TZ: Milena Dopitová v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech

Milena Dopitová / A to druhé přání? / kurátor: Michal Lazorčík / Galerie U Bílého jednorožce / Klatovy /1. 4. 2023 – 4. 6. 2023

Milena Dopitová je významná česká konceptuální umělkyně, která přes výtvarná média, jako jsou film, fotografie, objekt, instalace nebo jejich kombinace, citlivě – přes osobní rovinu – přesahuje svá poselství do širších významů a souvislostí.

Název výstavy „A to druhé přání?“ mluví o možnosti další volby i v případě, že první přání nevychází nebo nevyšlo. Jde o jakési optimistické uvědomění si dalších možných cest, které zde pro nás jsou. Toto uvědomění však nemusí byt hned jasně definovatelné – není nám dáno zadarmo –, jako v životě se k němu spíše dopracujeme časem nabytými zkušenostmi. Strach z neznámého, nejistota, ale i lidské touhy, důvěra, hra, propojování, růst nových hodnot, které přinášejí bezpečí, to všechno může byt součástí, nástrojem uvědomění si našich dalších možností. Významů pro konkrétní díla ve výstavě může být z tohoto důvodu víc, prolínají se tak, jak se prolínají a proplétají jednotlivá média a „stavební materiály“ v konečných instalacích, které potom mohou tvořit jakýsi společný nástroj pro vyjádření určitých myšlenek.

V prvotních obsahových sděleních u jednotlivých děl se můžeme potkávat s jakýmsi upozorněním na prožívání lidské každodennosti, upozorněním na to, že jsme všichni obyčejní, ale v této své obyčejnosti zároveň tak neobyčejní. Prožíváme své vlastní příběhy, skutečné i imaginární, které jsou originály samy o sobě. Výsledky těchto procesů – jejich vliv – v osobních mikrosvětech se následně spirálovitě zvětšují do dalších významů, dotýkajících se v konečném důsledku aktuálních širších celospolečenských otázek, sociálních, kulturních, náboženských nebo politických. Jako by jemnost a citlivost soukromého prostoru neustále soupeřila s drsnou realitou světa. Není to ale válka, je to spíš hra ve sportovním smyslu slova, kde nikdy nenastane definitivní porážka, jen dočasné vítězství nebo prohra, ze kterých v konečném důsledku dochází k vzájemnému poučení a ovlivnění.

V jednotlivých dílech se potýkáme i s genderovými otázkami, někdy přesahujícími do možných feministických významů, vždy je to však děláno citlivě, pozorovatel konkrétního díla nečelí nátlaku, ale právě naopak dostává možnost vstoupit do osobního světa jak autorky, tak klidně – v přeneseném významu – i kohokoli z nás a možné pointy potom mohou jak tkvět v každodenních lidských snaženích, v jejích vědomých i nevědomých rituálech, tak i přesahovat do aktuálních celospolečenských témat.