Preminghanské petroglyfy se vrací na své původní místo

Starobylé petroglyfy z tasmánské oblasti Preminghana se vracejí na své původní místo na severozápadě australského ostrovního státu. Odtud byly v 60. letech minulého století odstraněny z původní skály a odvezeny pracovníky Tasmánského muzea a galerie umění (TMAG) v Hobartu. Instituce, kde je velká část kamenných desek dosud umístěna, a Královská společnost Tasmánie se chystají veřejně omluvit domorodé tasmánské komunitě za násilné odvezení kamenných uměleckých děl a také pomoci k jejich repatriaci.

Odstranění petroglyfů v 60. letech. Foto: Tasmanian Museum and Art Gallery

Jak uvedla Brett Torissi, předsedkyně správní rady TMAG, „muzeum zneužívalo ostatky domorodých lidí jako objekty výzkumu, vytvářelo nevhodné expozice a propagovalo falešné představy o zániku tasmánské komunity“. Muzeum a Královská společnost Tasmánie „téměř 200 let systematicky odstraňovalo domorodé umění z jeho původních lokalit, které galerie nyní uznává jako morálně špatné,“ doplňuje Brett Torossi. Odstranění preminghanských petroglyfů z původní skály pak vnímá jako jeden z hlavních příkladů nevhodného přístupu pracovníků muzea, který je nutné v současnosti napravit. Část petroglyfů byla v 60. letech odvezena i do Muzea a umělecké galerie královny Viktorie v Launcestonu, které se rovněž chystá předměty vrátit do původní lokality. Předseda domorodé zemské rady Tasmánie Michal Mansell uvedl, že by se instituce měly veřejně omluvit tasmánské komunitě 15. února.

Petroglyfy staré 4 až 14 tisíc let nesou jméno podle oblasti Preminghana o rozloze zhruba 540 ha, kterou tvoří především liparské pískovcové skály. Do nich obyvatelé Tasmánie vyřezávali rytiny, které podle Mansalla měly velkou duchovní a ceremoniální hodnotu. Jedná se především o vyobrazení kruhů a soustředěných prstenců, křížově šrafované čáry nebo tvary připomínající lidské tváře. Studie z roku 1950 provedená Muzeem a uměleckou galerií královny Viktorie v Launcestonu píše o více než 36 samostatných uměleckých dílech. Rebecca Digney, šéfka rady domorodých zemí Tasmánie, uvedla pro The Art Newspaper, že dosud není zcela jasný význam, jaký původní obyvatelé Tasmánie petroglyfům přikládali. Návrat děl může pomoci v jejich dalším výzkumu.

Jejich zasazení do původního kontextu ale komplikuje způsob, jakým byly desky před šedesáti lety odstraněny. Jednalo se především o odřezání příčnou pilou, která řadu desek poničila. Při vyřezání jedné z nejcennějších skalních rytin v roce 1962 se jedna deska rozpůlila na dvě části. „TMAG byli skuteční vandalové,“ komentoval odstranění historik Peter Sims, kterému se podařilo oblast Preminghana vyfotografovat ještě před odstraněním petroglyfů. Rebecca Digney pak dodává: „Je neuvěřitelné, že [o odstranění] nebyly vedeny žádné záznamy.“ Muzeum se snažilo později desku opět spojit za pomocí lepidla, betonu a ocelových tyčí, použitých jako výztuž zadní části desky. Domorodá komunita v současnosti bojuje za odstranění betonu, který znesnadňuje její přesné umístění na původní místo.

Repatriaci komplikují i úpravy terénu v Preminghaně ze 70. let minulého století, kdy místní obyvatelé zasypali část původní skalní galerie pískem, aby zabránili dalšímu odstranění skalních děl. V dalších letech také docházelo k erozi kamenné skály, která v současnosti neodpovídá původní podobě a bude tak těžké díla přesně umístit na jejich původní místo.

Fyzický návrat petroglyfů do Preminghany by se měl uskutečnit začátkem března a bude jej doprovázet veřejný program ve všech zmíněných muzeích, jak uvedl pro News Michal Mansell. Petroglyfy budou převezeny na nákladních vozech do Preminghany a poté přeneseny helikoptérami na původní místo, kde proběhne soukromý obřad pro domorodé obyvatele. Od srpna by měly být desky volně přístupné veřejnosti.