Martin Vaněk přináší zprávu o novém výzkumném programu pařížského Musée du Louvre a aukčního domu Sotheby’s, který by mohl vést k navrácení děl původním majitelům, jež se dostala do sbírek v letech 1933–1945.

Kromě repatriací koloniálního kulturního dědictví je nyní ve Francii aktuální i navrácení děl, která se dostala do sbírek Musée du Louvre během let 1933–1945. Servery Artnews a Artforum informují o tříletém výzkumném programu pařížského muzea umění a aukčního domu Sotheby’s, zaměřeném nejen na rešerše provenience děl, ale také na odborná setkání a další doprovodné programy včetně vzniku on-line databáze. Projekt financovaný významným aukčním domem by podle zmíněných zdrojů mohl v konečném důsledku vést k restitucím.

Artforum cituje šéfkurátora sbírky malířství Sébastiena Allarda, jenž se vyjádřil ve smyslu, že zcela jasným záměrem Louvru je navracet vše, co je možné. Spojení se Sotheby’s dává smysl vzhledem k restitučnímu oddělení, které v aukční síni funguje již od roku 1997 a které se od té doby pečlivě věnuje dokumentaci a rešerši provenience uměleckých děl procházejících jejich nabídkou. Smlouva s Musée du Louvre je aktuálně jedinou svého druhu. Louvre však v tomto směru dosud neotálel. V roce 2020 byla výzkumem stejného druhu pověřena historička umění Emmanuelle Polack, která vypátrala původ několika uměleckých děl, jež prošla majetkem nespecifikovaného sběratele nuceného uprchnout z Paříže během nacistické okupace.

Aktuální odhad rozsahu výzkumu počítá zhruba se šedesáti tisíci děl, která jsou ve správě Louvru a Musées Nationaux Récuperation. V druhém případě však stát není právně jejich vlastníkem, jelikož díla byla získána během nacistické okupace v Německu a posléze vrácena na území Francie. Louvre postupně věnuje pozornost prezentaci těchto uměleckých děl v křídle kardinála Richelieu, čímž chce nejen upozornit na problematický způsob získávání děl v minulosti, ale také oslovit rodiny původních vlastníků, aby se o svůj majetek přihlásily. Podle Louvru bylo dědicům rodin pronásledovaných nacistickým režimem doposud vráceno více než čtyřicet tisíc děl. Dva a půl tisíce jich stále čeká na vyzvednutí v depozitářích.

Server Artnet v minulém týdnu informoval o podobných krocích washingtonských muzeí Smithsonian. Tam již půl roku funguje Pracovní skupina pro etické restituce zaměřená na výzkum provenience uměleckých děl. Tato skupina připravuje restituční politiku pro celou instituci, v níž se mimo jiné nachází čtyři desítky beninských bronzů. Šestnáct z nich bylo uloupeno britskou armádou v roce 1897.

Sedm německých etnologických a asijských muzeí z Berlína, Hamburku, Lipska a Mnichova současně zahájilo výzkumný projekt zaměřený na čínské dědictví uloupené během tzv. „Boxerského povstání“. Čínští povstalci a bojovníci napadli a zavraždili na přelomu 19. a 20. století několik křesťanských misionářů, přičemž toto povstání bylo tvrdě potlačeno spojenými silami Německa, Francie a Velké Británie. Během tříletého konfliktu zahynulo několik desítek tisíc čínských obyvatel a kromě dalších památek byl vypleněn i čínský císařský palác v Pekingu. Výzkum provenience probíhá ve spolupráci se Šanghajskou univerzitou a je financován německou Nadací ztraceného umění částkou 222 tisíc eur. (Deutsches Zentrum Kulturgutverluste) Více na The Art Newspaper.