Vyjádření GHMP k akvizicím pohyblivého obrazu

Publikujeme text, který do redakce zaslala ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříkové a v němž se vyjadřuje k akvizicím pohyblivého obrazu v této instituci.

Z výstavy No Art Today? Nová díla ze sbírek GHMP, 16. 11. 2021 – 27. 2. 2022. Foto: Tomáš Souček

Jak sbírat pohyblivý obraz? Poznámky k akvizicím (nejen) v Hradci Králové

V reakci na nedávno uveřejněnou zprávu Galerie moderního umění v Hradci Králové o rozsáhlé jednorázové akvizici pro sbírku pohyblivého obrazu se Galerie hlavního města Prahy rozhodla vyhodnotit svou akviziční činnost v oblasti pohyblivého obrazu. Nechceme soutěžit o prvenství, jen bychom rádi pro pořádek upozornili na své aktivity v této oblasti, ve které dosahujeme zajímavých výsledků. Vždy je také hrdě prezentujeme na svých výstavách nových zisků, kde je tomuto segmentu pokaždé věnován významný prostor. Toho si nelze nevšimnout i na právě probíhající výstavě No Art Today?, která shrnuje naše akviziční úsilí za poslední tři roky. Ve druhém patře Městské knihovny je zde vystaveno celkem třicet videí, v Domě fotografie pak šest. Zařazování děl z oblastí nových médií, videa, umění instalace a příbuzných aktuálních forem považujeme za naprosto samozřejmé – snažíme se v rámci našich akvizic současného umění co nejvíce obsáhnout celé jeho spektrum ve všech médiích. V zásadě je pro zařazení díla do sbírek čím dál významnější kvalita, než konkrétní médium, ve kterém je autorská idea realizována.

V GHMP jsme systematicky a s důrazem začali sbírat videa v roce 2017, kdy jich do sbírky přibylo dvacet pět. Nejvýznamněji byla naše kolekce rozšířena v roce 2020, kdy jsme získali celkem třicet pět děl. Nicméně už v průběhu předchozí dekády jsme jich zařadili do sbírek celkem patnáct. V současnosti máme evidovaných osmdesát osm videí a před registrací pak dalších čtrnáct děl, která schválila letošní nákupní komise. Dosud tato investice představuje celkem 3 850 000 Kč. Letošní přírůstky budou pořízeny za celkovou částku 2 839 300 Kč. Část bude proplacena ještě letos. Nejde jen o tato strohá čísla, která uvádíme pro srovnání, jde nám o to, dokumentovat, že náš odborný zájem je setrvalý a že dle našich finančních možností neustále pracujeme na zachycení stále invenčnějšího a sofistikovanějšího repertoáru našich současných protagonistů z oblasti videa. Pokud nám to okolnosti a finance umožňují, vracíme se k významným archivním dílům (Woody Vasulka, Vladimír Havlík, Peter Rónai, Tomáš Ruller, Ján Mančuška) i těm z nedávné minulosti (Milena Dopitová, Jiří Černický, Barbora Klímová, Anna Daučíková, Tomáš Svoboda, Jan Šerých, Michal Pěchouček, Václav Magid, Adéla Babanová, Roman Štětina, Marek Ther, Adam Vačkář, Pavla Sceranková, Jan Pfeiffer aj.)

Samostatnou kapitolou je pak soubor videí z cyklu Start Up, který se nám i zpětně daří postupně mapovat jako celek (Johana Pošová, Jiří Žák, Miroslava Večeřová – Pavel Příkaský, Richard Janeček, Barbora Dayef, Dominik Gajarský, Marie Tučková a další). Za posledních deset let jsme realizovali patnáct výstav, na kterých bylo video buď výhradním médiem, nebo alespoň silnou složkou celého projektu. Dlouhodobě se zabýváme nejen samotnými akvizicemi významných videí, videoartu, dokumentů a záznamů akcí, ale také aspekty jejich uchovávání a související problematikou autorských a licenčních práv. Vzrůstající zájem o tuto oblast umění, které lze díky digitalizovanému obsahu snadno šířit až za kontrolovatelné hranice, je zatím založen spíše na důvěře než na udržitelných pravidlech. Galerie moderního umění v Hradci Králové jistě není jediná, která svou pozornost obrací tímto směrem, a tak tu před námi stojí otázka, zda je únosné, aby konkrétní video, různé žánrové mutace tohoto specifického druhu umění a záznamy akcí byly součástí hned několika sbírek na našem území. Zda bychom si v tomto směru neměli případně rozdělit kompetence, nebo jestli je naopak v pořádku, že ochraňujeme toto poněkud „efemérní“ duchovní bohatství na více místech zároveň, abychom zajistili jeho technologicky bezpečné přežití do budoucna? Je výhradní licence s ohledem na tvůrce spravedlivá cesta k jedinečnosti každé sbírky pohyblivého obrazu? Nemáme raději usilovat o společnou „archivačně-distribuční platformu“ (Sylva Poláková v rozhovoru s Nelou Klajbanovou, Artalk, 22. 11. 2021), když musíme pracně vytvářet vlastní infrastrukturu k péči o tato díla?

Magdalena Juříková