Zemřela americká feministická ikona Louise Fishman

V pondělí 26. července zemřela v New Yorku feministická umělkyně a aktivistka Louise Fishman (nar. 1939 ve Filadelfii). Zprávu o její tvorbě i životě sepsal Martin Vaněk.

Louise Fishman. © Foto: Brian Buckley pro Cheim & Read, New York. Zdroj: AWARE

Fishman, která byla známou zastánkyní feminismu a zároveň se věnovala židovské kultuře, se proslavila zejména rozměrnými plátny, v nichž pracovala jednak s přísným geometrickým rastrem, ale také s abstraktním expresionismem, texturou a povrchem obrazu. Touto polohou se proslavila zejména v 70. a 80. letech minulého století. Svou uměleckou kariéru Fishman zahájila v rodném městě na Philadelphia College of Art. Její studia pokračovala na pensylvánské Akademii výtvarných umění a University of Illinois v Urbana-Champaign. V té době se začala aktivně zajímat o feministické a lesbické hnutí a ve výrazně patriarchálním prostředí bojovat za práva žen a zvláště žen-umělkyň. V té době také proběhl její veřejný coming-out.

S veřejným a politickým aktivismem souvisí také přesun Fishman do New Yorku, jenž se uskutečnil v roce 1965, záhy po dokončení studií. V tvrdém konkurenčním mužském prostředí ale na čas rezignovala na abstraktní malbu a začala se věnovat textilní tvorbě, přičemž vytvářela originální abstraktní i geometrické kompozice mnohdy odkazující na práce Mary Heilmann nebo Evy Hesse. Kromě jiného vytvořila malířský cyklus s výmluvným názvem Angry Women (1973). Pravidelně vystavovat začala až v roce 1976. Na kontě má desítky samostatných výstav po celých Spojených státech amerických a ještě mnohem více výstav skupinových. V Evropě a jinde ve světě však bylo její dílo prezentováno spíše výjimečně. Zastoupena je též majoritně v amerických uměleckých sbírkách.

Podstatnou etapou života umělkyně byla její cesta do střední Evropy, kterou podnikla krátce před pádem Berlínské zdi v roce 1988. Její cesta uskutečněná s přítelkyní, která přežila koncentrační tábor, byla zaměřena zejména na místa s tragickým osudem židovských obyvatel. Hledala tak i své vlastní kořeny. Navštívila proto Osvětim, Terezín, Prahu, Varšavu i Budapešť a následně začala vytvářet cyklus pláten s názvem Židovství (Judaism), v nichž našla jadrný a velmi naléhavý výraz. Podle svých slov „potřebovala ze svých pláten odstranit všechen tuk“. Do svých prací přidávala i popel sebraný v polském koncentračním táboře (cyklus Remebrance and Renewal).

Poté, co vyhořel její ateliér v New Yorku, čímž přišla o svou dosavadní práci, se společně s Agnes Martin uchýlila do Mexika, kde nadále intenzivně pracovala, mimo jiné také pod vlivem své umělecké přítelkyně, na geometrických obrazech. Její rukopis se však později spíše rozvolňoval a směřoval ke spontánnímu abstraktnímu projevu, jenž je nyní považován za vrchol její tvorby. Koncem devadesátých let se k tomu přidal zájem o kaligrafii, kterému dala volný průchod i na svých plátnech. Její poslední výstava proběhla na konci minulého roku v newyorské galerii Karma. Kurátorka Ksenia Soboleva tehdy ocenila její odvahu veřejně přiznat svou sexuální orientaci v době, kdy homosexualita nebyla plně společensky akceptovaná, a ve svém úvodním textu k výstavě píše: „Nemohu oddělit odvahu tohoto osobního gesta od smělosti jejích gest uměleckých. Pro mě je to jedno a totéž. Fishman a její obrazy jsou neoddělitelné a živí se navzájem.“