Klára Peloušková: Narozena 1991, absolvovala dějiny umění a teorii interaktivních médií na Filozofické fakultě MU v Brně a ve studiu pokračuje na Katedře teorie a dějin umění VŠUP v Praze. V letech 2013–2014 byla koordinátorkou rezidenčního programu studios das weisse haus při organizaci pro současné umění das weisse haus ve Vídni. Působí jako kritička a kurátorka, od ledna 2016 je šéfredaktorkou Artalk.cz. Je laureátkou Ceny Věry Jirousové pro mladé kritiky výtvarného umění do 28 let. Anna Remešová: Narozena 1990, je členkou redakce Artalku, koordinuje projekt UMA Audioguide, společně s Alžbětou Bačíkovou vede galerii etc. a je studentkou v Ateliéru bez vedoucího. Věnuje se především institucionálním podmínkám umělecké scény a současnému umění v regionu východní Evropy.

Anežka Bartlová (*1988) vystudovala Dějiny umění na FF UK a Teorii a dějiny umění na UMPRUM. Je editorkou knihy Manuál monumentu (UMPRUM, 2016), spolupracovala na vydání knihy Nespavost autora Václava Janoščíka (UMPRUM, 2018). Podílela se na běhu INI Gallery a Ceny Věry Jirousové (2014–2016). V letech 2016 až 2019 byla interní redaktorkou časopisu art+antiques, od roku 2018 je součástí redakce časopis Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny, od 9/2019 je jeho šéfredaktorkou. Zajímá se o kritiku umění, paměť, ekologii, feminismus a jejich přesahy ve veřejném prostoru. V roce 2014 získala Cenu Věry Jirousové pro mladé kritiky umění. Publikuje v časopisech art+antiques, Flash Art CZ/SK, čtrnáctideníku A2, na webové platformě Artalk.cz a Alarm.cz. Anežka Bartlová je členkou Spolku Skutek, solidární platformy pro komunikaci uvnitř i vně umělecké scény, pro kterou připravila brožuru Sociální postavení umělce/umělkyně, kurátora/kurátorky a kritika/kritičky (2018). Anna Remešová (*1990), je šéfredaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a byla členkou Ateliéru bez vedoucího. V minulosti koordinovala projekt UMA Audioguide a společně s Alžbětou Bačíkovou vedla etc. galerii, kde se zabývala výzkumem dokumentárních strategií v současném uměleckém videu. Věnuje se především institucionálním podmínkám umělecké scény a současnému umění s přesahy k feministickým a ekologickým tématům.

Marta Filipová (*1978) vystudovala anglistiku a dějiny umění na Masarykově univerzitě, kde dnes působí na výzkumném projektu, podpořeném z fondů ERC, který se zaměřuje na meziválečnou vizuální kulturu ve střední Evropě. Získala doktorát z dějin umění na University of Glasgow (2009) a několik let učila dějiny umění a design ve Velké Británii. Je členkou správní rady britské Design History Society. Ve svých publikacích se zaměřuje na otázky ideologického kontextu moderního umění střední Evropy a na výstavnictví. Matthew Rampley (*1966) vystudoval germanistiku a dějiny umění na univerzitách v Oxfordu a v St. Andrews ve Velké Británii. Je mimořádným profesorem na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Zde vede evropský vyzkumný projekt Continuity / Rupture: Art and Architecture in Central Europe 1918-1939 (https://craace.com). Je autorem knih Liberalism, Nationalism and Design Reform in the Habsburg Empire (2020) a The Museum Age in Austria-Hungary (2021).

Narozena 1989, absolvovala bakalářské studium v oboru Dějiny umění na Ostravské univerzitě, v současnosti studuje Kurátorská studia na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Působila jako PR a produkční v ostravském multižánrovém centru Cooltour, v kurátorském tandemu s Martinou Johnovou rok vedla Malou galerii v Ústí nad Labem s konceptem Proč přemýšlet o budoucnosti?

Narozen 1984, je tvůrce dokumentárních filmů a publicista. Od roku 2011 je editorem ukrajinského vydání na serveru Political Critique a v roce 2008 spoluzakládal VCRC (Visual Culture Research Center) v Kyjevě a podílí se také na přípravách Kyjevského bienále (2015 a 2017). Ve svých videích často sleduje politické souvislosti současné situace na Ukrajině. Texty mu vyšly na e-flux journal, Political Critique, Regarding Spectatorship, Raznoglasiya a v dalších publikacích.

Narozen 1940, byl v roce 1967 zakládajícím členem Klubu konkretistů, po sovětské okupaci emigroval do Nizozemí. V mezinárodním kontextu je řazen mezi reprezentanty tzv. fundamentální malby. Jeho obrazy jsou zastoupeny mimo jiné ve sbírkách MoMA, Centre Pompidou nebo Stedelijk Museum Amsterdam. Od roku 2010 žije v Praze.

Sean Raspet (*1981) je umělec žijící a pracující v Los Angeles. Spoluzaložil potravinářskou společnost nonfood orientující se na potraviny na bázi řas. Mezi jeho nedávné výstavy patří Structure v Uměleckém institutu Hunter College v New Yorku (2018), Receptor-Binding Variations v Bridget Donahue v New Yorku (2018), jeho díla byla mimo jiné vystavena v Museum of Contemporary Art v Chicagu, Museum of Contemporary Art v Detroitu, Kitchen v New Yorku nebo na 9. ročníku Berlínského bienále. Raspet se dlouhodobě věnuje umělecké tvorbě akcentující chuť a vůni a v poslední době jeho práce zahrnuje především témata stravování a metabolismu člověka.

Narodený 1982, je redaktor magazínu experimentálnej a nekonvenčnej tvorby Kloaka. Venuje sa literárnej kritike a tvorbe básní. V roku 2011 mu vyšla debutová zbierka poézie Program dekomunikácie (Vlna/Drewo a srd).

Narozena 1990, je šéfredaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a byla členkou Ateliéru bez vedoucího. V minulosti koordinovala projekt UMA Audioguide a společně s Alžbětou Bačíkovou vedla etc. galerii, kde se zabývala výzkumem dokumentárních strategií v současném uměleckém videu. Věnuje se především institucionálním podmínkám umělecké scény a současnému umění s přesahy k feministickým a ekologickým tématům.

Zuzana Révészová (*1989) vyštudovala sociológiu, umenovedné štúdiá a právo na Masarykovej univerzite v Brne. Momentálne je doktorandkou na katedre regionálnych vied a manažmentu Ekonomickej fakulty Technickej univerzity v Košiciach. Zaoberá sa kultúrnou politikou, výskumom kultúry a rozvojom miest v Creative Industry Košice a v združení Spolka. Dohodobo spolupracuje s tranzitom v Bratislave a VUNU Gallery v Košiciach.

Zabývá se teorií města a současné architektury. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Je zaměstnán jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, poslední roky zde zastává i roli prorektora pro vědu a výzkum. Jako výzkumný pracovník působí od roku 2005 též v Centru pro teoretická studia, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. V současné době se věnuje dvěma badatelským projektům studujícím jednak vývoj sídelního systému v období antropocénu, jednak oboustranné vztahy mezi tuzemskou politikou a architekturou po roce 1989.

Narozena 1978, vystudovala dějiny umění na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na stavebně-historický průzkum a archivní výzkum pro oblast restaurování. V současné době působí jako pedagožka na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice a vede projekt NAKI Restaurování mozaik tzv. české mozaikářské školy ze skla a kamene.

Narozena 1987, historička umění a architektury. Zaměřuje se především na vztahy mezi politikou na jedné straně a uměním, architekturou a designem na straně druhé ve druhé polovině 20. století. V současnosti je spoluřešitelkou grantu NAKI II „Architektura a česká politika v 19. – 21. století“ na UMPRUM v Praze a podílí se na vytváření nové koncepce Mezinárodního symposia keramiky Bechyně. Působí jako jedna z kurátorek non stop galerie Mimochodem v podchodu ve stanici metra B Karlovo náměstí.

Narozena 1985, absolventka doktorského studia dějin umění na Karlově univerzitě v Praze. Věnuje se současnému umění, zejména vývojovým tendencím malby od druhé poloviny 20. století do současnosti. Jejím dalším zájmovým okruhem je modernismus a zkoumání jeho proměn na pozadí historických milníků, v této souvislosti připravuje monografii malíře Vincence Beneše.

Narozena 1944, vystudovala dějiny umění na FFUK. 22 let pracovala jako kurátorka v Galerii hlavního města Prahy, 3 roky jako odborná náměstkyně ředitele a hlavní kurátorka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie. Věnuje se umění 20. až 40. let, výsledky svých průzkumů zveřejňuje především formou výstav a k nim vydaných publikací (z nejrozsáhlejších např. 1988 Linie, barva, tvar; 1994 Mezery v historii; 2011 Konec avantgardy?), participuje na zahraničních projektech (např. Wille zur Form, Vídeň; Europa, Europa, Bonn), jistou sumou jejího uvažování o zkoumaném období, mimo jiné dlouhodobého zájmu o vztahy mezi volným a užitým uměním, je kniha A(bs)trakce, Čechy mezi centry modernity 1918–1950 (2015). Je nositelkou cen UHS a F. X. Šaldy.

Ivana Rumanová študovala kultúrnu antropológiu na FF UK v Prahe a odbor kultúrne projekty vo verejnom priestore na parížskej Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne. Pôsobila ako kurátorka v Novej synagóge Žilina (2016 – 2019) a ako projektová manažérka v tranzit.sk (od 2019). Je členkou redakčnej rady časopisov Kapitál (vizuálna sekcia, kurátorstvo vizuálu) a 3/4, ktoré sa zameriavajú na kritickú reflexiu umenia a technológií a ich spoločenské a politické presahy. Prispieva tiež do periodík Artalk.cz, Flash Art, A2, kød. Medzi jej nedávne projekty patrí výstavný projekt Nikdy sme neboli bližšie v tranzit.sk (november 2020, spolu s Dušanom Barokom), spoluorganizovanie intersdisciplinárneho projektu Seminár urbánnej imaginácie (2020 – 2021, spolu s Eliškou Mazalanovou a Petrom Szalayom), ktorý skúma právo na mesto v čase klimatickej krízy. Ďalej spolupracovala na výskumnom projekte Martina Piačka Liquid Dogmas (2020) a tiež na dramaturgii fyzického predstavenia Sapiens Territory choreografa Yuriho Korca (2020). V súčasnosti externe spolupracuje s Galériou mesta Bratislavy, pre ktorú kurátorsky zastrešuje program vo verejnom priestore zameraný na reflexiu gentrifikácie a nedostupnosti bývania, pripravuje rezidenčný program v Novej Cvernovke s témou platforiem solidarity a radikálnej starostlivosti a organizuje sériu podujatí Kapitalks.

Narozená 1993, doktorandka na katedre grafického designu FaVU v Brne, štúdium realizovala na FaVU v Brne, UMPRUM v Prahe a Central Saint Martins v Londýne. Oblasti záujmu: emancipačný potenciál technológii, post-pracovná spoločnosť, emancipačný potenciál voľného času, životný štýl, spochybňovanie nekonečnosti prítomného času, spolupráca umelca s odborníkmi z rozličných odborov na tvorbe širokospektrálnej vízie budúcnosti a pri kolektívnom dialógu o nej.

Narozen 1989, studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliérech klasické grafiky pod vedením Margity Titlové-Ylovsky a Svätopluka Mikyty. Následně absolvoval ateliér Environmentu Barbory Klímové. Během studií se zabýval tématem deníků ve smyslu osobních archivů. V současnosti ho zajímá formální stránka pohyblivého obrazu.

Anna Remešová (*1990) je šéfredaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM, v minulosti koordinovala projekt UMA Audioguide a společně s Alžbětou Bačíkovou vedla etc. galerii, kde se zabývala výzkumem dokumentárních strategií v současném uměleckém videu. Věnuje se především institucionálním podmínkám umělecké scény a současnému umění s přesahy k feministickým a ekologickým tématům v regionu východní Evropy. Tereza Rudolf (*1991) absolvovala magisterské studium Katedry dějin a teorie umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, bakalářský titul získala na katedře Dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Absolvovala studijní pobyt v belgické Liège a pracovní stáž v německé galerii D21 v Lipsku. Podílí se na vedení platformy UMA Audioguide a na vzniku audioprůvodců pro nezávislé galerie. Jako kurátorka provozovala prostor NIKA - malá galerie VŠUP. Spolupracuje na přípravě a realizaci Fotograf Festivalu.