TZ: Tereza Sýkorová a Tereza Příhodová Štětinová v Galerii 105

Tereza Sýkorová a Tereza Příhodová Štětinová / Výstava Claire / Galerie 105 / Třeboň / 7.5. – 12. 6. 2022

Tvorba Terezy Příhodové Štětinové a Terezy Sýkorové se do sebe proplétá skrze náměty jejich děl. Často čerpají jak z křesťanské ikonografie, tak z tvorby přírodních národů nebo přímo vycházejí z předmětů denní potřeby. U Terezy Příhodové Štětinové jsou to primárně předměty a činnosti spojené s péčí o ženské tělo – například pleťové masky nebo úprava vlasů. Tereza Sýkorová zase reprezentuje ženské tělo jakožto nádobu nesoucí budoucí život z místa na místo. Těhotná žena stopařka – zdánlivě profánní motiv, který provázel Terezinu starší malířskou tvorbu, je při bližším zkoumání jakousi novodobou Pannou Marií hledající bezpečné místo pro narození svého děťátka. V současné malířské tvorbě Terezy Sýkorové figura zcela vymizela a autorka se začala zabývat především duchovní kvalitou záře a barev. Ne nutně ve smyslu středověké koncepce světla jako božské substance – spiritualitu totiž vnímá jako nadřazenou náboženským institucím a zdůrazňuje duchovno jako biologicky spjaté s našimi těly a prožíváním. Na první pohled chaotické tahy štětce na obraze The New Is Born získávají na druhý pohled pocit konstantního rytmu a hudební barevné vibrace. Střídání mezi měkkým a tuhým tahem štětce tuto barevnou duchovní rezonanci jen umocňuje. Ověřování a posouvání hranic média malby zahrnuje pátrání po jejím duchovním rozměru v době digitalizace a ztráty fyzického kontaktu s dílem a s tím souvisejícím autentickým prožitkem.

„Obraz a jeho latentnost jsou podle mě možným pomocníkem v uvědomění si, kdo jsme my.“ Tereza Příhodová Štětinová ve své umělecké praxi spojuje subtilní objektové instalace s kamennými sochami z masivních materiálů jako je mramor, žula a různé druhy dřeva. Tvrdé a měkké materiály spolu však nesoupeří, rozhodně ne napřímo. Jedno se bez druhého neobejde a tím vytvářejí konstelační celky – při pohledu na ně může divák docházet k ujasňování některých postojů, zažitých názorů a společenských rolí. Názvy děl tvořených především v sériích odkazují k lokálním tradicím, jako například Dožínky, ale i běžným věcem denní potřeby nebo naznačují dvojí čtení, jako v díle Pramen, které zobrazuje pramen ženských vlasů. Ten však můžeme v přeneseném slova smyslu chápat jako zdroj, ať už ho hledáme v přírodě, nás samotných nebo kosmu. „Vlasy jsou pro ženu jakousi obětinou, často po porodu vypadají. Jeptišky stále obětovávají vlasy. Jsou také symbolem času – prouděním.“

Název výstavy má společnou jmenovatelku Claire. Claire je ženské jméno francouzského původu, u nás Klára nebo Jasna, a v doslovném překladu znamená „jasná“. Claire se věnuje péči o sebe sama, hledá si svůj vlastní ideál krásy osvobozený od normativních konstruktů dané společnosti. Své ženství nalézá různými způsoby: rituály, mateřstvím, sebepéčí, ale i ztrátou a bolestí. Volí si svou vlastní cestu k jasu, aniž by přitom ztratila něco ze své křehkosti. Atributem svaté Kláry je bílá lilie, květina symbolizující čistotu, vznikání, růst a zánik. Jas se odráží nejen v duchovním obsahu děl obou autorek, tak i přímo v používaných materiálech, jakými jsou bílý mramor a titanová běloba.