TZ: Tereza Holá a Věra Vtípilová v Galerii města Blanska

Nové výstavy v Galerii města Blanska

Tereza Holá / Žeň / Galerie města Blanska / 18. 3. - 30. 4. 2023

Žeň

Velkorysé výstavní prostory galerie autorka pozměnila mohutnými nadrozměrnými sochařskými objekty na tísnivě vyhlížející prostředí. Míra zemědělské produkce už už dosahuje strop. Nezavalí nás?

Balíky slámy, jakožto hmatatelné výsledky setí a úrodnosti půdy, jsou produkovány kombajny jako agrární sériové land artové sochy na polích. Pokládáme je za symboly pozdního léta a shledáváme v nich náměty romantických krajinářských fotografií.

Tyto často poeticky vyhlížející polní dokumenty střídajících se přírodních cyklů Tereza Holá přetavuje do role prostředků kritiky naši globální konzumní společnosti, která jaksi vytrvale odmítá převzít odpovědnost za stav planety i mezilidské vztahy.

Tereza vyniká nejen jako sochařka, ale i kreslířka s citem pro detail. Naléhavá potřeba tvořit s důrazem na titěrnost a pečlivost v kombinaci s fyzickou silou a pracovitostí protéká její osobností, ve které i my ženy nalézáme archetypální otisk matky neustále hledající svůj intimní prostor ve chvílích mezi funkcemi producentky, živitelky, opatrovatelky, milenky, zaměstnané ženy, … umělkyně, často narážející na důležitost plánování koloběhu povinností vyplývajících ze všech rolí. Environmentální žal se ve výstavě prokládá s potřebou vlastního duševního vyživení v omezeném čase.

Dlouhodobě zpracovávané téma vlastního mateřství tak Tereza posouvá do celospolečenského problému potřeby nakrmení lidstva. Ve vrstvených, místy až technicky kombinovaných kresbách na hovězí kůži rozvíjí otázku řízené produkce kravského mléka, jakožto strategického produktu na potravinovém trhu. Upozorňuje na nenasytnost člověka stojící za bezohledným narušováním přirozeného koloběhu zrození a vývoje druhů.

Výstava nepřichází s návodem na řešení lidské přemíry všeho. Je spíše zvednutým prstem a pečlivě provedeným uměleckým výzkumem v podobě artefaktů.

Věra Vtípilová / Jdeme dopředu, někdy doleva či doprava, často úplně opačným směrem / Galerie města Blanska / 18. 3. - 30. 4. 2023

Jdeme dopředu, někdy doleva či doprava, často úplně opačným směrem

Věra Vtípilová jako umělkyně matka tematizuje potřebu umělecké výpovědi  v nepředvídatelných podmínkách nastavených rodinným životem na okraji Brna a zejména pak dvěma malými dětmi. Prostřednictvím tvorby se smiřuje s pomalým tempem vlastních potomků a frustraci z přemíry protékajícího času přetavuje na drobné koncepty jeho využití v rámci možností. Věnuje pozornost věcem zdánlivě nedůležitým a je schopna na nich vystavět působivé autentické dílo.

Umělecká práce autorky je postavena spíše na interakci než na výsledných artefaktech. Výstavní prostor chápe jako místo sdílení a participace. Zkratkovitě zabydlela prostor Pracovny a vyzývá k návštěvě, poslechu deníkových záznamů a chvíli soustředěné ruční práce - vyšívací kanava s autorským potiskem uzavírá symbolicky kolečko uměleckého projevu ženy v domácnosti.

Její hmotné výstupy fungují jako záznamy o cestě, důkazní materiál o životě. Opakované trasy, dlouhé přesuny na krátkou vzdálenost umožňují detailní studie omezené nabídky pohledů, neplánované intervence všudypřítomných dětí do kreseb či maleb dřív, než se stihneš otočit a nezbývá než oslavit spontánnost projevu a učení nápodobou.

Hele, předzahrádka - společensky významný meziprostor komunikace interiéru s exteriérem, osob domácích s těmi kolemjdoucími. Věra je zachycuje s důrazem na detail kompozice rostlinných a fasádních prvků. Přes ploty mírně voyerským způsobem hledá vizuální podněty, sbírá okenní příběhy - obklady, záclony, květináče, co asi dnes dávají ve vaší televizi?

Instalace expanduje i do vstupního prostoru galerie, kde je k vidění audiovizuální záznam sbírky podob jedné nicotné události, která se však v určitém měřítku stává extra vytržením v programu dne. Počkej si na svůj vlak.

Věra Vtípilová (*1984, Brno)

Vystudovala Střední školu uměleckých řemesel v Brně a v roce  2011 úspěšně zakončila studium na  FaVU v Brně, obor kresba. K umělecké tvorbě se vrátila až s příchodem dětí. , kdy život začal být velmi reálný a existenci umění začala vnímat znovu a jinak.

Témata, která rámují její tvorbu, jsou založena na zkoumání přirozených procesů v životě člověka; na to, co se děje, když v našich životech chybí. Jak důležitý je pro současného člověka rituál, žití v přítomném okamžiku a sdílený veřejný prostor.