Marie Lukáčová: Narozena na přelomu let 1991 a 1992, v roce 2015 dostudovala bakalářský program v ateliéru Malířství 1 na brněnské FaVU VUT. V současné době navštěvuje Ateliér bez vedoucího a magisterský program na pražské UMPRUM v ateliéru Supermédií. Momentálně pracuje na svých i cizích videoprojektech, obdivuje kočky a je členkou aktivistické skupiny SocSol. Dominik Forman: Narozen 1989, výtvarný umělec a pedagog. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, obory český jazyk, literatura a výtvarná výchova (bakalářské studium), výtvarná výchova pro ZŠ, SŠ, ZUŠ (magisterské studium). Je rovněž absolventem FaVU VUT v Brně, Ateliér malby 1 u vedoucího Vasila Artamonova (2015). Ve své tvorbě se věnuje malbě. Od roku 2013 je členem skupiny P.O.L.E. a od roku 2014 šéfredaktorem časopisu Solidarita.

Palo Fabuš (*1983) se dlouhodobě zajímá o vztah digitální techniky a lidského údělu. Studoval informatiku a mediální teorii v Brně a sociologii v Praze. V letech 2014–2015 absolvoval stáž na Ruhr Universität v Bochumi, kde studoval současnou německou filosofii médií. V minulosti přednášel pravidelně na FSS MU v Brně a k jednotlivým přednáškám byl pozván na VUT FIT, FaVU, FF MU, AVU, UMPRUM a jinde. V současnosti působí jako odborný asistent v Centru audiovizuálních studií na FAMU v Praze a jako associate lecturer na Prague College. Od roku 2011 byl šéfredaktorem časopisu Umělec. Dále publikoval v Literárních novinách, Flash Artu, A2, Furtherfield, Obiegu, Vlně a Mediálních studiích.

Narozen 1952, studoval fotografii a teorii vizuální komunikace na FAMU (1972-1977) a společenské vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1992-1998). 1980-1990 založil a vedl Galerii F v Banské Bystrici, roku 1990 založil Muzeum umění a designu v Benešově u Prahy s laboratořemi praktické vizuální komunikace a ergonomie, které vede dodnes. Pedagogicky působil na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity a od roku 2002 na pražské UMPRUM. Zabývá se obecnou teorií a psychologií praktické vizuální komunikace a ergonomií architektury i designu. V minulosti se také věnoval taxonomií umění.

František Fekete (*1993) je kulturní pracovník a umělec. V současnosti působí v tranzit.cz a podílí se na organizaci Bienále Ve věci umění. V roce 2020 absolvoval magisterské studium v Centru audiovizuálních studií na FAMU v Praze. Absolvoval také stáž na Aalto University v Helsinkách. Od roku 2015 je jedním z kurátorů artist-run galerie 35m2. Kromě toho spolupracoval jako kurátor s dalšími uměleckými institucemi, například s Akademií výtvarných umění v Praze (2019-2020), s GAMU v Praze (2019), s Domem umění města Brna (2017) a dalšími. Jeho umělecká tvorba vychází často z autoportrétu a zabývá se tématem fluidní identity. Zahrnuje filmy, fotografie, koláže a instalace.

Narodený 1974 v Spišskej Novej Vsi, spoločne s Ondrejom Hercom napísal Dejiny slovenskej literárnej fantastiky do roku 2000. Text neskôr prepracoval a rozšíril do podoby publikácie Dejiny slovenskej literárnej fantastiky. Autor poloautobiografického románu Šťastie za dverami, osternových psychodramatických poviedok Tisíc toliarov za Olgu Stadnicku a dvoch rozprávkových kníh. Preložil knihu poviedok Viktora Pelevina, knihu rozprávok Eduarda Uspenského a niekoľko poviedok autorov poľskej fantastiky. Údajne ho, podľa vzoru Buster Quijote, napísali knihy. V každom prípade, čo o ňom nenájdete na nete, je pravda.

Je architektka, ktorá ukončila svoje magisterské štúdium na UMPRUM v roku 2017. Jej diplomový projekt Redefinícia Pražského hradu bol ocenený ČKA a Hlávkovou nadací. V súčasnosti je doktorandkou na UMPRUM u Romana Brychty. Jej dizertačná práca sa volá Architektúra demokracie 21.storočia, kde hľadá vzťah medzi architektúrou a politikou na príkladoch reprezentatívnych budov a ich významu v urbanizme mesta. Hlavným iniciátorom jej práce je kríza demokracie 21. storočia a vývoj Českej republiky po páde komunizmu v kontexte Európy.

Narodená 1968 v Bratislave, vyštudovala VŠVU (1996) a Filmovú a televíznu fakultu VŠMU (2006) v Bratislave. Interne pôsobí na Katedre audiovizuálnych štúdií FTF VŠMU, prednáša Dejiny svetového filmu, Experimentálny film, Rodové štúdiá a film, venuje sa orálnej histórii. Externe prednáša aj na Katedre intermédií VŠVU. Dramaturgicky a lektorsky pripravuje pásma krátkych filmov pre filmotéku bratislavského kina Lumière, Filmový seminár 4 živly, Febiofest, Art Film Fest a Festival krátkych filmov Brněnská šestnáctka. Je spoluautorkou rozhlasového cyklu Kino-Ucho (2012–2014), edukatívnych projektov Filmová výchova pre pedagógov a študentov stredných škôl (2016), Obrazy (proti) extrémizmu (2018). Slovenský filmový ústav v roku 2013 vydal jej knihu Eros, sexus, gender v slovenskom filme.

Narozen 1969, od roku 2010 ředitel GAVU Cheb, 1996-2009 působil v Galerii Klatovy / Klenová, 2000 - 2009 jako ředitel. Studoval dějiny umění na FF UK v Praze, zabývá se moderním a současným uměním. Od 2014 působí jako místopředseda Uměleckohistorické společnosti.

Narozena 1987, vizuální umělkyně a kurátorka. Absolvovala na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT. Je zakladatelkou Galerie Klubovna a v současné době pracuje v Domě umění města Brna, kde vede galerii G99.

Narozen 1979, je odborný asistent Ústavu hudební vědy FF MU. Mezi jeho specializace patří soudobá hudba a média, multimédia a elektroakustická hudba. Jeho disertace „Le Corbusier, E. Varèse, I. Xenakis: Poème électronique (1958)“ získala 1. místo v soutěži o nejlepší magisterskou a doktorskou interdisciplinární práci (UP Olomouc, 2011) a její knižní podoba byla nominována na Cenu F. X. Šaldy za r. 2012. Je spoluautorem řady monografií (např. Sound exchange: experimentelle Musikkulturen in Mitteleuropa, 2012; Zvukem do hlavy, 2012; Umění a nová média, 2011, Mosty a propasti mezi vědou a uměním, Tomáš Halama 2010 nebo Electronic Music Today, 2014.). Je bývalým členem komise pro klasickou hudbu MK ČR, spolupracovníkem ČRo 3, odborných časopisů a novin. V letech 2004-11 byl redaktorem Opus musicum, momentálně je redaktorem časopisu Musicologica Brunensia.

Ivan Foletti je historik umění specializující se na studium historiografie umění Byzance a na studium umění Milána, Říma a Konstantinopole v období pozdní antiky a raného středověku. Vedle toho se zajímá o využití sociálních a antropologických přístupů ve výzkumu dopadu období migrací na vývoj umění v oblasti Středomoří. Svůj magisterský a doktorský titul získal v oboru dějiny umění na Université de Lausanne ve Švýcarsku, habilitován byl v témže oboru na Masarykově univerzitě. Působí na Masarykově univerzitě, kde vyučuje kurzy středověkého umění (Byzanc, Západ a Islám). Je vedoucím Centra raně středověkých studií a Knihovny Hanse Beltinga, a rovněž vedoucím redaktorem časopisu Convivium (Brno, Lausanne, Praha 2014–).

Narozen 1993, absolvoval magisterská studia na katedře filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a stipendijní pobyt na Universität Hamburg. Působí v České televizi a je redaktorem odborného časopisu Iluminace. Jako teoretik a kurátor se zaměřuje na vystavování animace a pohyblivého obrazu. Zabývá se rovněž kulturou bývalé Německé demokratické republiky a její pozicí po znovusjednocení Německa, k tomuto tématu realizoval v roce 2017 výzkumnou cestu v rámci projektu Galerie Rudolfinum Curatorial Research Trip, v roce 2022 vydal jako editor pod záštitou téže instituce publikaci Umění z NDR. Dědictví na obtíž?. Je držitelem Ceny Věry Jirousové v kategorii mladých kritiků umění za rok 2019.

Narozen 1989, výtvarný umělec a pedagog. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, obory český jazyk, literatura a výtvarná výchova (bakalářské studium), výtvarná výchova pro ZŠ, SŠ, ZUŠ (magisterské studium). Je rovněž absolventem FaVU VUT v Brně, Ateliér malby 1 u vedoucího Vasila Artamonova (2015). Ve své tvorbě se věnuje malbě. Od roku 2013 je členem skupiny P.O.L.E. a od roku 2014 šéfredaktorem časopisu Solidarita.

Adam Franc je doktorandem na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU a externím vyučujícím na oboru Teorie interaktivních médií na Filozofické fakultě MU v Brně. Zabývá se především současnou digitální kulturou, uměním nových médií a využitím digitálních technologií ve výuce výtvarné výchovy.

Jan Freiberg (* 1976) se narodil ve Strakonicích. Studoval v Ateliéru fotografie Pavla Baňky na UJEP v Ústí nad Labem a obor Teorie a dějiny designu a nových médií na pražské UMPRUM. Působil jako kurátor a fotograf v Galerii Klatovy / Klenová (2002–2010). Po odchodu odborných pracovníků galerie založil v roce 2010 v bývalé smuteční síni u Volyně Galerii Na shledanou. Od roku 2019 vede Galerii Františka Drtikola v Příbrami.

Narozena 1979, působí jako kurátorka a teoretička současného umění. V letech 2009–2013 řídila obecně prospěšnou společnost Lidé výtvarnému umění – výtvarné umění lidem spravující Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem. V roce 2013 spoluzakládala ústeckou outdoorovou galerii Deska, jejíž program též profilovala. Od roku 2007 působí jako odborná asistentka na Katedře dějin a teorie umění Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.

Jsou architektky, absolventky Fakulty architektury ČVUT v Praze. Obě získaly též zkušenosti při studijních pobytech na asijských univerzitách, konkrétně na Taiwanu (Chung-Hua University, Hsinchu) a v Japonsku (Hosei University, Tokyo). První z nich v současnosti působí v pražském ateliéru A.LT Architekti a věnuje se doktorandskému studiu na pražské UMPRUM pod vedením Ivana Kroupy. Druhá pracuje v Kanceláři veřejného prostoru na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, kde se zabývá tématem pražských sídlišť. Je spoluzakladatelkou experimentálního studia placemakers cz. Obě autorky od roku 2016 společně vedou výzkumný projekt s názvem Illegal Taipei.