TZ: REGENERACE v Pragovka Gallery

12. 10. 2021Artalk Infoservis

Tomáš Arnošt, Matěj Bednařík, Zuzana Bittnerová, Robert Buček, Václav Kolařík, Jaroslav Koléšek, Aneta Krátká, Gabriela Maňáková - Fraisová, Petr Mazáč, Martin Mydlarčík, Šárka Mikesková, Ondřej Nahorniak, Veronika Plátková, Hana Rodková, Šimon Szabo, Petr Szyroki, Josef Šlégl, Jan Špaček, Petr Švolba / REGENERACE / kurátor: Jaroslav Koléšek / Pragovka Gallery Rear / 19 .9. - 12. 12. 2021

REGENERACE je projekt představující obnovu a nové rozložení sochařských sil ve volné tvorbě absolventů Ateliéru sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity. Výstava je koncipována jako expozice samostatných sochařských osobností propojených vazbou na studia v rámci specificky profilované a charakteristické ostravské sochařské školy.  Podstatou jejich tvorby je důraz na příběh, kterým bývá ve většině případů osobní téma zpracovávané se svobodou a hravostí v kombinování a využívání klasičtějších sochařských přístupů spočívajících především v bytostném zájmu o tvar a jeho významové a výrazové kapacity. To je navíc podpořeno osobitostí vlastnoruční tvorby. Většina autorů se až na výjimky nepohybuje v kontextu současného uměleckého provozu a stojí mimo frekventované trendy umělecké produkce. Spoléhají pouze na vlastní vůli a touhu po vyjádření. Ve své tvorbě jen málokdy hledají útočiště ve volbě abstrakce, konceptualismu či nových médií s vidinou, že budou snáze přijati do systému. Práce všech aktivních absolventů má své charakteristické fáze, střídají se v nich období naděje, a naopak také pochybností a nedůvěry ve smysl zdlouhavého sochařského počínání v současném zrychleném a přehlceném světě. Jejich tvorba se koncentruje v ateliérech či dílnách mimo kurátorský dohled. Nicméně o to může být autentičtější. Nejedná se o úsilí uměleckých nadšenců, naopak, pokud veškerý ekonomický a psychický tlak vydrží, pak se jedná o tvorbu opravdových svobodných profesionálních osobností s pevným výtvarným i teoretickým základem a názorem. Velká část z nich se nebojí věnovat figurálnímu sochařství. Nenalezneme zde ale v žádném případě směry spočívající v povrchních realistických a naturalistických přístupech, ale vždy je představena figura zpracovaná v ryze vlastní stylizaci. Tito sochaři nedokážou až na výjimky reagovat rychle a atraktivně, nevolí snadná a efektní řešení. Prožívají a zpracovávají svá témata pomalu, přičemž mají opravdovou tvorbu ve většině případů „jakoby za odměnu“. Výraz, energie a obsahová monumentalita totiž mohou být obsaženy jak v trvalejších a obecnějších postojích či rovinách, tak v polohách velmi osobních až třeba intimních.

Podmínkou účasti na projektu bylo přihlášení díla, které vzniklo až po ukončení studia. Ačkoliv je tato klauzule zdánlivě jednoduchá a samozřejmá, tvoří v pomalém a na trpělivost náročném prostoru tvarových sochařských disciplín zcela zásadní moment. Ten může být na jedné straně potřebným motorem, příležitostí a také povzbuzením pro sochaře pracující v tomto médiu s extrémně dlouhou dobou při očekávání návratnosti vložené energie, na druhé straně se ovšem stává také přirozeným sítem. Projekt tak není jen důležitým impulzem pro mladé sochaře, kteří zakončili své studium v posledních pěti či sedmi letech, ale ukazuje také s odstupem času živou a přirozenou obměnu či konfrontaci vůči předchozí generaci autorů, kteří se představili v rámci příbuzných výstavních konceptů už v minulosti a jejichž část je také na výstavě zastoupena. Výstava tedy podává aktuální přehled o nejnovějším stavu a proměnách profesionálního sochařství vycházejícího z tradice ostravské sochařské školy.

U zrodu sochařského ateliéru stál v r. 1993 prof. Stanislav Hanzík. Od r. 1997 převzal jeho vedení prof. Márius Kotrba. Od r. 2011 působí jako vedoucí ateliéru doc. Jaroslav Koléšek. Základní směr školy je už tradičně udržován kontinuitou ve vedení ateliéru ve smyslu učitel a jeho žák.