TZ: Alena Foustková v Galerii Havelka

Alena Foustková / What If / Galerie Havelka / Praha / 1. 3. - 31. 3. 2022

Galerie Havelka připravila výstavu autorce, jejíž práci dlouhodobě sleduje, už v roce 2019 se zde představila projektem Pohlednice z Česka. Alena Foustková se cíleně a dlouhodobě zabývá stavem světa, v němž žijeme. Jak souvisí naše životní podmínky s tím, kým jsme? Sociální kleště se rozevírají jako nikdy, americký sen dávno není, čím býval. Háže nám extrémní doba klacky pod nohy, nebo se už neumíme tak dobře přizpůsobit? Alena Foustková ve svém projektu do Galerie Havelka propojila dvě autorské série v rámci možných hypotéz: Co kdyby? V kresbách z finského Fiskars vyměnila, byť jen na papíře, bohatý Sever za chudý Jih. Přepsala na glóbu enklávy prosperity a bezpečí konfliktními a krvavými oblastmi válek a opresí.

V dalším cyklu sleduje proces proměny dvou bohatých šlechtičen, které svůj nadstandardní pozemský komfort opustily pro slib chudoby. Inspirací se staly čtyři dopisy, v nichž Svatá Klára doprovází Anežku Přemyslovnu na cestě k českému Assisi. Špitál, kláštery františkánů a klarisek Na Františku a založení řádu křižovníků s červenou hvězdou patří k pokusu vytvořit nový, lepší svět pro 13. století. V instalaci Tři tuniky jeden mantl autorka uvažuje o spojitosti jedince s komunitou. Tři tuniky a jeden mantl si mohly klarisky ponechat, vše ostatní bylo společné. Čtyři kusy šatu se staly tím jediným osobním vlastnictvím, do něhož se mohlo otiskovat pozemské já. Objekty tzv. Relikviáře přímo odkazují na listy mezi dvěma středověkými světicemi, symbolicky matkou a dcerou. Klára, bývalá rytířská dcera, chválí někdejší princeznu Anežku za to, že opustila věci dočasné pro ty věčné. Jaký to byl svět, když privilegovaní bohatí pro sebe žádali privilegium chudoby?!

Jak jsme na tom dnes my? Svým stylem života se ocitáme sami uprostřed davu. Dobrovolně se izolujeme mezi svými, ve své vlastní klauzuře domu, bytu, rodiny, profese. Jak to popsal před lety Jiří Valoch – stále více se dostáváme do rozporu se světem kolem nás, přestává být náš. Ale i tak za něj neseme odpovědnost. To je poselství, které formuloval kontroverzní německý umělec Joseph Beuys, říkal tomu sociální plastika. Každý člověk je umělec, protože tvoří svět, v němž žijeme a za svou bezprostřední realitu jsme zodpovědní.

Instalace Aleny Foustkové je nastaveným zrcadlem. Nabízí možnost usebrání v době, již autorka vnímá jako materialistickou. Sdělením může být evangelijní pokora klarisek, pro něž byla modlitba součástí života napojeného na komunitu. Možná přichází čas pro jistá omezení, jež ale ve srovnání se středověkem není přesné nazývat chudobou. Pro dobrý život je stále důležitá naděje, pokora a láska – víra ve společenství, v němž žijeme a tak ho tvoříme.

Martina Vítková

Alena Foustková (1957) se narodila v Karviné, absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru grafiky Ladislava Čepeláka. Po emigraci do Kanady pokračovala ve studiu na George Brown College v Torontu. Pracovala pro významné světové reklamní společnosti. Přednáší na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Zúčastnila se řady rezidencí a uměleckých sympozií, naposledy ve Fiskars ve Finsku (2019) a v Assisi (2021). Konceptuální a často i participativní uměleckou metodou se zabývá světem, v němž žijeme, jeho komerční i duchovní stránkou, přistupuje k věcem z hlediska etiky, estetiky i poetiky. www.alenafoustkova.com