Pákistánská architektka otevírá ekofeministický pohled na bydlení

Vlivná pákistánská architektka a aktivistka Yasmeen Lari ve svém projektu pro pákistánské ženy pomáhá řešit podmínky jejich práce a bydlení. Zároveň otevírá otázku udržitelné práce se zdroji a používání fosilních paliv, píše ve zprávě ze světa Petra Lexová.

Yasmeen Lari v Green Women’s Center, Khairpur. Foto: © Yasmeen Lari / Heritage Foundation of Pakistan

Yasmeen Lari (1941) byla první ženou v Pákistánu, která si v roce 1964 otevřela svou architektonickou kancelář. Vystudovala architekturu na School of Architecture, Oxford Brookers University v Anglii, odkud se se svým manželem historikem Suhail Zaheer Lari vrátila do rodné země. Zpočátku navrhovala pod vlivem doznívající mezinárodní moderny, ale záhy se inspirovala místní tradiční architekturou, začala se soustředit na sociální projekty a udržitelný způsob navrhování s minimální uhlíkovou stopou. V roce 2000 svou architektonickou praxi uzavřela a nadále zůstala aktivní ve veřejných diskusích. V rámci organizace Heritage Foundation of Pakistan spolu s UNESCO řeší otázku movitého dědictví a památek a jejich ochrany. Zároveň se dlouhodobě a aktivně zabývá otázkou lepších podmínek bydlení chudých a znevýhodněných obyvatel země a bezuhlíkové architektury.

Tyto otázky problematizuje i její dlouholetý projekt Chulah, který se věnuje chudým ženám ve venkovských oblastech a sleduje dopad jejich způsobu života na okolní prostředí. V centru projektu stojí tradiční kamna, která ženy využívají k vaření a péči o rodinu a při jejichž používání často dochází k popáleninám, požárům nebo ženám hrozí dýchací potíže. Projekt Yasmeen Lari se snaží tento tradiční přístup redefinovat. Se znalostní místních technologií vyvinula bezdýmová kamna z hlíny a vápna, která jsou uživatelsky bezpečná a ekologicky šetrná. Plošina z hliněných cihel kamna vyzvedává nad terén domu, chrání prostor před zaplavením a poskytuje hygieničtější a větranější pracoviště. Kamna spotřebují o 50 až 70 % méně obvyklého množství paliva a mohou fungovat i na čistě hořící zemědělský odpad, jako je hnůj nebo pilinové cihly. Zároveň snižují čas, který ženy musely v minulosti vynaložit na shánění dřeva z tak již ubývajících zásob na pákistánském venkově.

Projekt Chulah: stavba inovativních kamen svépomocí. Foto: © Yasmeen Lari / Heritage Foundation of Pakistan

Tato na první pohled nepatrná změna může výrazným způsobem změnit životní podmínky žen i pomoci v boji s odlesňováním místní krajiny. Projekt Chulah je součástí Barefoot Architecture (jednou z odnoží britské RIBA soustředící se na environmentální a sociální udržitelnost), který pomohl místním ženám získat know-how, jak svépomocí stavět kamna z místních přírodních materiálů. Do projektu se tak mohou zapojit i velmi chudé ženy bez příjmu. Lari se snažila využít místní způsob výroby, aby v projektu zvýhodnila negramotné ženy se znalostí tradičních postupů a posílila tak jejich postavení v rámci komunity.

Letos v květnu by měla vyjít kniha Yasmeen Lari: Architecture for the Future editovaná Angelikou Fitz, Elke Krasny a Marvi Mazhar, která otevírá pohled na architekturu právě skrze ekofeministickou perspektivu. Přibližuje architektonické myšlení a trajektorii praxe Yasmeen Lari od modernistických projektů k udržitelné architektuře. Kniha obsahuje výkresy a plány, které dosud nebyly publikovány, a dokresluje architektčin přínos k současné debatě o sociálně a environmentálně uvědomělé architektuře. Souběžně s knihou vznikla i stejnojmenná výstava v Architekturzentrum Wien, která je zde k vidění do poloviny srpna.