Artalk.cz

Mezinárodní symposium Objevování Jiného poznání v MeetFactory

Objevování Jiného poznání: symposium / Meetfactory / 10. – 11. 9. 2022

Mezinárodní, mezioborové a experimentální sympozium organizované galerijní dramaturgií MeetFactory je součástí dlouhodobého výstavního projektu Jiné poznání. Ten se věnuje těm druhům poznání, jež jsou založené na emocích, bezprostředním prožitku, víře či imaginaci, a zpravidla se vymykají obecně uznávaným normám nebo pojmenování, klasifikaci či průkaznosti. Vyvádějí nás tak za hranice evropské racionality.

Smyslem projektu Jiné poznání přitom není logiku či vědu diskvalifikovat, ale spíše poukazovat na širší rámec našeho bytí ve světě. Tradice Západního myšlení je spojená mj. s mocenskými strukturami postavenými na útlaku (kolonialismus, patriarchát) či extraktivismu (namířenému vůči přírodě i lidem), což přispívá k sociálním, ekonomickým a ekologickým problémům současnosti. Zabývat se alternativami vůči těmto systémům proto považujeme za jeden z úkolů umění a kultury.

Dvoudenní sympozium nazvané Objevování Jiného poznání se uskuteční během závěrečného víkendu výstavy Ať zaslechnu tvé stopy a propojí širokou škálu témat (viz rámcový harmonogram níže), kterým jsme se již věnovali v rámci jednotlivých výstav od roku 2020. Do programu symposia zapojujeme jak umělkyně a umělce, tak odbornice a odborníky z řady dalších disciplín. Jednotlivé tematické bloky budou obsahovat jak informativní a teoretické přednášky a prezentace, tak příspěvky cílící na různé smysly a umožňující aktivní participaci publika. Cílem sympozia je poznávat a získávat zkušenosti různými způsoby – při zapojení vlastního těla či emocí. Míra aktivní účasti je ale samozřejmě vždy zcela individuální.


Praktické informace:
Akce bude probíhat v češtině a angličtině se zajištěním simultánního překladu. Vstup na akci je zdarma a je možný i na jednotlivé tematické bloky. Doporučujeme však registraci předem. V průběhu konání akce bude zajištěno drobné občerstvení, v rámci sobotního programu bude k dispozici vegetariánský oběd formou bufetu za symbolický poplatek.

Realizační tým:
​Účinkující: Margrét M. Norðdahl, Aaron McPeake, Eva Koťátková & Hana Polanská, Felix Kiessling, Jaroslav Pavlíček, Vladimír Turner, Charlotte Jarvis, Jana King Kochánková, Lada Hubatová-Vacková, Marie Tučková, Luiza Prado de O. Martins, Nadim Samman ad.

Koncepce symposia: Tereza Jindrová a Eva B. Riebová
Produkce symposia: Alena Brošková
Vizuální identita: Richard Wilde

Sympozium je podpořeno grantem Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP.
Akce probíhá v rámci Prague Art Week.

Harmonogram:

Sobota 10. 9., 10:00 – 17:00
10:00-10:30
Zahájení sympozia a představení projektu Jiné poznání s kurátorkami Terezou Jindrovou a Evou B. Riebovou

1. blok: Umělkyně a umělci se speciálními potřebami a schopnostmi na poli současného umění

10:30-10:45
Jóhanna Ásgeirsdótir: Festival Art Without Borders v Reykjavíku
10:45-11:30
Margrét M. Norðdahl: Od Homo Sapiens k Human Sapiens. Zvolit si inkluzi – jako umělec*kyně, jako pedagog*žka, jako člověk.

11:30-11:45
pauza

11:45-12:15
Eva Koťátková & Hana Polanská: Znovuobjevování základní tělesné zkušenosti skrze práci s imaginací
12:15-13:00
Aaron McPeake: Umělci se zvláštními potřebami a zvláštními schopnostmi v oblasti současného umění

13:00-14:00
pauza na oběd

2. blok: Umění a dobrodružství

14:00-14:45
Jaroslav Pavlíček v dialogu s Davidem Böhmem: Jak se žije v Antarktidě
15:00-15:45
Nadim Samman: Umění a konec světa
16:00 – 17:00
Vladimír Turner: Přidání chybějícího místa

Neděle 11. 9., 13:00 – 18:00 

1. blok: Tělesnost a reprodukce

13:00-14:00
Charlotte Jarvis: In Posse: „ženské“ sperma a další projevy rezistence
14:00-14:30
Jana King Kochánková: Síla středu

2. blok: Ruční práce a pospolitost

14:45-15:30
Lada Hubatová-Vacková: Staronové řemeslo v současném designu. Obroda a aktualizace tradičních postupů v (post)digitální době
15:30-16:15
Marie Tučková a členky sboru Lada: Spriadajme myšlienky do tej nitky dlhej

3. blok: Moudrost z přírody 

16:30-17:15
Tereza Rumlerová: Las plantas maestras (rostliny učitelky) a jejich užití v rámci tradiční amazonské medicíny
17:15-18:00
Felix Kiessling
18:00–18:00
Luiza Prado de O. Martins: Kázání o rostlinách

SOBOTA 10. 9.

1. UMĚLKYNĚ A UMĚLCI SE SPECIÁLNÍMI POTŘEBAMI A SCHOPNOSTMI NA POLI SOUČASNÉHO UMĚNÍ:

Jóhanna Ásgeirsdótir: Festival Art Without Borders v Reykjavíku

Margrét M. Norðdahl: Od Homo Sapiens k Human Sapiens. Zvolit si inkluzi – jako umělec*kyně, jako pedagog*žka, jako člověk. 

Být člověkem je osobní a společná zkušenost. Rozhodnutí změnit náš pohled směrem k inkluzivnímu myšlení a inkluzivní společnosti je nutností. Margrét se podělí o své zkušenosti a metody neurodiverzní umělkyně a pedagožky pracující s různorodými umělci a studenty.

(IS) Margrét M. Norðdahl (*1978) je umělkyně, která má magisterský titul v oboru výtvarná výchova. Její diplomová práce byla založena na výsledcích kvalitativního výzkumu a zkoumala možnosti lidí s mentálním znevýhodněním využívat příležitosti v oblasti umění.
Margrét pracuje v oblasti umění od roku 2001. Je zakladatelkou LISTVINNSLAN (e. The Art Factory), zcela nového inkluzivního uměleckého místa na Islandu. Působí jako učitelka ve Fjölmennt, středisku pro celoživotní vzdělávání dospělých pro osoby se znevýhodněním, a jako lektorka na Islandské univerzitě umění. Margrét je předsedkyní správní rady reykjavíckého uměleckého festivalu a členkou správní rady festivalu Umění bez hranic. Dříve byla manažerkou uměleckého festivalu List án Landamæra / Umění bez hranic, vedoucí oddělení výtvarného umění pro osoby se znevýhodněním na Škole výtvarných umění v Reykjavíku a členkou správní rady Safnasafnið – Islandského muzea lidového a „outsiderského” umění ve Svalbarðsströnd. Kurátorsky připravila řadu výstav děl marginalizovaných umělců a již dříve přednášela o inkluzi ve světě umění na různých platformách o umění, vzdělávání a znevýhodnění na Islandu i v zahraničí. Za svou práci na poli inkluze v umění získala ocenění ÖBÍ – Islandské aliance zdravotně znevýhodněných, společně s organizací Umění bez hranic získala v Reykjavíku cenu za lidská práva a další ocenění za svou angažovanost v této oblasti.

Eva Koťátková & Hana Polanská: Znovuobjevování základní tělesné zkušenosti skrze práci s imaginací

Díky propriocepci vnímáme polohu našeho těla a jeho vzdálenost od jiných těl nebo objektů, exterocepce nám pomáhá vnímat svět smysly. Dnešní systémy společnosti však nadhodnocují a preferují používání pouze nejmladších částí mozku odpovědných za analytické zpracování informací a jazyk a potlačují schopnosti starších částí mozku, které sdílíme se zvířaty. Tím se snižuje potenciál vědomě vnímat svět skrze vlastní tělesnost. Zkusíme tedy pomocí našich těl pozorovat a objevovat nehierarchické, nehodnotící, nepřikazující, inkluzivní, respektující, otevřené možnosti sdílení zkušenosti prostřednictvím dynamických vztahů s ostatními těly a objekty v prostoru.

(CZ) Eva Koťátková (*1982) je výtvarná umělkyně, aktivně působící v českém i v mezinárodním kontextu. Je absolventkou magisterského studia na AVU a doktorského studia na VŠUP v Praze. V roce 2007 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Je spoluzakladatelkou platformy Institut úzkosti, která vytváří prostor pro spolupráci mezi umělci, teoretiky a aktivisty. Ve své práci zkoumá formy moci, manipulace, diskriminace a kontroly, uplatňované skrze instituce na ty, kteří se z různých důvodů vymykají normě (resp. tomu, co je za ni považováno). Skrze různá média pak hledá jiné modely fungování, komunikace a sdílení, které by jednotlivcům i skupinám umožnily svobodnější, rovnocennější a empatičtější způsoby fungování. Pracuje s marginalizovanými příběhy a emocemi, ke spolupráci často zve děti. Vystavovala například na Istanbul bienále (2019), Metropolitním muzeu v New Yorku (2018), 21er Haus – Museum for Contemporary Art ve Vídni (2017), Sonsbeek (2016), New Museum Triennial v New Yorku (2015), Schinkel pavillon v Berlíně (2014) nebo na Benátském bienále (2013).

(CZ) Hana Polanská vystudovala taneční konzervatoř v Praze, dějiny umění na Katolické teologické fakultě v Praze, choreografii na HAMU a působila v Národním divadle Praha jako členka souboru a později sólistka. Od roku 2010 působí jako nezávislý tanečník, performer, choreograf, pedagog a výzkumný pracovník. Momentálně studuje postgraduální studium na FTVS katedra fyziologie, kde se zabývá vlivem pohybu na mozek a je součástí mezinárodního projektu DanceWellTeachers, který přináší uměleckou praxi mezi lidi nemocné Parkinsonovou chorobou. Má za sebou tříletý kurz analýzy pohybu a somatických technik u Reny Milgrom. Jako umělkyně se zaměřuje na spolupráci s českými i zahraničními vizuálními umělci, jako výzkumnice se věnuje psychometrii seniorů. Vytvořila několik autorských představení a filmů. Interakce umění a tance zkoumá i v teoretické rovině, kde zkoumá především politické možnosti choreografické praxe na poli současného tance. Učí na Katedře nonverbálního divadla HAMU a na ZUŠ. Věnuje se vědecké publikační činnosti.

Aaron McPeake: Umělci se zvláštními potřebami a zvláštními schopnostmi v oblasti současného umění

V této části sympozia Aaron McPeake nastíní svou vlastní uměleckou praxi v kontextu skutečnosti, že přibližně před dvaceti lety ztratil většinu zraku a od té doby se jeho cesta ubírá novým směrem. Na základě svého doktorandského výzkumu, který zkoumal, jak oslepnutí ovlivnilo životy a práci umělců, se přednáška bude zabývat zvláštními okolnostmi nebo omezeními, v nichž musí být práce dokončena, a druhy výsledků, které z toho vyplývají.

(IE) Aaron McPeake (*1965) je irský sochař, který pracuje s mnoha médii od odlévání bronzu po film, fotografii a zvuk. V roce 2002 musel Aaron McPeake kvůli ztrátě většiny zraku opustit kariéru scénického osvětlovače. Vrátil se k uměleckému vzdělávání a praxi a získal diplom v oboru umění, designu a životního prostředí na Central Saint Martins (2005). Ve své tvorbě klade důraz na možnost mnoha typů čtení a proces tvorby uměleckých děl vnímá podobně jako psaní poezie, kdy je vizuální představivost nedílnou součástí jejich tvorby i recepce. Přestože je registrovaný jako nevidomý, důraz na hmat a zvuk v jeho díle nemá sloužit jako náhrada nebo kompenzace zrakového vjemu. Jde mu spíše o umocnění zážitku těch, kdo se s ním setkávají, jeho dílo poskytuje neotřelé možnosti haptického zkoumání. V roce 2011 získal se svými bronzovými zvony cenu Cass Sculpture Prize: Some Cuts Resonate a v roce 2013 McPeake získal zákazku Camden Arts Centre v Londýně.

2. UMĚNÍ A DOBRODRUŽSTVÍ:

Jaroslav Pavlíček v dialogu s Davidem Böhmem: Jak se žije v Antarktidě

Jaroslav Pavlíček spolu s Davidem Böhmem popovídají o tom, čím se obyčejný život na antarktické stanici liší od života v civilizaci a co se pobytem na ekologické stanici snažili polárníci dokázat.

(CZ) Jaroslav Pavlíček (*1943) se zaměřuje na přežití v drsných podmínkách, když spadne letadlo, ztroskotá loď či se ztratíte v horách. Současný člověk je zvyklý, že si v mobilu najde vše, co potřebuje. Ale co když mobil nefunguje…

Nadim Samman: Umění a konec světa

Prezentace se bude zabývat kurátorským pohledem Nadima Sammana na tvorbu výstav a site-specific praxi a představí přehled projektů a témat odkazujících na Antarktické bienále, Treasure of Lima: A Buried Exhibition (Poklad Limy: Pohřbená výstava) a další spřízněné projekty.

(DE) Nadim Samman studoval filozofii na University College London a poté získal doktorát na Courtauld Institute of Art. V letech 2012-2019 byl spoluředitelem berlínské organizace Import Projects e.V. a současně kurátorem Thyssen-Bornemisza Art Contemporary ve Vídni (2013-2015). V roce 2012 byl kurátorem 4. marrákešského bienále (s Carsonem Chanem) a v roce 2015 5. moskevského bienále mladého umění. Spoluzakládal a byl spolukurátorem 1. antarktického bienále (2017) a antarktického pavilonu (Benátky, 2015-). V roce 2014 byl časopisem Foreign Policy zařazen mezi „100 předních globálních myslitelů“. Hojně publikuje, v roce 2019 získal první cenu Mezinárodní ceny za uměleckou kritiku (IAAC). V současné době působí jako kurátor v KW Institute for Contemporary Art v Berlíně.

Vladimír Turner: Přidání chybějícího místa

Micro-expedice do přilehlých houštin, hromad stavebního materiálu a městské kaše poblíž MeetFactory. S naší dočasnou družinou se vydáme do okolí a založíme efemérní monument místu, které díky masivnímu developmentu Smíchov city, již brzo nebude existovat. Místní developeři uploadují do Google Maps fotografie jejich ještě neexistujících luxusních apartmánů. My tuto platformu také využijeme pro účel, ke kterému nebyla zamýšlena pro dokumentaci naší intervence.

(CZ) Vladimír Turner (*1986) již mnoho let na různých místech světa vytrvale připomíná problematické, a mnohdy silně varovné, momenty antropocénní civilizace. Zakletý mechanismus spotřeba-produkce, lživost marketingových strategií, těžba neobnovitelných zdrojů, brutální devastace krajiny, masový turismus, mylná představa o možnosti spoutat organismus velkoměsta do struktury řádu, gentrifikace, bezdomovectví, nehumánní metody politických systémů. Jen vlastně znovu a znovu připomíná téma podstaty čistého lidství, osobní i společenské odpovědnosti vůči krajině, přírodě, udržitelný způsob života založený na lokální soběstačnosti. Na témata poukazuje věcně jednoduchými akty. O to intenzivněji probouzí vědomí nutnosti individuální angažovanosti. I když mají jeho konceptuální práce aktivistický charakter, často zacházející se subverzí paradoxu, nelze v nich přehlédnout výrazovou sílu čisté výtvarnosti.

NEDĚLE 11. 9.

1. TĚLESNOST A REPRODUKCE:

Charlotte Jarvis: In Posse: „ženské“ sperma a další projevy rezistence 

V historii bylo sperma uctíváno jako magická substance – totem s doslovnou i symbolickou silou. Projekt In Posse si klade za cíl přepsat tento kulturní narativ; využít umění a vědu k narušení patriarchátu tím, že vyrobí sperma z „ženských“ buněk. Umělkyně a výzkumnice Charlotte Jarvis bude o projektu diskutovat a předestře některá další nedávná dobrodružství v oblasti reprodukční budoucnosti.

(UK) Charlotte Jarvis (*1984) pracuje na pomezí umění a vědy. Charlotte ve své praxi často využívá živé buňky a DNA: vypěstovala si vlastní nádor, nahrála hudbu na DNA a viděla, jak její srdce bije mimo její tělo. Charlotte vystavovala svá díla na řadě mezinárodních samostatných výstav a na více než stovce skupinových výstav. V současné době Charlotte přednáší na Royal College of Art.

Jana King Kochánková: Síla středu 

Jak vytřást vztek, agresi a stres ze své pánve?
Jak lehce změnit sedací návyky v našem životě? Jak pečovat o svou pánev? Jak se cítit dobře a spokojeně ve svém těle? Jak zahrnout jednoduché pohyby do naší uspěchané každodennosti?
Ochutnáme a naučíme se tzv. instantní cviky vhodné do dnešní uspěchané doby. Cviky, které jsou vhodné na uvolnění stresu z našeho těla, konkrétně na uvolnění pánevní oblasti, která je středem našeho těla. Vhodné pro ženy i pro muže.

(CZ) MgA. Jana King Kochánková studovala na PdF UK obor biologie a výtvarnou výchovu. Následně vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze se stáží na Cooper Union v New Yorku. V roce 2007 založila svou oděvní značku KOKO fashion. Absolvovala Školu pánevního dna, studia jógy a vědomé práce s energií. Je lektorkou jógy, Metody 3×3 a Tajemství pánevního dna I., II. Vystavovala v New Yorku, Praze, Brně, Berlíne, Zurichu a Litomyšli. Na svých cestách životem se setkala se šamany a učiteli z různých kultur. Jejich učení praktikuje ve své “obyčejné” každodennosti. A toto vše pak jemně a laskavě s hravostí a radostí předává ve svých kurzech kreativity pro děti a dospělé, seminářích pro ženy či na lekcích jógy a osobních konzultacích.

2. RUČNÍ PRÁCE A POSPOLITOST

Lada Hubatová-Vacková: Staronové řemeslo v současném designu. Obroda a aktualizace tradičních postupů v (post)digitální době

Řada současných designérů se – u nás i v mezinárodním kontextu – odvrací od akcelerované sériové produkce a zaměřuje se na aktualizovaný revival tradičních řemeslných postupů. Obrozené řemeslo 21. století (neo-craft) je často výsledkem pomalé rukodělné práce v ruskinovském duchu 19. století, ale zároveň je často provázáno s aktuálními metodami v oblasti digitálních médií, nových kompozitních materiálů, ekofarmaření, socioekonomické kolaborace, ad. Příspěvek poukáže na teoretické zázemí a užívané pojmy a představí konkrétní příklady „staronového řemesla“ dnes.

(CZ) Lada Hubatová-Vacková (*1969) je historička umění a kurátorka výstav zaměřených na umění a design 19. – 21. století, pedagogicky působí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je autorkou nebo spoluautorkou řady publikací, textů a výstavních projektů (výběrově např. Husákovo 3+1. Bytová kultura 70. let, 2007; Tiché revoluce uvnitř ornamentu. Studie z dějin dekorativního umění, 1880–1930, 2011; Věci a slova. Umělecký průmysl, užité umění a design v české teorii a kritice 1870–1970, 2014; Václav Cigler. Design, 2015; Tam a zpátky. Současný design, architektura a urbanismus, 2015; Budování státu. Reprezentace Československa v umění, architektuře a designu, 2016; První republika, 2018; Divadlo ulice. Reklama a aranžérství výkladních skříní v kontextu modernismu, 1918–1938; 2021). Za publikaci Tiché revoluce uvnitř ornamentu věnovanou experimentální povaze dekorativního umění mezi lety 1880 a 1930 byla nominována na cenu F. X. Šaldy, za stejnojmennou výstavu získala zvláštní Cenu Gloria Musealis a uznání Umělec má cenu udělované mladými tvůrci zástupcům starší generace. Stálá expozice První republika 1918–1938 realizovaná pro Národní galerii v Praze, na níž autorsky spolupracovala s Annou Pravdovou a Hanou Rousovou, získala Cenu Českého výboru ICOM Gloria Musealis.

Marie Tučková a členky sboru Lada: Spriadajme myšlienky do tej nitky dlhej

Jednoduchý workshop vyšívání pro každého – v koncepci umělkyně Marie Tučkové. Během workshopu bude mezi účastnice a účastníky rozprostřeno plátno symbolizující tekutou řeku, na níž budeme společně vyšívat jednoduché obrazce a vzkazy. Tuto rukodělnou aktivitu doprovodí zpěvačky sboru lada zpěvem ženských pracovních folklorních písní, které tradičně doprovázely zpracování vlny, lnu či konopí.

Ženský pěvecký sbor Lada se zformoval roku 2015 ze skupiny kamarádek, které spojuje radost ze společného zpěvu a setkávání se. Vybíráme si písně dívčího a ženského charakteru – milostné, svatební, trávnice, balady aj. a snažíme se je interpretovat podle nositelek lidové kultury, především těch dříve narozených. Náš repertoár vychází především z lidového hudebního bohatství lokalit moravsko-slovenského pomezí a středního Slovenska. V rámci sympozia vystoupí Anežka Heinzlová, Klára Fleková, Eva Vašků a Marta Ebenová.

(CZ) Marie Tučková (*1994) známá také pod pseudonymem Ursula Uwe získala bakalářský titul na UMPRUM v Praze (ateliér fotografie Aleksandry Vajd a Martina Kohouta). V magisterském studiu pokračovala na Dutch Art Institute Art Praxis. Absolvovala stáž na Bezalel Academy v Jeruzalémě. Její práce tematicky souvisí s novými technologiemi a sociálními sítěmi a táže se, jak tyto proměňují lidské vnímání, komunikaci a jazyk. Práce MarieTučkové je převážně autobiografická, ve svých projektech se nicméně často vyjadřuje prostřednictvím alter ega, díky čemuž dokáže objektivizovat zkoumané situace nebo hledat jiné způsoby citlivosti, rozvíjení empatie a přejmenování pocitů. Tyto sféry propojuje pomocí textu, který se často transformuje na texty písní, voiceover k videu, zvukový příběh nebo scénář pro performance. Svou tvorbu Tučková představila v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice, ale také v zahraničí. V letech 2016–2018 byla součástí kolektivu Ateliér bez vedoucího.

3. MOUDROST Z PŘÍRODY:

Felix Kiessling: TBA 

Tereza Rumlerová: Las plantas maestras (rostliny učitelky) a jejich užití v rámci tradiční amazonské medicíny

Rostliny učitelky se v rámci tradiční amazonské medicíny těší velké úctě. Pracuje se s nimi například v rámci rostlinné diety. V této přednášce budou představeny, v kontextu procesu diety v peruánském centru Takiwasi. Dozvíte se o tradiční amazonské medicíně a přednáška bude obohacena o konkrétní výpovědi respondentů, kteří se procesu diety v centru Takiwasi účastnili.

(CZ) Mgr. Tereza Rumlerová, Ph.D. je absolventkou jednooborové psychologie Univerzity Palackého v Olomouci. Výzkumně se věnuje tradiční amazonské medicíně. Je frekventantkou analytického výcviku. Pracuje jako psycholog v ambulanci klinické psychologie. Dále se věnuje psychologickému poradenství pro ženy v nouzi.

Luiza Prado de O. Martins: Kázání o rostlinách

Performance zkoumající složité a rozporuplné území na pomezí patriarchálních struktur, křesťanských systémů víry a probíhajících bojů za reprodukční práva. Formou kázání budou tyto úvahy rozvíjeny prostřednictvím zkoumání vztahů mezi lidmi a rostlinami používanými v různých historických obdobích v abortivních a antikoncepčních přípravcích.

(BR) Luiza Prado de O. Martins (*1985) je umělkyně, spisovatelka a výzkumnice zabývající se tématy plodnosti, reprodukce, kolonialismu, genderu a rasy. Magisterský titul získala na brémské umělecké vysoké škole Hochschule für Künste a doktorát pak na Univerzitě umění v Berlíně. Za pomoci performance, videa a instalací zkoumá, jak se na koloniálních genderových rozdílech podílí technologie a antikoncepce.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *