Artalk.cz

Co čeká Národní galerii?

Národní galerie Praha (NGP) uspořádala včera tiskovou konferenci, na které ředitelka Alicja Knast spolu se svým týmem představila dramaturgický a strategický plán. O tom, jaké jsou současné výzvy a plánované změny této naší největší výstavní a sbírkotvorné instituce, přináší zprávu Anežka Bartlová.

Generální ředitelka Národní galerie Alicja Knast po roce od jmenování do své funkce svolala tiskovou konferenci, na níž představila nejen svůj tým a výstavy pro příští rok, ale především také plány do budoucích několika let. Mezi ty největší výzvy, které její tým čekají, patří „pilíře“, jež Knast na závěr tiskové konference jmenovala: deklarovala snahu dosáhnout jednoho milionu návštěvníků aktivit NGP ročně (do čehož se počítají také online akce a edukační aktivity). Dále koordinace a zdárná realizace nového depozitáře a centra péče o sbírky v pražských Jinonicích a související příprava na rekonstrukci Veletržního paláce. Ředitelka se chce dále soustředit i na novou koncepci digitalizace. Posílit chce také prezentaci českého umění v zahraničí a v neposlední řadě otevřít galerii veřejnosti, jak ostatně proklamovala už od svého nástupu: soustředit se na větší inkluzivitu vzhledem ke zdravotně znevýhodněným anebo otevřít veřejnosti jako detašované výstavní a eventové místo objekt patřící NGP ve Žďáru and Sázavou. To vše s výhledem na své funkční období do konce roku 2026.

Knast na tiskové konferenci přivítala novináře i vlastní zaměstnance a zaměstnankyně česky, zdůraznila týmovou práci, na níž chce klást důraz při naplňování cíle přivést do galerie co nejvíce návštěvníků. Maskulinum je tu namístě, jak sama Knast zdůraznila, do NGP chodí častěji ženy a jejím cílem je publikum co nejrůznorodější. A to jak genderově, s ohledem na zdravotní znevýhodnění, tak i regionálně. Jak chce posledně zmiňovaný bod naplnit – kromě zmíněného oživení objektu NGP ve Žďáru nad Sázavou, nezmínila. Doufejme, že lákání mužské části potenciálního publika bude v jiném stylu, než jaký vetkli tvůrci propagačním videím, která provázela celou tiskovou konferenci, tedy v korporátně působícím stylu dronových průletů Veletržním palácem s doprovodnou generickou hudbou.

Jistý potenciál zřejmě spatřují dramaturgové NGP ve výstavním plánu, kde najdeme například výstavu V kroužcích dýmu (23. 9. 2022 – 8. 1. 2023), která mapuje motiv „umělce jako kuřáka v českém umění přelomu 19. a 20. století“, již chystá NGP na podzim příštího roku. Široký zájem publika si nicméně určitě vyslouží dvě výstavy asijského umění zaměřené na téma zobrazení Buddhy (Buddha zblízka, 3. 12. 2021 – 24. 4. 2022 a Zenga, 27. 5. – 2. 10. 2022). Nové zpracování a výsledky nejnovějších bádání a restaurování ukáže výstava Josefa Mánesa (20. 10. 2022 – 30. 1. 2023).

Po delší době se Národní galerie také dočká též několika výstav prezentujících současné umění. Jednou z nich bude předchozí ředitelkou odložená výstava fotografky Markéty Othové (29. 4. – 30. 10. 2022) a příští rok se také do Veletržního paláce vrátí prezentace laureátské výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého (23. 9. 2022 – 3. 1. 2023). Na podzim 2022 tu proběhne i jedna z výstav Fotograf Festivalu, jehož tématem budou sílící extremistické a autoritářské tendence ve společnosti. Pokračovat bude také série výstav ve spolupráci s generálním sponzorem NGP Komerční bankou a její „Cenou empatie“, která letos představí Romanu Drdovou a Lenku Záhorkovou (11. 11. 2021 – 13. 2. 2022).

Zásadním bodem v plánech do blízké budoucnosti je prezentace českého umění v zahraničí. Jednou z nejbližších příležitostí je české předsednictví v Radě Evropy, které převezme Česká republika po Francii v polovině příštího roku. Při té příležitosti Knast obnovila kontakty s Centre Pompidou a domluvila výměnu výstav. V procesu příprav je také výstava české umělkyně střední generace Mileny Dopitové, která proběhne v době předsednictví v bruselském muzeu Bozar. Do této kategorie plánů pak patří i slib, že společně se Slovenskou národní galerií se i ta česká zasadí o dodržení plánu na rekonstrukci benátského pavilonu v Giardini, tak aby na Bienále architektury za dva roky byla již česká expozice ve svém.

Snaha rozšířit a zmnožit publikum je již tradičně také úkolem lektorského oddělení a jeho aktivit. Vedoucí Oddělení rozvoje publika Oldřich Bystřický představil šíři aktivit a ohlásil plánovaný podcast i snahu komunikovat nejen s vyučujícími výtvarné výchovy, ale též jiných předmětů, protože podle něj, „umění prostupuje celou škálou oblastí společnosti“. Představil také chystané publikace určené především rodičům a dětem, jež doplní přístupnější formou klasické katalogy některých výstav.

Takové stručné doprovodné brožurky by měly doprovázet také dočasnou expozici umění po roce 1939, která by měla navazovat na expozici První republika. Doplní ji expozice československé architektury z let 1958–1989. Podle ředitele Sbírky moderního a současného umění Michala Novotného je bude charakterizovat „experimentální charakter“, což Novotný objasnil jako „ne čistě kunsthistorický přístup“. Na výsledek se můžeme těšit přesně za rok, tedy v listopadu 2022. Dočasné expozice budou ve Veletržním paláci zabírat nejen dané patro, ale také ochozy, jak Knast neopomněla zdůraznit. Odpovídala tak na kritiku, že nechává část výstavních prostor prázdných. To bylo však v době, kdy byla NGP většinu loňského roku celkem pochopitelně zavřená, nicméně vedení se rozhodlo věnovat ochoz prvního patra jakési zóně pro sebevzdělání a odpočinek, tak aby si návštěvníci mohli užít prostor Malé dvorany Veletržního paláce, výjimečné funkcionalistické stavby.

Samostatnou kapitolou se stala digitální transformace NGP, kterou chce naše největší výstavní a sbírkotvorná instituce s více než 400 tisíci sbírkovými předměty nastartovat co nejdříve. Zodpovědná za ni je zejména Radka Neumannová, ředitelka sekce Strategie a plánování, která sice nenabídla konkrétní plán či strategii, ale slíbila dovybavení NGP jak na personální, tak i technické rovině. Zároveň však slíbila, že ke každému objektu přiřazují jak údaje o akviziční, tak i restaurátorské minulosti předmětů. Knast posléze dodala, že všechny informace, jež bude možné sdílet s publikem s ohledem na autorská práva, chce určitě učinit dostupné jak odborné, tak i nejširší veřejnosti. Doufejme tedy, že tento záměr dodrží NGP i u nečeského, respektive neevropského umění a ukáže, že zvládne sledovat aktuální muzejní trendy.

Komentáře

    • Tomáš Fassati

    JAZYKOVÁ PORADNA
    Pro naše hromadné sdělovací prostředky je užívání českých přechylovacích přípon nyní už dosti běžné, např. ve sportovním zpravodajství jsme četli a většinou i slyšeli příjmení polských závodnic jen v odobách Majerczyková, Bugajczyková, Piechová, Kanaszová, Rysová, tedy bez zřetele k tomu, jakou podobu mají tato ženská příjmení v polštině. Stejně se dnes postupuje i u příjmení ruských.
    Původní (citátové) podoby polských (i ruských) ženských příjmení se v českých textech objevují stále řidčeji, nejčastější jsou v textech odborného zaměření. Tam nejspíše je únosné (ale jen zřídka nutné) užívat psaných, či spíše tištěných podob jako Eliza Orzeszkowa, Maria Konopnicka, Gabriela Zapolska, Maria Kuncewiczova. To se ovšem týká polských příjmení zakončených na -owa a -a, která mají paralelu v českých na -ová a -á. Ve většině případů však není únosné ponechávat v původní podobě i ostatní typy přechýlených polských příjmení. Např. příjmení Suliżyna je většinou třeba převést do podoby Suligová, příjmení Nowakówna změnit na Nowaková, takže zmizí rozdíl mezi jménem dcery a manželky.
    Tento postup doporučujeme jako základní. Výjimky sice nelze vyloučit, ale měly by se omezovat na případy odůvodněné.
    Původní podoby příjmení neměníme ovšem tehdy, odvoláváme-li se na literaturu (zvláště odbornou) v polském originále, a leckdy ani v česky psaných vědeckých dílech zabývajících se polskými záležitostmi, např. polským uměním, dějinami atp. Naopak nejméně vhodné je ponechávat polské podoby v překladech literárních děl ze současnosti, v literatuře pro děti, ve filmových titulcích atd.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *