TZ: Kolik profilů máš, tolikrát jsi člověkem v Domě umění v Ústí nad Labem

Milena Dopitová, Andreas Gajdošík & Marika Volfová, Milan Mikuláštík, Joana Moll (ESP), Matúš Lányi (SVK), Lucie Kramperová, Zdeněk Svejkovský / kurátorky: Natálie Henclová, Linda Sudová, Alžběta Svobodová, Jana Šedivá, Alice Zábranská / Dům umění Ústí nad Labem / 20. 5.— 3. 7. 2021

Výstavní projekt představuje téma empatie k virtuální identitě. Virtuální identitu přitom chápeme jako dynamicky se proměňující médium mezilidských vztahů v rámci elektronické komunikace mezi jedinci a rovněž jako nástroj využívaný k vytváření sociálních vazeb mezi uživateli internetu. V době celosvětové krize způsobené koronavirovou pandemií, avšak i mimo ni, se pracovním, učebním, zájmovým a nákupním prostorem stalo právě prostředí virtuálního světa. Omezila se tak možnost fyzického kontaktu mezi lidmi a člověk se stal náruživým uživatelem internetu, kde rozvíjí nespočet profilů, tudíž možných různorodých identit. Pokládáme si otázku, zda v dnešní době jedinec svou identitu ztrácí nebo ji naopak rozvíjí a přizpůsobuje rychle se proměňujícím názorům a nástrojům společnosti.

Kurátorský výběr dává prostor pro různorodé uchopení a interpretaci témat, která v souvislosti s identitou ve virtuální realitě vyvstávají a mohou být umělci reflektována zcela odlišně. To dává výjimečný prostor zajímavé selekci uměleckých děl, a to jak z hlediska obsahu, tak z hlediska formy. Mezi vystavujícími umělci najdeme jména jako Milena Dopitová, která je konceptuální umělkyní. Od začátku 90. let 20. století vytváří a kombinuje instalace, objekty, fotografie a videa. Řeší ve své práci témata sociální identity, politická nebo genderová, zejména postavení ženy v současné společnosti a kultuře. V roce 1989 se jako jediná umělkyně – žena stala členkou skupiny Pondělí. Témata, která jsou společností často záměrně ignorována a odsouvána na okraj, jako dospívání, stárnutí, smrt nebo krutost a násilí, sleduje s osobním zaujetím a prezentuje je v intimním, neokázalém podání v širším kontextu sociálních a společenských souvislostí. Projekt Hallo! představený na výstavě reaguje na virtuální prostor, na jeho proměny, záludnost i svůdnost. Dotýká se tradice změny identity ve společenstvích od pradávných kultur po dnešek a hledání původního obrazu ve stále se proměňující realitě.

Andreas Gajdošík a Marika Volfová jsou tvůrci projektu/softwaru, který je určen pro automatizaci přidávání příspěvků na Twitter, přičemž program umožňuje spravovat značné množství rozdílných účtů a je primárně zamýšlen ke spamování Twitteru z mnoha falešných účtů/botů. Cílem autorů je postupně vytvořit něco jako „trollí družstvo“, kdy by jednotlivé uživatelky a uživatelé programu mohli spravovat třeba desítky falešných účtů a společně sdílet cíle, na které by svými účty mířili.

Milan Mikuláštík řeší ve své tvorbě charakteristické aspekty společnosti, respektive problémy, které společnost sužují, přičemž se soustředí spíše na globální fenomény působící napříč sociálními vrstvami. V souvislosti s připravovanou výstavou se autor navrací ke starším pracem, například k projektu „pravěké“ Venuše s mobilem. V díle zastoupeném na výstavě se Mikuláštík zaměří na kombinaci neolitu a digitální technologie. Jedná se o revitalizaci času a otázku, co po nás jako „digitální kultuře“ zůstane.

Ze zahraničních autorů se do výstavy zapojí umělkyně Joana Moll (Španělsko), která je vědeckou pracovnicí v Berlíně (Universität Potsdam) a Barceloně (The Institute for the Advancement of Popular Automatisms) a zakladatelkou Skupiny pro kritický výzkum politiky rozhraní (Critical Interface Politics Research Group). Díky tomu dostává její tvorba analytický rozměr. V díle Sprinters, které na výstavě předvede, umělkyně upozorňuje na to, jak virtuální prostředí může proměnit původní myšlenku v něco naprosto odlišného. Velmi kriticky přitom zkoumá vztahy mezi člověkem a internetem, virtuální realitou, hmotnou existencí internetu, sledováním, sociálním profilováním a rozhraními. V České republice byla její tvorba k vidění v roce 2019 v DOX, kde se účastnila výstavy Datamaze: Skryté vrstvy.

Dalším umělcem je slovenský autor Matúš Lányi, který představuje cyklus Wikipedia Prophet Capsule. Tvůrce ve své práci sleduje křesťanskou tradici, kulturu, ikonografii a jejich obraz přetváří do nových současných médií. Tato transformace však neprobíhá negativně či urážlivě. Záměrem díla je zdůraznit filozofické hledisko, které má za úkol podnítit v divákovi myšlenkové procesy spojené s vnímáním tradičního ikonografického námětu v nových souvislostech.

Výstavní koncept rozšiřují dva tvůrci, které spojuje zázemí Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Lucie Kramperová se ve své tvorbě věnuje přenosu informací, jejich toku, a především zkreslení reality. Na výstavě prezentuje audiovizuální instalaci Alternate me. Ta vychází z návaznosti na její dosavadní práce, především z témat pozorování sebe jako subjektu ovlivněného společností, hledání souvislostí a konfrontací s určitými globálními a společenskými problémy, integrace jedince do virtuálního prostředí a prezentování se na sociálních sítích.

Z prostředí fakulty je zde zastoupený i vizuální umělec Zdeněk Svejkovský. Ve své práci se věnuje problematice spojené s internetovou kulturou, kterou dlouhodobě zkoumá. Základními rysy sociálních sítí jsou především kategorizace a následná filtrace informací. Takto nastavený systém nabízí uživateli širokou škálu nástrojů, které mu pomohou utvořit si ideální prostředí. Prostředí, které chce uživatel sledovat, kterého chce být součástí. V takto jednotvárném informačním prostoru je pak uživatel konfrontován s možností identifikovat se s určitým názorem, myšlenkou či hnutím za pomoci změny „rámečku profilové fotografie“, který přebírá koncepty známé z fyzického prostoru.

Leitmotiv institucionálního rámce odkazuje k aktuálním tendencím i možnostem prezentace současného umění, které je nuceno skrze virtuální dimenzi stále více expandovat do veřejného (širokého a neobjeveného) prostoru. Tento trend je patrný již delší dobu, ale byl ještě více akcelerován pandemickou situací, která zásadním způsobem ovlivnila způsob prezentace galerijních i muzejních institucí, avšak ve své podstatě nejen těchto institucí, ale celého kulturního světa. Paralelně vedle toho však odkazuje také k úloze instituce a její roli v samotném zprostředkování (současného/soudobého) umění.

Výstavní projekt je připravován studentkami 1. ročníku navazujícího magisterského studijního oboru Kurátorská studia na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a je součástí celoročního výstavního cyklu, jehož leitmotivem je institucionální rámec.