TS: Václav Girsa vo Photoporte

Václav Girsa: Pes zastínil moje místo / kurátor: Jiří Ptáček / Photoport – Centrum vizuálneho umenia, Bratislava / 28. 10. - 8. 12. 2022

Václav Girsa: Pes zastínil moje místo

28. 10. - 8. 12. 2022

Photoport – Centrum vizuálněho uměnia, Bratislava

Jádrem výstavy Pes zastínil moje místo jsou obrazy, které Václav Girsa namaloval během příprav na letošní velkou samostatnou výstavou v Litomyšli. S vyhlídkou první sólové výstavy v Bratislavě jsme ale nemohli zůstat pouze u nich. S upřímnou chutí škodit Photoportu, jak jen to půjde, jsme se nadchli pro možnost přecpat ho natolik, že jednoho rána pukne a na město vyvrhne erupci zaschlých barev a cárů pláten. S láskyplným odkazem na starý dobrý zaprášený slovenský koncept bychom zas jednou učinili Bratislavu uměleckým dílem.

Text k výstavě ovšem vzniká dopředu a tak úspěch akce nemůžeme předjímat. Každopádně výstava pojme spoustu z obrazů, jež Girsovi vydobyly výjimečné postavení na české umělecké scéně současnosti. Obrazů prodchnutých vědomím pulzujícího a vibrujícího světa, z nějž obvykle vnímáme pouze tenké svršky, za kterými se rozprostírá říše halucinací, hlasů, duchů, duší, svatých a čertů, podsvětí, nadsvětí a mimosvětí. Obrazů koček, koz, psů, kůrovců, bobrů, včel, všech těchto tvorů, s nimiž se vzájemně provázíme, ale jejich vědomí a myšlenky jsou pro nás jen stěží nahlédnutelným tajemstvím. Maleb sopečných výbuchů, a nebo jejich lidských obdob - metalových koncertů. Při těch také šlehají ohně a chvěje se zem. Ale rovněž maleb jedovatých dešťů a vyschlých lesů, vykácených mýtin, případně geopoliticky nevýznamných událostí, které však pro Girsu znamenaly silný, pamětihodný zážitek, kterému dá výraz v obraze.

Jeho malba je rázná a břitká. Po Girsově částečném odchodu z Prahy do Orlických hor do ní stále více pronikají náměty z venkovského života a probíhající ekologické katastrofy. Místní zloději dřeva, ukřižovaný pavouk, rvačka koz s ovcemi, přízraky hvozdů, mimozemský sliz chystající se napadnout nic netušícího myslivce. Pod vrstvou malířské bezprostřednosti a fantasmagorického komiksu se stále zjevněji hromadí síly destrukce.

Indický bůh Šiva má bubínek, jehož mantrou Óm vibruje vesmír. Jindy Šiva ladně tančí a přitom ničí svět. Obrazy Václava Girsy jako by čerpaly ze stejných zdrojů. V současnosti se obáváme ekocidy i jaderného holokaustu. Všechno ale může dopadnout jinak. S radostným odkazem na starou dobrou zaprášenou slovenskou konceptuální ufologii si klidně představme, že zítra ráno na Dunaji přistane mimozemská loď a její hladoví pasažéři sežerou všechny Slováky. Na jednom z Girsových nových obrazů už takový konec hrozí nepozornému myslivci.

Václav Girsa (nar. 1969) pochází z Prahy. Na české výtvarné scéně se začal pohybovat na přelomu milénia. V letech 2001-2007 studoval v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla na AVU v Praze. Vedle dlouhé řady samostatných výstav vystavoval na Mezinárodním bienále současného umění v Národní galerii Praha (2005 a 2011) a na Prague Biennale (2003 a 2013), na kolektivních výstavách Hrubý domácí produkt v Galerii hlavního města Prahy (2007), Pavěda v Galerii NTK v Praze (2011), Kometa v pražské Futuře (2014), případně na pětici výstav brněnské Wannieck Gallery: Česká malba 1985–2005 (2005), CZ – SK (2007), Crisscros (2008), Česká malba nultých let 21. století (2011) a Kostlivec v rajské omáčce (2013).

V 80. letech Girsa působil v několika alternativních hudebních tělesech. Jedním z nich byla Střešovická kramle,po dlouhé odmlce roku 2011 obnovená v novém obsazení. Vedle pravidelného koncertního vystupování, vydání první dlouhohrající desky (2017) a nahrání materiálu na druhou /2022) se její členové, vesměs výtvarní umělci, sešli i na společné výstavě Pijeme herbicidy a kouříme smog v Galerii Kabinet Chaos ve Stříteži a Galerii CoCO v Dobrši (2019).