Artalk.cz

Série textů Rado Ištoka zkoumají, jakým způsobem bylo české prostředí zapojeno do kolonizace mimoevropského prostředí a jak se kulturní a obchodní výměna mezi koloniemi a evropskými metropolemi promítala do českého umění a designu 19. a 20. století. Třetí kapitolu zaměřil Ištok na ústřední osobnost moderního československého malířství Toyen, jejíž obrazy

V komentáři se umělkyně Martina Smutná zabývá analýzou uměleckých škol z hlediska genderových nerovností a zároveň popisuje normalizované nevhodné chování, které může vést k mnohým traumatům studentů i studentek. V textu se opírá o poznatky ze svého doktorského výzkumu, v rámci něhož zkoumá jazyk hodnocení diplomových prací převážně malířských ateliérů z let

O Toyen se ví, že o sobě mluvil/a v mužském rodě a nosil/a mužské šaty, přesto ale dějiny umění tento fakt ignorují a velmi často používají v textech o něm/ní ženský rod. Také aktuální výstava Toyen: Snící rebelka ve Valdštejnské jízdárně, která souborně představuje celoživotní dílo Toyen, tento aspekt jeho/jejího

Jaká kulturní témata budeme řešit po říjnových volbách? Zákon o veřejnoprávních institucích? Prosazení „statusu umělce“ po vzoru jiných evropských zemí? Budování regionálních kulturních a kreativních center, modernizaci muzeí, galerií a knihoven a nebo větší podporu tvůrčích a studijních stipendií? Jedno, nebo dokonce jedno a půl procenta státního rozpočtu na kulturu?

V dalším textu ze série zkoumající svět umění „po pandemii“ jsme poprosili performerku a redaktorku slovenské redakce Artalk.sk Maju Štefančíkovou, aby formulovala odpověď na otázku, jak se změní performance po více než roce, kdy nebylo možné se fyzicky potkávat, zkoušet, hledat a společně tvořit. Po pandémii: Performatívne telo Pohybová akcia, ktorá sa odohráva

Na webu berlínského KW Institutu pro současné umění je stále možné zhlédnout nové video umělce Renza Martense, nazvané Bílá krychle (White Cube, 2020), v němž autor sleduje provázanost světa současného umění s globálním obchodem produkujícím vykořisťující pracovní podmínky. O videu sepsal pro Artalk text Vít Havránek, na nějž v dnešním příspěvku

V přemýšlení o tom, jak bude vypadat svět umění „po pandemii“, je též důležitou otázkou, co si muzea a galerie umění mohou vzít ze zkušenosti víc než roku fungování v digitálním prostředí. Měly by výstavní instituce přemýšlet nad zachováním aktivity v online prostoru? O komentář jsme poprosili Zuzanu Kobliškovou, dokumentátorku digitálního archivu ve Slovenské národní galerii.

Na začátku dubna zemřel americký teoretik médií a kritik Gene Youngblood (30. 5. 1942 – 6. 4. 2021), který se významně zasadil o uznání videa jako umělecké formy a propagování demokratizace médií. Ohlédnutí za jeho dílem sepsala Lenka Dolanová. Umělec jako metanávrhář. Gene Youngblood a jeho dílo „Gene Youngblood se

Komplex Istropolis vznikal v rokoch 1956 – 1981 a je súčasťou Trnavského Mýta, ktoré je jednou z najrušnejších križovatiek a dopravných uzlov v Bratislave. Okrem iného je tiež jednou z modernistických ikon Bratislavy, ktorej autormi sú Ferdinand Konček, Iľja Skoček a Ľubomír Titl. Otázka asanácie tohto priestoru sa v poslednej dobe často skloňuje

Projekt Otevřené sbírky, který mapuje stav digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví v České republice, byl zveřejněn přesně před rokem. Letos se k němu publicista Lukáš Pilka a teoretička designu Tereza Škvárová vrátili a přinášejí aktualizovanou zprávu (nejen) o počtu zdigitalizovaných děl. V dnešním příspěvku se Lukáš Pilka ohlíží za projektem a