička umění, kurátorka a dokumentaristka. Věnuje se feministické teorii dějin umění, architektuře a kritické prostorové praxi. Stála u založení 4AM Fóra pro architekturu a média, kde kurátorovala výstavy Compact City, Zabij svého Fuchse nebo Psychoanalýza jednoho prostoru a iniciovala vznik laboratoře zaměřené na pohyb ve vztahu k architektuře a veřejnému prostoru Move the City. Publikuje v českých a zahraničních periodikách. V současné době studuje film na Akademii výtvarných umění ve Vídni.