Rok 2023 se ponese ve znamení feministického umění i architektury z Afriky

Výstavy velkých mistrů, výročí Pabla Picassa i dlouho očekávané přehlídky Mariny Abramović a feministického umění ve Velké Británii. To je jen část výstavních projektů, které nás v roce 2023 čekají!

Výřez z díla Helen Chadwick In the Kitchen (Stove), 1977, které bude součástí výstavy Women in Revolt! v Tate Britain.

Dlouho očekávaná a medializovaná výstava Jana Vermeera van Delft v Rijsksmuseum v Amsterdamu začne 10. února. Dosud nejrozsáhlejší přehlídka nizozemského malíře představí více jak dvě třetiny jeho známých děl z poloviny padesátých let sedmnáctého století až do roku 1675. Jak uvedl kurátor Gregor Weber pro The Art Newspaper, přehlídka bude klást důraz na „hru introvertních a extrovertních zobrazení“ postav na jeho plátnech. Právě osamělé postavy jako Mlékařka (1658–1660) nebo Dívky s perlou (1665) se pro Vermeerovo dílo staly emblematickými.

Tate Britain v dubnu uvede díla autorů britského romantismu v rozsáhlé přehlídce The Rossettis. Ze svých bohatých sbírek tohoto období se zaměří na dílo Danta Gabriela Rossettiho a okruh pre-rafaelitů. Jedná se o první rozsáhlou Rossettiho přehlídku, která představí více než sto maleb. Skutečným přínosem výstavy by však měla být i ucelená prezentace díla Rossetiho manželky Elizabeth Siddal, která začala malovat v padesátých letech devatenáctého století a pod záštitou kritika Johna Ruskina soustavně pracovala až do své smrti v roce 1862.

Na podzim pak Tate Britain chystá rozsáhlou a dlouho očekávanou výstavu Woman in Revolt! Art, Activism and the Women’s Movement in the UK 1970/90, která se pokusí o dosud nejrozsáhlejší přehled feministického umění v Británii a zahrne díla od více než stovky umělkyň. Výstava by měla sledovat politicky angažované kolektivy, které od sedmdesátých let utvářely ženské hnutí, a představit díla žen, které často pracovaly mimo výstavní instituce a byly vynechány z hlavních narativů uměleckého kánonu.

Vídeňská Albertina známá svými bohatými sbírkami kresby na podzim chystá rozsáhlou výstavu Michelangela s názvem Michelangelo and the Consequences, která má zmapovat dopad díla slavného italského umělce na umění 16. a 17. století. Vedle Michelangela tak bude možné zhlédnout i díla Raffaela, Petra Paula Rubense, Albrechta Dürrera nebo Hanse Baldunga Griena.

Letošní rok se rovněž nese v duchu velkých uměleckých výročí. Jedním z nich je i padesát let od smrti španělského umělce Pabla Picassa. Španělská a francouzská vláda tak společně podpořily řadu výstavních projektů, které by se měly konat po celý rok. Pod hlavičkou Picasso 1973–2023 je ohlášených zhruba padesát výstav. Například Museo Picasso v Malaze na jaře představí výstavu Picasso: Matter and Body, která se na podzim přesune do galerie Guggenheim v Bilbau.

Současné umění, válka a zase Benátky

Letošní architektonické bienále v Benátkách nazvané The Laboratory of the Future staví poprvé ve své čtyřiceti dvouleté historii do centra pozornosti africký kontinent. Kurátorkou je skotská architektka původem z Ghany Lesley Lokko, která Afriku vnímá jako „laboratoř inovací“ v otázkách klimatu a spravedlivé práci s přírodními zdroji. Úkolem bienále bude podle organizátorů uvažování o africkém kontinentu jako o aktérovi budoucnosti – „jediném místě, kde se otázky rovnosti, rasy, naděje a strachu sbíhají a spojují“.

Lesley Lokko, kurátorka letošního bienále architektury v Benátkách. Foto: Jacopo Salvi, La Biennale di Venezia

KW Institute for Contemporary Art v Berlíně v únoru představí v Evropě dosud stále málo známé dílo americko-čínského malíře Martina Wong na výstavě Melicious Mischief. Wong, který od šedesátých let tvořil v Kalifornii a později v New Yorku ve svých plátnech zachytil život americké queer komunity a sexuálních menšin i „sociální realitu gentrifikace“ amerických měst osmdesátých let.

Vídeňská Kunsthalle Wien ještě stále pod vedením kolektivu WHW až do března hostí výstavu chorvatské umělkyně a performerky Sanji Iveković Works of Heart (1974–2022), která ve svém díle problematizuje otázky ženské identity, roli médií a politiky. Iveković často čerpá z osobní historie, kterou konfrontuje s dějinami bývalé Jugoslávie i současného světa. V září pak galerie uvede výstavu dvojice Denise Ferreira da Silva & Arjuna Neuman, kteří ve svém díle obrací pozornost k životnímu prostředí jako „aréně“ lidské existence a politického dění. Na výstavě bude k vidění jejich nejnovější video s názvem Cloud Sand Fog Fur, které podle autorů „zkoumá alternativní zkušenost se světem, která se řídí jinými než osvícenskými postupy.“

V červnu bude zahájeno v pořadí dvanácté Liverpool Biennial s názvem uMoya: The Sacred Return of Lost Things. Přehlídka se letos vztáhne k „původním formám vědění a léčení“ a k samotné historii Liverpoolu a jeho duchovní síle spojené s krajinou a přírodním prostředím. Samotný název uMoya znamená v původním jazyce isiZulu „ducha, dech, vítr i klima“ a více než třicet mezinárodních umělců a uměleckých kolektivů bylo osloveno, aby s tímto narativem dále pracovalo.

V září by měla být otevřena i dvakrát odložená výstava Mariny Abramović v Royal Academy v Londýně. Retrospektiva renomované srbské performerky představí její ikonická díla znovu nastudovaná mladšími performery, stejně jako její aktuální práce připravené přímo pro výstavu.

Vídeňský MUMOK na konci září zahájí dvojici výstav Avant-Garde and Liberation a Never Again. Again and Again. War. První přehlídka představí díla autorů z jižní Asie, Afriky, Evropy a Ameriky a bude si všímat okolností, které vedou současné umělce k zájmu o mimoevropské avantgardy, jež se formovaly jako protipól západnímu modernismu, a problematizovat, jakým způsobem je jejich formální jazyk využíván k vyrovnání se s otázkami současného rasismu, náboženského fundamentalismu nebo neokolonialismu. Druhá z výstav reaguje na válečnou situaci na Ukrajině a představí díla ze sbírky instituce, která se kriticky zabývají „mechanismy společenské moci a jejími válečnými excesy.“