TZ: Anna Stepanova v Galerii Sibiř

Anna Stepanova / (Out)sider / kurátoři: Ester Hotová, Max Lysáček / Galerie Sibiř / Kulturní centrum Sibiř v brněnských Husovicích / Brno / 11.3. – 31. 3. 2023

Zachycení okamžiku, kdy se informace deformuje, rozpadá, její faktický význam je ztracen v RGB duze, protkané náhodnými znaky. Hodiny, měsíce práce jsou nevratně ty tam, zůstal nerozpletitelný chaos. Nad Vaší hlavou se roztéká transparentní podklad pokrytý vizuálním záznamem chyby, chyba je promítána skrze diaprojektor, útržky chyb visí na řetězech u stěny, v darkroomu je chybami posetá podlaha. Pejorativní charakter slova je třeba zanechat hned u vstupu, neboť neoddělitelnou součástí tohoto pojmu je role náhody, nepředvídatelnost a jedinečnost. Je to princip, který vyzývá k hlubšímu zamyšlení se a poskytuje nepřeberné množství možností, jak pokračovat. Autorčin přístup k fenoménu glitch artu je do značné míry exaktní, neboť jeho charakteristické znaky převádí do fyzické, hmatatelné podoby, a to velmi věrně. Glitch vstupuje do třetího rozměru díky pokřivené ploše, která ho nese. Opakovaná recyklace barevných kódů i samotných podkladů.

Promíchání analogových kořenů fotografie a její digitální současnosti se promítá na jednu ze stěn galerie skrze diapozitivy. Informace je komprimována ve formátu 24 x 36 mm, světelný kužel ji posléze propůjčí velkolepost a divák má před sebou obraz, který tvarem a barevným charakterem může evokovat pestrou škálu organických laboratorních vzorků. Nebo nostalgickou snovost, když jste v potemnělé školní učebně sledovali vybledlé obrazy, vycházející ze zpětného projektoru. Dalo by se říci, či shrnout, že právě snovost, abstrahování a zhmotnění artefaktů, které ve své původní podstatě hmotu netvoří, jsou jednou z dominantních linek popisujících povahu této výstavy.

Anna Stepanova, absolventka pražské UMPRUM, se fotografii na profesionální i umělecké úrovni věnuje dlouhodobě,  díky bohatým zkušenostem je schopna uchopit základní princip tohoto média, světlo, a ohýbat jej takovým způsobem, aby i s použitím omezeného množství prostředků vznikl působivý obraz. Vizuální jazyk její práce zřídka obsahuje konkrétní artefakty, jakoby autorka utnula formování tvaru těsně před koncem a vytvořila tak povědomé pocity, které si však každý divák dokončí sám pro sebe v rámci vlastní imaginace. Neustálá recyklace vlastní tvorby poskytuje nejen autenticitu, ale také vypovídá a celospolečenských proměnách, kdy výtvarné dílo přestává být nedotknutelným, konečným výsledkem, ale stává se neustále morfujícím objektem, který mapuje zrání a vyhraněnost umělce napříč časem. Glitch, ať už jako žánr, či nosné médium vystihující post charakter přítomnosti, kdy informace dlouhodobě ztrácí původní význam (který se možná nakonec dokonale rozpustil v záplavě dohadů a definicí) je ve hmotné imitaci autorkou podrobně popsán a uchopen, propisuje se v každém koutu galerie.