TZ: Heroin Crystal: Generace devadesátých let v GHMP

Heroin Crystal: Generace devadesátých let v GHMP / kurátorka: Olga Malá / Galerie hlavního města Prahy / Dům U Kamenného zvonu / 14. 4. – 29. 8. 2022

Jedním z důvodů vzniku výstavního projektu Heroin Crystal je neutuchající přitažlivost a atraktivita „zlatých devadesátých“, jež, jak se zdá, nedávají odborné a širší kulturní veřejnosti, hybatelům ani pozorovatelům uměleckého provozu spát dodnes. Jako jejich účastnice i pamětnice proto Olga Malá iniciovala výstavu Heroin Crystal, která mapuje aktivity Galerie hlavního města Prahy spjaté s umělci generace devadesátých let v letech 1994–2002.

Počátek vymezeného období datuje rok 1994, kdy se uskutečnil první ročník Bienále mladého umění Zvon ’94, a jeho závěr rok 2002, během nějž skončila dlouhodobá expozice umělců generace devadesátých let Contemporary Collection – Czech Art in the ’90s, která byla po dobu čtyř let umístěna v suterénu Domu U Zlatého prstenu (1998–2002). Přitom je zřejmé, že „institucionální“ závěr období je nutno chápat jen jako pracovně zvolenou variantu, protože spolupráce Galerie hlavního města Prahy s autory této generace nebyla vlastně nikdy přerušena a trvá v nejrůznějších podobách dodnes. Významovou symbolickou tečku výstavy spíše představuje ikonická instalace Mileny Dopitové Sixty something z roku 2003 (která bude v Domě U Kamenného zvonu rovněž vystavena) nebo nostalgická výstava Restaurace U nemocnice (Staroměstská radnice, 2002) Michala Pěchoučka, autora, který se svou tvorbou zdá být rozkročen mezi devadesátkami a další nastupující generací nultých let.

Název výstavy Heroin Crystal inspirovala stejnojmenná instalace a fotografie Jiřího Černického z roku 1999, která je charakteristická působivou vizualitou se zneklidňujícím podtextem typickým pro devadesátá léta obecně.

Heroin Crystal je primárně vázán na GHMP jako instituci a nemá ambici hodnotit léta devadesátá, nejde o přehled postihující komplexně dění těchto let. Jedná se o sbírkovou výstavu představující díla, která byla vystavována a zakupována Galerií hlavního města Prahy průběžně od devadesátých let až do současnosti. Představuje tvorbu patnácti umělců, kteří byli v letech 1994–2002 účastníky výstav, jež jsme autorsky a kurátorsky připravovali ve spolupráci s Karlem Srpem. V souhrnu to byly tři bienále mladého umění v Domě U Kamenného zvonu (1994, 1996, 1999), samostatné výstavy v experimentálním prostoru 2. patra Staroměstské radnice, dlouhodobá expozice v Domě U Zlatého prstenu (1998–2002) a reprezentativní výstavy českých umělců v zahraničí jako I semi del Futuro, Milano Europa (PAC, Palazzo del Triennale, Milano 2001), Corps et traces dans la création tchéque 1962–2002 (Musée des beaux-arts de Nancy, 2002), 48. ročník bienále v Benátkách (Zemzoo, Veronika Bromová, 1999) a výstava Close Echoes (Městská knihovna v Praze, Kunsthalle Krems, 1998), na níž vedle rakouských a českých umělců vystavovali protagonisté legendární generace YBAs (Young British Artists), kteří na tehdejší evropské umělecké scéně udávali tón.

Výstava Heroin Crystal se symbolicky vrací na „místo činu“ do Domu U Kamenného zvonu, kde byl v roce 1994 odstartován první ročník Bienále mladého umění Zvon ’94. Její koncepce se snaží archiválním a přitom vizuálně přitažlivým způsobem přiblížit návštěvníkům tvorbu patnácti autorů generace devadesátých let. V expozici a v katalogu jsou vedle děl akcentovány také dokumentární materiály jako pozvánky, katalogy a fotografie z výstav a vernisáží nebo reakce tisku. V katalogu s texty Michala Kolečka, Terezie Nekvindové, Jakuba Krále, Miroslava Petříčka a Olgy Malé je věnována samostatná kapitola „Archivu“, který se v chronologickém sledu zabývá jednotlivými výstavami. Heroin Crystal míří stejně jako památné první bienále v roce 1994 k širší veřejnosti, v jejímž kulturním povědomí není tvorba umělců této generace možná ještě tak výrazně zapsána.

Je zde také zdůrazněna edukativním momentem; existuje již generace mladých lidí, kteří ještě neměli příležitost vidět na vlastní oči kupříkladu legendární sci-fi instalaci Veroniky Bromové Na hraně obzoru stejně jako řadu dalších klíčových děl té doby. Vedle ikonických známých prací výstava představí také projekty méně známé, které mohou přispět k ucelenějšímu obrazu o uměleckém směřování tehdejší doby. Jejich prostřednictvím chce návštěvníkům sdělnou formou přiblížit témata, jež stála v popředí zájmu umělců: autostylizace a performance (K. Kintera, M. Pěchouček, Kamera Skura), identita a ženská problematika (M. Dopitová), ekologické a sociální aspekty (J. Černický), reflexe mediální reality (Š. Šimlová, K. Vincourová), fenomén lidského těla (V. Bromová, P. Humhal, M. Othová, M. Thelenová), sci-fi (F. Díaz, P. Svárovský) a akcentace přírody, městské krajiny (L. Jasanský – M. Polák) i arteficiálního prostoru (J. Příhoda).