Muzeum v Rotterdamu má první veřejně přístupný depozitář na světě

V sobotu 6. listopadu byl slavnostně otevřen depozitář muzea Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu. Stal se prvním veřejně přístupným depozitářem na světě, který návštěvníkům dovoluje volně procházet sbírkou čítající 151 000 uměleckých děl. Muzeum tak přineslo nový přístup prezentace sbírek, o který projevila zájem i další světová muzea. Boijmans Van Beuningen je inspirativním příkladem instituce současnosti, která vedle otevřenosti pamatuje i na udržitelný provoz, informuje ve zprávě ze světa Petra Lexová.

Budova depozitáře muzea Boijmans Van Beuningen, Rotterdam. Zdroj: flickr.com

Myšlenka samotné výstavby depozitáře vznikla v roce 2004, kdy vedení instituce dlouhodobě řešilo jeho umístění v suterénu budovy a časté stěhování sbírky kvůli záplavám. Depozitář vznikl na základě architektonické soutěže, kterou vyhrálo nizozemské architektonické studio MVRDV, které vytvořilo vizuálně působivou 40 metrů vysokou zrcadlovou budovu, s převýšením základů kvůli záplavám a obytnou střechou. Lidově přezdívaná „zrcadlová mísa“ je součástí Museumparku a nachází se v blízkosti historické budovy muzea z roku 1930. Budova o celkové ploše 167 000 čtverečních stop má relativně malý půdorys, který podle architektů umožňuje lepší průhledy do okolního parku. Důležitým prvkem je i zrcadlová fasáda, která odráží okolní prostředí.

Museum Boijmans Van Beuningen bylo otevřeno v roce 1849, kdy představilo sbírky Franse Jacoba Otto Boijmanse a Daniëla George van Beuningena. Současná sbírka čítá 151 000 sbírkových předmětů, které zahrnují 63 000 obrazů, fotografií, užitého umění, současných uměleckých instalací i sochařských děl, stejně jako 88 000 tisků a kreseb. Podobně jako řada velkých světových institucí bylo muzeum každoročně schopné prezentovat zhruba jen 10 % svých sbírek ve stálých expozicích. Tuto situaci se snaží změnit nový otevřený depozitář.

Od víkendu mohou návštěvníci procházet jednotlivá patra nové budovy a sledovat krátkodobé výstavy, práci restaurátorů za sklem, i nahlížet jednotlivá díla. Předměty budou prezentovány na pohyblivých regálech nebo ve vitrínách, zabalené, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost. Umělecké artefakty citlivé na světelné a teplotní podmínky budou pak přístupné po předchozí domluvě. „Sbírku projdete, jako byste navštívili knihovnu, hledali knihu, a našli tři další,“ uvedl jeden z ředitelů muzea, Sjarel Ex, pro deník The Guardian. Zároveň dodává, že muzeum přizvalo ke spolupráci i soukromé sběratele, jejichž sbírky budou v rámci depozitáře muzea rovněž k vidění.

U depozitáře, který uchovává díla rozdílných historických období, bylo zásadní zachovat vhodné klimatické podmínky. Prostor muzea je tak řazen do pěti různých klimatických zón, ve kterých se nachází umělecká díla podle použitého materiálu a rozměru spíše než dle tématu, umělce nebo časového období. Pro muzeum bylo od počátku rovněž důležité udržitelné fungování jeho chodu. Střecha ve výšce 40 metrů je osázená břízami, trávou a borovicemi, které pomáhají zadržovat dešťovou vodu, jež je následně využívána v celém objektu. Muzeum je velmi dobře hodnoceno i v certifikaci udržitelnosti budov BREEAM (Building Research Establishment Environmental Assessment Method), které hodnotí nejen energetickou šetrnost budovy, ale i environmentální dopady výstavby, emise sloučenin škodlivých látek, a také například podporu ekologického způsobu dopravy a nakládání s odpadem.

Otevřený depozitář sbírek je lákavý i pro další světová muzea. Například Victoria and Albert Museum v Londýně nebo Storehouse v londýnském olympijském parku Queen Elizabeth v současnosti získávají poznatky od muzea Boijmans Van Beuningen a snaží se je implementovat do vlastní prezentace sbírek. Muzeum před nedávnou dobou samo organizovalo odbornou konferenci, kde své poznatky sdílelo i s dalšími institucemi po celém světě. Jak podotýká jedna ze dvou ředitelů muzea Inna Klaassen, „jedná se o muzeum, které bude udávat globální trend“. Klaassen nastoupila do vedení muzea v květnu 2019 a stala se tak druhou ředitelkou po boku historika umění Sjarela Exe. Ve své funkci generální ředitelky měla na starosti modernizaci muzea a stavební projekty, spolu s realizací nového depozitáře. Jak Klaassen uvedla pro The Guardian: „Depo není alternativou k hlavnímu muzeu, které v současnosti prochází rekonstrukcí a má být znovu otevřeno až v roce 2028. Bez muzea nemůžeme fungovat. Toto je jen první etapa muzea budoucnosti.“