Artalk.cz

TZ: Konkrétní smetana v SmetanaQ Gallery

Vladana Hajnová, Pavel Hayek, Milan Houser, Dalibor Chatrný, Jaroslav Jebavý, Ladislav Jezbera, Jan Kovářík, Richard Loskot, Štěpán Málek, Aleš Svoboda, Markéta Váradiová / Konkrétní smetana / SmetanaQ Gallery / Praha / 24.6. – 18. 9. 2022

Klub konkretistů letos oslavuje 55 let od svého založení na pražské Kampě. Jubileu věnovala hradecká centrála KK3 aktivity celého letošního roku. Nejvýznamnější oslavou je výstava uskutečněná nedaleko Vltavy, na dohled od místa vzniku v červnu roku 1967.

Vědomí, že umění je univerzální, patří k základním charakteristikám konkretismu. Konkrét kdysi popsal Arsén Pohribný jako nově stvořený předmět estetické fascinace. Jedenáct umělců pokračuje, v čem Klub konkretistů vždy vynikal, předkládá v různých materiálech a technologiích oslňující hru s tvary, materiály, světlem, pohybem, náhodou, geometrií a krásou. Konkrétní Smetana vnímá člověka uvnitř širého kosmu. Jsme v něm ztraceni?

Kdybych tě mohl vést, jak rád bych tamtudy ved tě, kde neznám cest. Cituje slova Richarda Weinera Dalibor Chatrný. Směr vede máchovskými krajinami slov skrze akvamarely zrozené prosakováním až k herakleitovským zlomkům. Náhlé uvědomění si vlastní individuality ve fragmentech Jsem a Vyhledal jsem sebe samého doprovázejí čtyři nebeské kruhy Jaroslava Jebavého. Kroužením vzniklé víry popisují vesmírné dění, klid před výbuchem supernovy i nesmírnou nevyhnutelnost zániku hmoty. Pavel Hayek rozvlnil textilní detaily, jako kdyby pracoval s kosmickým prostoročasem, v němž uvízly deformy Jana Kovaříka, podivné tvary mezi stvořeným a artificiálním světem. Průlet červí dírou, svět, co letí jako šílený, asociují minimalistické horizontální linie Ladislava Jezbery, v rychlosti pohybu sotva zaregistrujeme rudé obry, bílé trpaslíky a planetární kotouče Milana Housera. Konkrétním univerzem blikají zrcadla dalších dimenzí Markéty Váradiové. Kontrapunkt mezi krystalickým chaosem a přepečlivým řádem Vladany Hajnové není protikladem stavbám z nalezených přírodních segmentů Štěpána Málka. Umělý svět tak podobný přirozenému – a přece tak odlišný, je generován v neustálých procesech kybernetických algoritmů Aleše Svobody. U-život, buněčné automaty, simulace evolučních mechanismů se programují v reálném čase přímo před námi. Čím můžeme skončit? Začněme světlem instalace Richarda Loskota

Martina Vítková

KONKRÉTNÍ SMETANA

autoři

Vladana Hajnová (1967) je grafička, autorka objektů a pedagožka. Na pražské Akademii výtvarných umění studovala u L. Čepeláka, D. Chatrného a J. Lindovského. Vytváří objekty z předmětů reálného světa, jako jsou špejle či brčka. V poslední době pracuje s jemným pletivem a 3Dtiskem.

Pavel Hayek (1959) je konceptuální umělec. Malířským způsobem zpracovává témata vhodná spíše pro otisky, či světelné otisky – fotogramy. Jeho práci charakterizují převážně černobílé studie přírodnin, textilií (pruhy a puntíky), optických struktur, a vizuální vyjádření zvukových struktur hudby.

Milan Houser (1971) je sochař a grafik. Absolvoval pražskou akademii výtvarných umění v ateliéru monumentální tvorby A. Veselého. Jeho práci charakterizuje vztah řádu a náhody, s níž využívá vlastnosti barevných hmot, jejich tekutosti, vysychavosti a spojitosti.

Dalibor Chatrný (1925−2012) je konceptuální umělec, malíř, grafik a pedagog. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde později vedl grafický ateliér. Jeho práce je neobyčejně široce experimentální, umělec prozkoumal svět, v němž žijeme a jeho zákonitosti v mnoha směrech, od materiálu, kresby, přes iluze, zobrazení až k magnetismu nebo moci slov.

Jaroslav Jebavý (1952) je konceptuální malíř, autor kreseb a koláží, základem jeho práce jsou vždy kruhy. Je vyučeným mědikovcem, pracoval jako kapitán říční plavby a výtvarník v galerii. Jeho malířské dílo má rysy performance a body-artového zkoumání limitů vlastního těla.

Ladislav Jezbera (1976) je autor objektů a pedagog. Vystudoval brněnskou FaVU v ateliéru Jana Ambrůze, vždy měl blízko k experimentální a přemýšlivé povaze díla Dalibora Chatrného. Postminimalistickým způsobem pracuje s neobvyklými materiály, plasty, vyjetým olejem, mýdlovou drtí, ale neobvykle zachází také s tradičním sochařskými hmotami, jako je mramor či pigment.

Jan Kovařík (1980) je sochař. Absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru J. Zethammla. Rozpětí možností mezi figurální sochou a objektem dává vzniknout mnohočetným tvarům typu deforma, uf… of…, m…, rounded, nebo donut. Je autorem pomníku Marie Terezie na Praze 6.

Richard Loskot (1984) je intermediální umělec a pedagog. Absolvoval ateliér vizuální komunikace Stanislava Zippeho na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, studoval také na mnichovské Akademie der bildenen Künste v ateliéru sochařství Magdaleny Jetelové. S jeho prací se spojuje digitální obraz, instalace, nová média, zvuková instalace, objekt, ale nejčastěji světlo.

Štěpán Málek (1966) je sochař, autor objektů, kreslíř, pedagog a punkový muzikant. Na AVU prošel ateliéry S. Kolíbala, H. Demartiniho a J. Zeithammla. Reduktivním a postminimalistickým způsobem využívá materiálů, které nás obklopují, dřevo, přírodniny, recykluje papír, lepenky, pracuje s transparencí vody a skla.

Aleš Svoboda (1956) je multimediální umělec, kritik, teoretik umění a pedagog. Absolvoval Karlovu univerzitu v Praze, ve škole Zdeňka Sýkory. Zabývá se počítačovými a proměnlivými strukturami, zvláště umělým životem neustále se proměňujícím prostřednictvím algoritmů na displayi počítače.

Markéta Váradiová (1973) je multimediální umělkyně. Studovala v ateliéru skla a ateliéru přírodních materiálů na UJEP v Ústí nad Labem, absolvovala VŠMU v Bratislavě. Zajímá ji fyzikální svět, pracuje se sklem, zrcadly, ale využívá též přírodní materiály, jako je dřevo.

Klub konkretistů vznikl v Praze v roce 1967, slaví 55 let od své existence. Byl založen na pražské Kampě iniciativou Arséna Pohribného, později se teoreticky s klubem propojili také Jiří Valoch, Luba Belohradská nebo Zbyněk Sedláček. Klub byl na počátku 70. let povinně rozpuštěn, pro roce 1989 znovu ustaven a svá centra má v Praze, v Bratislavě, Hradci Králové, Olomouci. Aktuální výstavu pořádá Východočeská sekce klubu – KK3.

SMETANAQ GALLERY

SmetanaQ Gallery je umělecká galerie, která věří, že umění patří do každé domácnosti. Prezentaci začínajících umělců napříč výtvarnými styly, genderem i věkem spojuje s již etablovanými autory. Pečlivým kurátorským výběrem dává hlas a prostor těm, kteří chtějí svou tvorbu představit široké veřejnosti. Zaměřuje se na propojení uměleckého světa se světem komerčním, čímž vytváří  prostor pro interakci, diskuzi a vzájemnou inspiraci. V neposlední řadě je jejím cílem oživit uměním i veřejný prostor, a proto umělci vystavující v galerii realizují velkoformátová díla také do oken galerie Fasáda.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *