Artalk.cz

Reakce Martiny Pachmanové a Kateřiny Svatoňové na otevření Uměleckoprůmyslového muzea v Brně

Martina Pachmanová a Kateřina Svatoňová, autorky výstavy Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kulturysepsaly komentář k vernisáži Uměleckoprůmyslového muzea, které po dlouhé rekonstrukci otevřela 27. listopadu Moravská galerie v Brně. Podle kurátorek je taková forma openingu v rozporu s kritikou patriarchální ikonografie, o níž usiluje právě výstava Civilizovaná žena.

Foto: Moravská galerie v Brně

Moravská galerie by si měla vybrat

Když se před dvěma měsíci v Moravské galerii v Brně otevírala výstava Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury, kterou jsme autorsky připravily, mnozí si všímali toho, jak řada problémů doprovázejících složitý proces meziválečné ženské emancipace přetrvává dodnes. Při tiskové konferenci se zdálo, že i vedení Moravské galerie souzní s naším přesvědčením, že Civilizovaná žena není pouze exkurzem do historie, ale že rezonuje s naší přítomností.

Jedním z paradoxů „nové“ ženy prvních desetiletí 20. století byla – mimo jiné – její objektivizace. Ženy byly na jedné straně osvobozovány od starých pořádků, ale jejich těla byla silněji než předtím svazovaná vnějším pohledem. I díky překotně se rozvíjejícím masovým médiím, reklamě, filmovému průmyslu a různým jiným formám veřejné podívané se ženské tělo – emancipaci navzdory – často stávalo fetišem a komoditou.

Foto: Moravská galerie v Brně

Žena jako múza a pasivní objekt vášně, lásky, ale nezřídka i ponížení je spjata s moderní literaturou stejně jako s výtvarným uměním. Částečně obnažená ženská těla (létající, svíjející se, schoulená nebo koketně vyzývavá) kontrastující s důstojně zahalenými těly významných a geniálních mužů byla v 19. a 20. století významným ikonografickým motivem obrazů, soch nebo pomníků – názorným příkladem je třeba pomník Jaroslava Vrchlického na pražském Petříně z padesátých let minulého století, který zpodobňuje stárnoucího básníka podepíraného polonahými alegorickými ženskými figurami. Jejich pandánem jsou jezdecké pomníky významných vojevůdců anebo i moderních politiků ztělesňujících koloniální a rasovou dominanci. Nedávno tak byla z předpolí washingtonského Museum of Natural History odstraněna jezdecká socha Theodora Roosevelta, která zpodobňovala republikánského prezidenta v doprovodu dvou polonahých figur – černocha a příslušníka původního amerického obyvatelstva. Sexismus, rasismus a kolonialismus mají, i co se vizuální kultury týká, mnoho společného.

Foto: Facebook Jany Zielinski

Považujeme za znepokojující, když se instituce pořádající výstavu s feministickým podtextem (jakou Civilizovaná žena jednoznačně je) zároveň prezentuje navenek způsobem, který těží z výše popsaných genderových stereotypů, a dokonce neváhá tuto patriarchální ikonografii (okořeněnou církevními atributy) přímo před zraky diváků performovat živými aktérkami a samotným ředitelem. Moravská galerie by si měla vybrat: buď bude institucí kritickou a také citlivou vůči různým – vizuálním i faktickým – formám exploatace (žen, minorit, ale také třeba svých zaměstnanců), nebo bude přijímat patriarchální vzorce vycházející z glorifikace mužů-velikánů a potvrzovat jejich mocenskou nadřazenost. Obojí dle našeho soudu nelze, ať se jedná o výstavní dramaturgii, výzkum anebo vernisážovou zábavu. Existovat v ideové schizofrenii a/nebo pokrytectví je dlouhodobě neudržitelné.

Martina Pachmanová a Kateřina Svatoňová, autorky výstavy Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury

Komentáře

    • tomina

    Je velká škoda, že byla přehlédnuta má součát performace při zahájení a rautu. Nejen vizuálně jsem naprosto boural všechna makulinní klišé i patriachální ikonografii. Tomina

    • Tomáš Fassati

    Aby nepůsobila většina článků jako výkřik do prázdna, musí na ně navázat hodnotná diskuse. Tu samozřejmě nezajistí pasívní čekání na náhodné komentáře za zveřejněným textem. Je třeba diskuse aktivně redigovaná. Lidé říkají, že redakce AA na ni nemá, že zatím nevyrostla z dětských kalhot. Já myslím, že na ni má. Jen je třeba překonat konzervativismus a propíchnout bublinu.

    • Jiří Macek

    Velmi zkreslující text. Otevření zredukoval na pouhý výsek performance a i u tohoto zlomku si všímá pouze jediného obrazu, který, alespoň tak, jak jsme jej osobně při otevření vnímal, byl pravým opakem komentráře. Ironickým obrazem, který v kombinací s otevřením hostiny je výsměchem všem heroickým ikonografiím. Když si k tomu přičtu skvělé diskuse, instalace a výstavy, mrzí mne, že toto je jediná reflexe události, která podle mne patří ke zcela zásadním pro obor designu v České republice.

    • Jana Kloudová

    Nebaví mě, když se některé ženy pasují za mluvčí nás všech. Nevím, co by dnes mělo být vnímáno jako důstojné na zahalených tělech mužů. Mužské tělo je podobný sexuální lákač, jako ženské, a to, že se tak často v reklamě neužívá, má své přirozené souvislosti. Ochranu před násilím si jistě zaslouží každý slabý člověk, ale možná je potřebná spíše pro muže, neboť nenápadné vytrvalé psychické násilí nás žen dokáže leccos. Psychiatři by mohli vyprávět… A muži, jak známo, se stydí veřejně přiznat svá ponížení ženami, jsou přece chlapi… A pokud nás ženy má někdo chránit, tak samozřejmě muži, a ne feministky. Ale většinou to nepotřebujeme, neboť nás příroda vybavila mnohem sofistikovanějšími „zbraněmi“, než muže. A možnosti osobní kariéry? V tom byly ženy vždy moudřejší, než muži.

    • Jiří Hálek

    Co píše paní Kloudová, slyším od inteligentních žen často, ale bohužel to málokdy napíšou do médií.
    Moravskou galerii chci pochválit za snahu o stálou expozici. V UPM i MG se kvůli rekonstrukci expozice užitého umění před časem zrušily a v Benešově je zlikvidovali arogantní politici. Trvalé instalace jsou nezbytné z hlediska vzdělávání, vždy musí být srovnání k dočasným výstavám a co nejkomplexnější reprezentace dané muzejní sbírky. To umožňuje forma „otevřených depozitářů“, ale je velmi náročné velké kolekce designu kvalitně aranžovat. MG se to podařilo jen v některých částech nové expozice. Takovou instalaci je také těžké kvalitně fotografovat, tiskové fotografie MG prozradily, že práce přesáhla schopnosti daného fotografa, který udělal galerii spíše antireklamu. Je přirozené, že v takovém typu instalace se vždy nepoužijí jednotlivé popisky, ale musí to nahradit promyšlený digitální doprovod expozice např. do mobilních telefonů. To mohlo podpořit metodické centrum pro muzejní inovace, které ale, jak známo v MG funguje-nefunguje.
    Kde je ale grafický design, rodinné stříbro velké sbírky MG? Tady bliká negativní signál vývoje Bienále Brno do současnosti. Jistě nebylo chybou inovovat jeho formu, ale s dlouhodobou vizí. Bez ní se Bienále dostalo do slepé uličky, z níž určitě není východisko prostřednictvím cen Czech Grand Design. Bienále mělo především vzdělávací funkci a to je doména muzeí, ne soutěžních klání.
    A vernisáž? Ty tři komentáře nemohou suplovat dvě na sobě nezávislé odborné recenze.

    • Tomáš Fassati

    Posledním příspěvkem k výměně názorů na novou expozici užitého umění MG je televizní dokument v rámci pořadu Artzóna z 16. 1. 22. Bohužel si v něm trojice referujících Saša Michalidis – Jan Press – David Karásek natolik vzájemně notovala, že se jim ani trochu nepodařilo přiblížit k aktuální problematice tzv. kritického muzea. Možná je trochu chyba také na straně teoretiků designu, že se popularizaci podstaty trendů aktuálních pro muzea designu málo věnují, zejména pak v rovině praktické aplikace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *