TZ: Otisky Fausta v každém dechu festivalu PAF

Otisky Fausta v každém dechu festivalu

Zkoumání Fausta jakožto fenomén prostupující současnost je u konce. Po třech letech zažila Olomouc živou verzi festivalu PAF Olomouc – 21. ročník Přehlídky filmové animace a současného umění. Čtyři dny a dvacet dva jedinečných míst. Přes 500 návštěvníků a umělců mělo možnost zkoumat faustovský mýtus jakožto hybnou sílu, která ani po desetiletích neztratila aktuálnost.

První doteky festivalového programu nabídlo spuštění výstavy české soutěže zabývající se pohyblivým obrazem Jiné vize CZ 2022 v Galerii XY. Připravil ji kurátor soutěžního výběru Šimon Kadlčák. Tříčlenná mezinárodní porota ve složení Laura Delago, Jurij Meden a Elaine M. L. Tam vybrala z deseti soutěžních snímků ten vítězný – je jím dílo Jednodušší, než si myslíte umělkyně Anny Kryvenko. Čestné uznání poroty si odneslo video Písky Mikrosvěta od kolektivu autorů a cenu diváků obdržela Barbora Ilič za snímek Platonic Breakup.

Součástí slavnostního zahájení byla premiéra filmu Revue Kroky Jiřího Havlíčka. V něm se stárnoucí Jiří Lábus propadá do bezčasí televizního vakua. Mezi další autorské počiny, které se na festivalu představily, patřila i předpremiéra filmu Víta Pancíře NIC VÍC – ten oživil motivy lásky a snění z Halasova stejnojmenného literárního díla, nebo premiéra Anděla na dně inspirovaného Orwellovým románem od Televize Estráda, jež navíc představila sociální loutkové divadlo Chudáci a také intenzivní půldenní workshop.

Cyklus unikátních performativních projektů zahájila libanonská umělkyně Rana Hamadeh – ve vizuálně i sonicky silné performanci Can You Make a Pet of Him Like a Bird or Put Him on a Leash for Your Girls? nabídla kritický vhled do kontroverzního islámského svátku Ášurá. Závěr prvního večera patřil kultovní afrofuturistické doku sci-fi Last Angel of History Johna Akomfraha a Švankmajerovu poslednímu opusu Kunstkamera.

Ranní ptáčata se každé festivalové ráno mohla těšit na cyklus podcastových pohádek Romana Štětiny Kolíbky. Program zaměřený na ty nejmenší byl ostatně tím nejobsáhlejším dětským programem, který kdy festival PAF Olomouc nabídl – kreativní workshopy karetních her a leporela designérek Lucie Poláškové a Natálie Sodomkové, workshop vyprávění příběhů Romana Štětiny, herecký workshop Malí Chaplinové od Free Cinema, speciální čertovské projekce a site-specific cyklus faustovských AniPromítaček, které byly představeny na sedmi místech Olomouce.

Letošní ročník se také nesl ve znamení nově produkovaných projektů, které prostupovaly hned několik festivalových dní. Kapli Božího Těla naplnily sonické rezonance, operní zpěv i scénické proměny nového díla 33 plugged 002, které vytvořili Billy Bultheel a Alexander Iezzi spolu s Ivanem Chengem, Patrickem Belagou a Stevem Katonou.

Návaznost v sobě nesl i čtyřfázový projekt Messengers experimentální filmařky a umělkyně Rebeccy Salvadori – ta se dlouhodobě zabývá londýnskou klubovou rave scénou – díky svým znalostem a kontaktům sestavila rave „dream team“, se kterým v několika instancích vytvářela ucelené performance – diváci tak mohli spolu se Salvadori sledovat vznik uměleckého okamžiku v reálném čase. Všechno snažení vyústilo ve světelně a zvukově vytříbenou performanci Illusions of motion Maxwella Strelinga, Kenichi Iwasi a Charlieho Hopa.

Čerstvou složkou kontinuálního programu byl cyklus Profesionálové, kterého se zúčastnili mj. Miroslav Žák, Noemi Purkrábková, Matěj Strnad, Michaela Režová nebo Martin Blažíček, ze zahraničních hostů japonská filmová teoretička Keiko Sei, která ve své prezentaci představila nový antropologický trend ve východoasijském umění, který přehodnocuje a předefinovává vztah lidí a lesů.

Každý festivalový den své dveře otevřela Herní kancelář Bohdana Heblíka, Zdeňka Rychtery a Vojtěcha Vaňka – ať už formou poradců, iniciátorů přednášek i živého hraní či workshopů. Ve spolupráci s Ateliérem duchů nabídla Kancelář možnost zahrát si interaktivní hru Kompas Faust – ta vyslala hráče do útrob Konviktu, ve kterém se skrývaly portály, které bylo nutné odemknout; i průřez studentskou herní tvorbou, ať už digitální nebo deskovou, kterou mapuje nově vzniklá platforma Lektvar.

Co by byl PAF bez pohyblivého obrazu – každý den nabídl festival velké množství výrazných projekčních eventů. Ve faustovském duchu odstartovaly páteční projekce domácí Metamorfózy: Novomaterialistická poetika z našich luhů a hájů i angažovaný, zvukově i významově vrstevnatý artprojekt Standard_Deviation (I) Rany Hamadeh. Londýnská kurátorská platforma A—Z připravila čtyři faustovsky směřované bloky absorbující intermediální vizionářky (např. Maya Deren, Laurie Anderson) i současné tvůrce jako Mark Leckey, Larry Achiampong a David Blandy nebo Fuyuhiko Takata. První českou reprízu si odbyl experimentální animovaný film Zpěv much a exkluzivní středoevropskou premiéru také poetický snímek Amaru’s Tongue: Daughter z dílny sourozenců Chuquimamani-Condori a Joshuy Chuquimia Cramptona zkoumající tragický osud jihoamerického lidu Aymara. Oba sourozenci pak také společně odehráli hypnotický koncert v rytmu repetitivních perkusivních smyček a syrových kytarových riffů.

V linii pozdních nočních snímků zamotal hlavu divákům robustní autorský film Chrise Sullivana Městečko velkých duchů, hranici mezi realitou a fantazmagorií překračující psychologické anime smazal Perfect Blue Satoshiho Kona i psychedelický horor Změna stavu excentrického Brita Kena Russela.

Ryzí filmové performance představil berlínský lab Ojobocha ve svém rotačním carouselovém kinematografu External Shudders, Jan Kulka odpremiéroval novátorský projekt Paterny využívající 60mm film, na nějž pomocí speciální techniky vytiskl bezpočet tvarů, které se divákům při projekci fluidně měnily před očima. Multiscreenové projekční události připravil Martin Ježek. S Jaroslavem Tarnovskim představil kinematografickou situaci na 8, 16 i 35mm filmovou surovinu Chceme umírat, sólově uvedl derniéru autorské reinterpretace Demlova díla Náš očistec.

Diváci mohli v neděli zhlédnout i snímek Measuring the Level of Resistance Tary Najd Ahmadi – snímek spojující současné politické dění a světové události doprovodila autorka teheránského původu i diskuzí. Podstatu lidství a hyperkonektivity zkoumaly i snímky Everything But the World newyorského kolektivu DIS a Hyperlinks or it Didn’t Happen tvůrkyně Cécile B. Evans.

Finální tempo nedělního podvečera určila vycházející písničkářka AC i vítězka cen Vinyla 2021 Ursula Sereghy, obě v Kapli Božího Těla.

Zde naše bádání a pátrání po Faustovi, jakožto fenoménu odrážejícím se v dnešním světě, skončilo. Z ulice jsme zahlédli tlumené světlo svíčky, pečeť na dveřích ovšem zůstala neporušena.