Národy uvnitř národů a všechny ty konflikty mezi tím

Se začátkem války na Ukrajině se zintenzivnila diskuze volající po změnách i uvnitř Ruské federace. Jak lze v této perspektivě nahlížet na kultury a lokální boje menšinových etnik, jako jsou Baškirové, Uzbekové, Kazaši, Gruzíni, Tataři a další? „Co je vlastně Rusko? Kde končí a začíná?“ ptá se v recenzi na výstavu Өмә v Berlíně Anna Remešová.

Národy uvnitř národů a všechny ty konflikty mezi tím

Chodím z pokoje do pokoje. Ložnice, kuchyně, šatna, nakukuju pod polštář, do šuplíků pod dřezem. V rohu obrazovky mám uschovaný seznam věcí, které musím najít: nabíječku na mobil, powerbanku, láhev s vodou, náhradní spodní prádlo, antidepresiva na aspoň dva týdny. Ještě mi chybí dokument s informacemi od organizace OVD-Info, ruské lidskoprávní neziskovky, která poskytuje zatčeným právní pomoc. Všechno posbírám a v šatně ještě vyzvednu velký papír a barvu, rozhodnu se na něj nic nenapsat, ale jakmile vyjdu ze dveří ven, okamžitě mě zatýkají. GAME OVER.

V této jednoduché počítačové hře, v níž hledám věci nezbytné pro účast na veřejných protestech v Rusku, jsem se ocitla na výstavě Өмә německého Spolku pro výtvarné umění (nGbK) v Kunstraum Kreuzberg/Bethanien v Berlíně. Kdyby tu ale se mnou nebyla kamarádka, která nedávno emigrovala z Moskvy, asi bych se v různých náznacích ztrácela. Vysvětluje mi, že informační leták od OVD-Info je třeba mít stále při ruce, protože nikdy nevíte, kdy vás mohou na ulici zatknout, jsou tam důležité kontakty na právníky a další organizace, které vám mohou pomoci s pokutou.

Závěr počítačové hry od YumKai, Sanjin Jirgal a ᠰᠶᠦᠷᠧᠠᠯᠢᠶ᠎ᠠ

Kamarádka mi pomáhá i s pochopením dalších děl na výstavě, která odrážejí realitu současné mladé umělecké scény napříč celou Ruskou federací. Sama se s Ruskem neidentifikuje, a když mluví o svém původu, vypráví o Baškortostánu, autonomní republice ležící pod jižními svahy Uralu. Etnických Rusů je zde jen něco málo přes polovinu, zbytek obyvatel tvoří Tataři, Baškirové, Kazaši nebo Ukrajinci… Co je vlastně Rusko? Kde končí a začíná? Jak matoucí je řídit se podle vnějších hranic státu, když koukám na Google Maps. Proč zde chybí názvy jednotlivých autonomních republik?

Právě o rozrůznění pohledu na Ruskou federaci je výstava Өмә, kterou připravil anonymní kolektiv FATA, vzniklý v rámci rezidence v galerii nGbK (neue Gesellschaft für bildende Kunst) v Berlíně. Jednotlivá díla vznikla na zakázku od umělců a umělkyň ze všech různých etnických skupin, které jsou násilně a nedobrovolně sjednoceny do jednoho státu: díla reflektují zkušenost národa Komi, Baškirů, Uzbeků, Kazachů, Gruzínů, Tatarů, Kalmyků, Bělorusů, Čuvašů, Burjatů a dalších. Většina děl se sice vyjadřuje k národnostním a rasovým nerovnostem, které centralizovaná vláda pod Vladimirem Putinem upevňuje, a k otázce utlačování a diskriminace jednotlivých autonomních republik, setkávají se však pod jednou střechou a slovem өмә (v baškirštině odkazuje ke kolektivní a svépomocné praxi), aby nacházela společnou půdu pro kritiku a vzdor. Ale nejspíš i pro povzbuzení a posílení všech utlačovaných skupin, od původních obyvatel po ženy, trans- a nebílé osoby.

Velká část instalací má výrazně dokumentární charakter, první místnost jde dokonce hluboko do minulosti, k deportacím Kalmyků, Čečenů a Ingušů na Sibiř na nucené práce ve čtyřicátých letech minulého století. Tyto nucené a násilné přesuny vedly k mnoha milionům obětí na životech, dodnes však nejsou pojmenovány jako genocidy a jakákoliv pamětní místa jsou dokonce ruským státem systematicky zakazována. Tato první místnost také ukazuje rozmezí médií od videa přes zin až k vyšívaným kusům látky od Victorie Sarangové, která je jako jedna z mála na výstavě uvedena pod svým vlastním jménem. Většina vystavujících se z důvodu obav před represí rozhodla použít pseudonymy.

Velmi osobní je i krátké video Thyroxia z letošního roku od dvojice Ptuška a Keto Gorgadze, umělců gruzínského a běloruského původu. Ti se skrze stručné textové zprávy a digitální koláž vyrovnávají s dopadem černobylské katastrofy na zdraví obyvatel, a to i mnoho let po bezprostředním výbuchu. Oba umělci trpí komplikacemi způsobenými narušenou štítnou žlázou, což způsobila právě kontaminace vody, půdy a potravin, které obyvatelé bez varování konzumovali.

Ne všechna díla ale mají historický charakter, velká část se zaměřuje na otázku jazyka a prolínání jednotlivých kulturních a jazykových vlivů. Video tel açıluı z letošního roku od umělce a designéra vystavujícího pod pseudonymem „sn“ sleduje vývoj tatarštiny, jazyka, který dnes pomalu zaniká. Video míchá v jednoduché grafice různé způsoby psané tatarštiny – od arabských znaků užívaných od 10. století do dvacátých let 20. století k latince a následně k cyrilici, která určuje podobu tatarské abecedy od roku 1939. Právě jazyková bohatost jednotlivých regionů v Rusku vypovídá jak o mezikulturních výměnách, které jdou za hranice federace, tak i o významných centrech emancipačního vzdoru.

Výstava však upozorňuje na to, že se nejedná o pouhé mísení kultur, o hybridizaci nebo transkulturaci, ale spíše o kreolizaci, která je jako pojem přesnější pro popis situace, kdy dochází k prolínání vlivů na základě nerovných mocenských vztahů. Kreolizace je zároveň proces charakteristický pro koloniální nadvládu, kterou doprovází také zabírání půdy a zotročování, a zakládá mnohem složitější pohled na postavení jednotlivých národů sevřených spíše mezi impérii (Rusko, Osmanská říše, Čína…) než jen v rámci jednoho impéria.

A jak se takový protiimperialistický vzdor projevuje v jednotlivých autonomních republikách dnes? To dobře ukazuje skupina un|rest ve své investigativní instalaci Topography of Decay, v rámci níž sleduje vývoj omezování práv Tatarů, Baškirů a Čečenců od roku 1992 do současnosti. Velmi podrobná a informačně hutná časová osa vsazuje invazi na Ukrajinu do kontextu jiných válečných konfliktů rozpoutaných a vedených Ruskem (v Abcházii, Čečensku, Jižní Osetii…) a ukazuje je jako složitou síť vztahů a nařízení, která někdy nabírají podobu ozbrojeného konfliktu a jindy systematického administrativního útlaku. Ten vypadá v současnosti i třeba tak, že právě etnické menšiny v Rusku čelí brutálním dopadům nucené mobilizace a ve válce na Ukrajině jich umírá průměrně mnohem více než etnických Rusů. Jedno z videí v instalaci skupiny un|rest pak ukazuje protesty matek, partnerek a sester těchto vojáků, které se vlastními těly snaží zabránit odjezdu autobusů s nedobrovolně mobilizovanými.

Výstava v soustředěné formě podává velmi vyčerpávající, silný a nesmírně důležitý obraz o současném Rusku. Jsou zde díla, která se zaryjí do paměti – jako instalace Soft Series od baškirského umělce/umělkyně Gul Zeile s plstěnými bílými objekty připomínajícími roztrhané ženské tělo připravené k vědeckému zkoumání –, a díla, která spíše informují. V celku ale výstava ukazuje, že Rusko ani zdaleka není jednolitý stát, ale je spíše mocností, která svou homogennost jen mocensky performuje. Zároveň výstava velmi trefně komplikuje jednoduchý pohled na Rusko a jeho imperiální snahy, které kromě otevřených válečných konfliktů vedou také k trvalému útlaku menšinových etnik. Tyto malé národy sevřené mezi historická i současná impéria pak představují obraz, který se ve zvětšeném měřítku odehrává na globální úrovni mezi státy zoufale se snažícími udržet si moc.


Altan Khaluun Darkhan, appak, Ars Kerim, BaderNisa, Balapan, Gilyana Mandzhieva, Gul Altyn, Gul Zeile, Insaya, iskandaria kukchachak, Keto Gorgadze, klöna, Ksti Hu, Medina Bazarğali, Neseine Toholya, norma, Patimat Partu, Polina Osipova, Ptuška, Sanjin Jirgal, sn, Tegryash, Qalamqas, qodiriy, Victoria Sarangova, YumKai, ᠰᠶᠦᠷᠧᠠᠯᠢᠶ᠎ᠠ, MU collective, Never Odd or Even, un|rest group / Өмә / kurátorský kolektiv: FATA collective / nGbK – Kunstraum Kreuzberg/Bethanien / Berlín / Německo / 11. 3. — 29. 5. 2023

Foto: FATA collective

Anna Remešová | Je redaktorkou Artalk.cz. Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a byla členkou Ateliéru bez vedoucího. Aktuálně se jako doktorandka na AVU věnuje výzkumu Náprstkova muzea v Praze.