Artalk.cz

Ve střední a východní Evropě v posledních letech vznikla síť institucí, které pořádají umělecké bienální přehlídky, v mezičase fungují jako podpůrné struktury pro politickou a sociální situací těžce zkoušenou místní uměleckou scénu. Patří sem, kromě bienále v Kyjevě, budapešťského Off Biennale a pražského Ve věci umění (tranzit), také Biennale Warszawa,

Na konci dubna byla ve Veletržním paláci zahájena výstava fotografky Markéty Othové nazvaná Již brzy. Autorka vystavuje v Národní galerii podruhé, a to s odstupem více než dvaceti let. Expozice umístěná do pátého patra je rozdělena na dvě části – na ochozu najdeme aktuální instalaci vytvořenou přímo pro daný prostor ve spolupráci

Kam se ztrácí vzpomínky, je možné je recyklovat, nebo musíme počkat, až se na skládce rozloží úplně? Po zbytcích naší civilizace se ohlíží ve své aktuální výstavě Ruta Putramentaite a Alžběta Cibulková si v recenzi všímá, že rozklad může být i dobrou zprávou. Nestravitelné zbytky civilizace Nejasné, zpočátku poněkud znepokojivé

V pražském Rudolfinu je aktuálně k vidění zatím největší sólo přehlídka tvorby vizuálního umělce Jiřího Příhody. V neorenesanční budově je nám v druhém podlaží, kde sídlí galerie, nabídnuta moderovaná procházka vinoucí se kolem atria sedmi sály. Jednosměrná výstavní trasa s důkladně promyšlenými vazbami mezi jednotlivými místnostmi tematizuje ústřední zastřešující motiv,

Současný mediální prostor se vyznačuje prolínáním fyzického a digitálního světa i určující rolí globálních sítí. Jakou pozici ale v tomto prostoru dnes zastává médium fotografie? Jaké podoby může nabývat v době, která se označuje jako „postmediální“? Právě to jsou otázky, na které se zaměřuje nová výstava v pražském Domě fotografie

V Galerii města Blanska vystavují společně Zbyněk Baladrán, Josef Dabernig a Tomáš Svoboda. Ve své prolínající se instalaci reagují na region Blanenska. Kromě místa se ale také všichni tři „vztahují k projekci, přesněji řečeno k fyzickému i mentálnímu prostoru pro projekci (obrazů), a současně odkazují k paměti,“ jak píše v

Umenie v nás otvára nečakané možnosti videnia obyčajných vecí. Výstava Wolfganga Tillmansa ukazuje, ako naše sociálne podmienky a skúsenosti ovplyvňujú vzťahy medzi nami a svetom, ktorý obývame a zároveň tvoríme, píše vo svojej recenzii Miroslava Urbanová. Fotografický mixtape  V nemčine existujú rôzne pomenovania pre zvuk. Das Geräusch, der Klang, der

Nejistota, nebinarita a queerness nejsou jen pojmy, které současné umění stále častěji vtahuje do veřejného prostoru, ale také užitečné koncepty, které pomáhají ustanovit nové epistémé. František Fekete píše o nutné proměně a překážkách, které je třeba zdolat, jak je popisuje v nové knize Can the Monster Speak? Paul B. Preciado.* 

Aktuální výstava Anny Hulačové v její domovské galerii Hunt Kastner představuje asi nejsilnější polohu autorky. Ačkoliv lépe působí její díla ve větším prostoru, ani zde nechybí hra s měřítkem, antropomorfizace a téma ekologické (ne)udržitelnosti, s nimiž Hulačová pracuje již dlouho a zdařile, píše v recenzi Anežka Bartlová. Ptej se pšenic, vzpomenou si Figurativní

Napjatě sledujeme stoupající počty případů opičích neštovic, teploty v Indii i na Antarktidě, hledáme data o tom, jak by asi dopadly prezidentské volby, kdyby se konaly v květnu: měření je základní vztah ke globalizovanému světu kolem nás. O vztahu instrumentální racionality a technologií zobrazování píše Martin Vrba v recenzi výstavy